tag:blogger.com,1999:blog-85097123464462789232024-03-14T04:06:02.473-07:00Lvíčecí sestry aneb můj život s dvojčatybienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.comBlogger63125tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-40487258000387270092019-03-18T06:18:00.003-07:002019-03-18T06:18:42.480-07:00Preventivní mastektomie, neboli odstranění prsní žlázy<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Chvíli jsem přemýšlela, jestli tenhle příspěvek vůbec psát, protože sem, vzhledem k tématu blogu, tak nějak nepatří. Důvod, proč jsem se nakonec rozhodla ho přeci jen napsat, je stejný jako důvod, proč jsem začala psát tenhle blog, respektive původní blog o ivf - žalostně málo informací o celé problematice. A jestli se najde aspoň jedna osůbka, která jako já bude zadávat do googlu nejrůznější hesla jen aby se o téhle operaci dozveděla něco více, a vyplivne jí to tenhle článek, tak budu moc ráda a budu vědět, že jsem to nepsala zbytečně :-) </span></div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">O samotné genetické mutaci, kterou mám já, tedy BRCA2, sem asi nebudu nic moc psát, protože pokud vám je tahle potíž diagnostikována, dostanete docela přesná čísla, čím vším můžete v průběhu svého života díky téhle mutaci onemocnět, a jaké jsou vám kvůli tomu doporučovány pravidelné preventivní prohlídky. Jen se stručně zmíním o tom, kdy je vhodné uvažovat o vyšetření genu na tuto mutaci - obecně pokud se objeví v rodině aspoň dva případy onemocnění rakovinou prsu u pacientek do 50 let, nebo tři případy onemocnění rakovinou prsu v jakémkoli věku. Pak je samozřejmě otázka, jestli vlastně chcete vědět, jak na tom jste, protože vím, že existuje skupina lidí, která prostě o věcech jako je tahle genetická mutace raději neví, a mají k tomu samozřejmě své důvody. Já mezi ně jednak nepatřím a jednak v době, kdy jsme se já i sestra nechaly testovat, nám rodiče nedali moc na výběr, i když jsme samozřejmě už byly plnoleté. U mamky se genetická mutace prokázala, takže nás rovnou objednala na vyšetření taky a my ho prostě bez nějakých odporů absolvovaly. Ale to už bylo před mnoha, mnoha lety - téměř před deseti. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Své rozhodnutí, že si nechám prsa "vzít" jsem nechávala uzrát docela dlouho. Když jsem se dozvěděla o své mutaci, tak ty operace nebyly ještě moc moderní, pokud se to tak dá říct, a dokonce i moje mamoložka se vyjádřila v tom smyslu, že na ně chodí spíš ženské tak trošku splašené. Řešila jsem to pak taky hlavně před podstoupením léčby neplodnosti, ale protože jsem nedostala jednoznačnou informaci o případně hrozbě, kterou by pro mě ivf mělo představovat, rozhodla jsem se, že prsa budu řešit až po dětech. Tatáž mamoložka, která se na preventivní operace dívala dříve trošku skrz prsty, mě loni v srpnu na pravidelné kontrolní prohlídce uvítala slovy "tak co, jak budeme ta vaše prsa řešit?" Já už ale tehdy byla rozhodnutá, že čas pro operaci uzrál. Holkám byly tři roky, další dítě zatím není v plánu, takže nebylo moc s čím otálet. Paní doktorka hned vzpomínala, u koho že viděla takový pěkný estetický výsledek, a vyřkla jméno doktora, který mě nakonec i skutečně operoval. Hned mě k němu objednala na konzultaci, která proběhla hned týden poté. Chtěla jsem ale podstoupit operaci až v zimě, z několika různých důvodů, takže jsme se domluvili na další konzultaci v prosinci. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Konzultace byly poměrně krátké a stručné. Vzhledem k tomu, že preventivní mastektomii z genetických důvodů hradí pojišťovna, není tak úplně možné si nadiktovat, jaká prsa by člověk chtěl. V tomto je asi dost podstatný rozdíl oproti kosmetickým plastickým operacím. Já jsem se vlastně na konzultaci jen svlékla, pan doktor si mě prohlédl, řekl, že jsem mám prsa tak akorát a že jsem tedy ideální adept pro řešení formou rekonstrukce prsu vložením implantátu. Pak se mě ještě zeptal, jestli jsem si vyhledávala různé možnosti - tedy tvary implantátu a způsoby jejich uložení. Řekl, že u mne by volil anatomický implantát s uložením pod sval. S tím jsem souhlasila. O případné velikosti jsme nemluvili vůbec. Já se vlastně velikost implantátu, který mi dali, dozvěděla až několik dní po operaci. Důležité je ale zmínit, že myslím, že kdybych se více vyptávala, tak bych asi dostala víc informací, ale já jednak vlastně nevěděla, na co se ptát, a jednak jsem (ačkoli pan doktor podle mě nepatří k těm nejupovídanějším) od začátku cítila důvěru v to, že on to všechno udělá dobře, že ví co dělá a proč to dělá. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Na prosincové konzultaci jsme se domluvili na termínu operace. Měl to být první únorový den. Je to docela zvláštní, protože v porovnání s ostatními pracovišti je u nás ve fakultní nemocnici čekací doba opravdu krátká - jinde se objednává tak rok, nebo rok a půl dopředu. Přitom naše klinika bude zřejmě poměrně vyhlášená - jen za svůj týdenní pobyt v nemocnici jsem se setkala se dvěma pacientkami, které přicestovaly dost z daleka (jedna Karlovy Vary, druhá Chomutov) s tím, že jim byla doporučena právě Fakultní nemocnice v Ostravě. Kdo sleduje facebookovou stránku lvíčecích sester, ten ví, že jsem z důvodu nemoci na únorový termín nemohla nastoupit. Byl to velký pech, jen pár dní před operací jsem zalehla s opravdu škaredou virózou, s jejímiž dozvuky se potýkám ještě doteď. Pan doktor byl ale milosrdný a nabídl mi zcela expresní termín, a to 1. března. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Den před operací jsem měla nastoupit do nemocnice na příjem. S sebou jsem si měla přinést výsledky předoperačního vyšetření. Vyplnili jsme papíry, šla jsem na pohovor na anesteziologii a pak mě ubytovali na pokoji. Dali mě k nějaké paní na dvojlůžák, ale ona zrovna odcházela a já byla prvních pár dní sama, což jsem docela ocenila. Den před operací jsem taky mluvila s doktorem, ale opět byl pohovor velmi krátký, zeptal se mě, jestli mám dotazy, ale vlastně jsem nevěděla, na co se konkrétně ptát (i když byla hlava jeden velký otazník), tak jsme se rozloučili s tím, že se uvidíme následující den před operací a že půjdu první hned v osm hodin ráno. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Co vám budu povídat, noc před operací nebyla na spánek zrovna vydatná - vzbudila jsem se kolem páté ráno a už nezabrala, jak jsem byla nervózní. Kolem sedmé přišel doktor a namaloval si mě. Dělal mi na hrudníků různé čáry, podle kterých se pak zřejmě při operaci orientoval. Pak už mi dali andělíčka a punčochy a hlavně tu předoperační tabletku - na tu jsem se popravdě úplně těšila a mé očekávání naplnila. Po ní jsem si lehla do postele a fakt se úplně klidně čučela do zdi. Za chvíli pro mě i s postelí odvezli do operačního traktu, kde na mě už čekali lidé z anesteziologie. Měla jsem veliké štěstí, že jeden z anesteziologů je můj kamarád, který souhlasil s tím, že u operace bude, a zařídil si to tak, že mě bude uspávat. I to mi dodalo na klidu, povídali jsme si, dělali i různé fórky, říkala jsem jim, že jsem posílala fotku svého očárkovaného hrudníku manželovi a ten že mi odepsal, že to vypadá, že se mě chystají porcovat :-D Za chvíli přišel na sál i můj doktor a mohlo se začít, pamatuju si, že jsem řekla jen "tak dobrou" a pak až jak mě budili. Operace prý trvala tři hodiny. Až nedávno jsem vyčetla, že prý je zákonná povinnost vzbudit pacienta z anestezie ještě na sále, to si moc nepamatuju, ale jak mne přivezli na dospávací pokoj, to už jo. Že jsem jim tam hned říkala, že se cítím, jakoby mě zavalili kamením, což byl asi nejpřiléhavější popis pocitů po operaci i v několika následujících dnech. Na dospávacím pokoji jsem pak ještě nějakou dobu dospávala :-) a pak mě odvezli na můj pokoj. Spala jsem v podstatě celý den operace, a proto mi potom v noci dělalo trošku problém dál spát - a to jsem ocenila, že jsem byla na pokoji sama a mohla si klidně ve dvě ráno pustit televizi a podřimovat u ní. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Vstát z postele mi dovolili až někdy večer. Dožadovala jsem se vstávání mnohem dřív, když se mi začalo chtít čůrat. Můj požadavek byl zamítnut a sestra donesla mísu. No, to byl jeden z nejbarvitějších zážitků v nemocnici :D Nevěřila bych, jak obrovskou roli hraje psychika a jak šílený je problém se vleže v posteli vyčůrat, přestože se vám fakt chce :) Můj vnitřní boj se odehrával dobrou půlhodinu a až když jsem si na mísu sedla, tak se to nakonec nějak podařilo. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Celkově první noc byla docela na prd, stejně jako několik následujících. Diskomfort způsobuje jednak dokapávající infuze v ruce, samozřejmě ty kameny, co vás tlačí na hrudníku, dále dvě hadičky z každého prsu s drény, a především to, že jediná možná poloha pro spánek je na zádech. Já vždycky spala výhradně jen na boku a na spát na zádech bylo prostě scifi. No ale nedalo se jinak. Každé ráno proto začínalo vzpamatováváním se z ohromné bolesti zad. V noci taky ta prsa mnohem více natékají, proto je pnutí daleko intenzivnější než ve dne. Prostě noci jsou doteď voser. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Za dva dny po operaci mne čekal první převaz. Toho jsem se hodně bála, protože jsem měla hrůzu z toho, jak prsa budou vypadat. Možná si klepete na čelo a nechápete. On je totiž dost rozdíl v tom, jestli jdou ženy na kosmetickou plastickou operaci, kdy mají nějakou svou tkáň, nebo jestli naopak z prsa veškerou vaši tkáň vyškrábou a nacpou tam místo toho implantát. Bála jsem se, jak to nakonec dopadne, z několika různých důvodů. Vůbec mému strachu nepřidala vzpomínka na dávnou konzultaci na plastice u jiného doktora, který semnou tehdy mluvil dost necitlivě. V podstatě na mě vyjel s tím, ať nepočítám, že po té operaci budou ta prsa nějak extra krásná a že si polepším. To, jak semnou tehdy jednal, určitě přispělo k tomu, že jsem tu operaci na několik dalších let zavrhla. Takže na ten převaz jsem šla se srdcem až v krku. Původně jsem si říkala, že se třeba ani nebudu dívat. Ale ono to oko tam přece jen uteklo. A i když jsem si myslela, že jsem připravena na to, že nebudou hezké, ten pohled mne dost sebral. Hrbolaté zmačkané cosi, co snad ani tvarově nepřipomínalo prsa. Rozbrečela jsem se. Převaz mi navíc nedělal můj doktor, ale jiný, co měl ten den zrovna službu, a ten tedy zrovna přehršel empatie neprojevil. Chápu, že pro ty lékaře je to pruda, že se jim tam holka rozbrečí, ale stačilo prostě vlídně říct - podívejte se, jste 48 hodin po operaci, to od těch prsou nemůžete čekat zázraky, je to nateklé, zatuhlé, bude si to sedat, finálně to bude vypadat úplně jinak. To mi ten den nikdo neřekl. Ani doktor, ani sestra. A já pak na pokoji plakala, že se nikdy už před nikým nesvleču. Dnes jsem po operaci skoro dva a půl týdne a můžu říct, že ten rozdíl oproti tomu prvnímu převazu je obrovský. Kdyby má prsa ten den vypadala tak, jak vypadají dnes, byla bych spokojená. A je mi jasné, že se ještě budou hodně hodně měnit (doufám, že k lepšímu!) Ale to je ta má netrpělivost... </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Další převazy už mi dělal jen můj doktor. Před ním jsem se držela, řekla jsem mu, že u toho prvního jsem si pobrečela, a proto se už nebudu dívat. A opravdu. Znovu jsem sebrala odvahu se podívat až při závěrečném převazu, kdy mě pouštěli domů. To jsem věděla, že se doma stejně budu muset dívat, když se budu umývat, tak mi asi nic moc nezbyde. A to to bylo už o kus lepší. Každý den je to o kus lepší. Ale třeba do zrcadla jsem se ještě neodvážila podívat... </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">A když mluvím o převazech, stojí za zmínku i proces vyndávání drénů. Když jsem měla drén po břišní operaci, tak ta bolest při vyndání byla tak prudká a intenzivní, že ji asi nikdy nezapomenu a rozhodně udělám vše možné, abych se tomu napříště vyhnula. U těch prsou to ale bylo jiné. První dva drény, které mi doktor vyndal tři dny po operaci, byly úplně v pohodě. Byl to hodně zvláštní pocit, protože v drénu je podtlak a u toho vyndání to tak "cucne" a taky to je cítit, jak se ta hadička táhne kolem celého prsa a vylézá ven. Další drén vyndával pět dní po operaci a ten už šel vyndat hůře. Jednak mě trošku bolelo stříhání těch stehů okolo drénu, a jednak musel doktor trošku více potáhnout. No a ten poslední, který tahal týden po operaci, ten byl tedy zážitek. Tomu se tedy vůbec nechtělo a doktor musel doslova zarvat, aby ho vytáhl. Měla jsem pocit, že mi utrhl celé to nově udělané prso. Ale pořád na skóre bolestivosti vede ten drén z břicha, takže to zas až tak brutální nebylo :-)</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">No a osmý den po operaci mě pustili domů. Nevěděla jsem, co od toho čekat, jestli budu schopná se o sebe postarat, nebo ne, a tak byl muž připraven, že by si kdyžtak vzal na pár dní volno. Nebylo to ale vůbec potřeba. Jsem překvapená, jak vše kolem sebe zvládám, jen nesmím nic tahat a zvedat ruce. Dokonce nebylo ani potřeba, abych si nechala vozit obědy, o čemž jsme taky původně uvažovali. V tomto směru mě tedy operace příjemně překvapila. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">To je ode mě k průběhu operace asi vše. Jestli seberu dostatek odvahy, tak třeba jednou přidám i fotky před a po. Teda jako né že by nějaké "po" už byly, toho se bojím stejně jako zrcadla :D </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Snad to někomu pomůže - a pokud ano, pokud to vážně jednou bude číst někdo, kdo se na tuhle operaci chystá, budu moc ráda za komentář, nebo zprávu... </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-52251032202636997762019-01-22T02:21:00.003-08:002019-01-22T02:22:58.900-08:00Jak se máme, co děláme<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin: 0px 0px 10.66px; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Od zveřejnění posledního článku už zase nějaká ta doba uběhla,
a tak nějak tuším, že se v blízké době budu chtít častěji někam „vypsat“,
rozhodla jsem se, že se tady s vámi podělím o to, jak se máme a co nás
čeká. </span></div>
<a name='more'></a><br />
<br />
<div style="margin: 0px 0px 10.66px; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Letošní Vánoce byly opravdu kouzelné a zdá se mi, že i
docela poklidné. Holky už úplně chápaly, co se děje, že bude Ježíšek, dárečky,
pomáhaly mi s cukrovím (letos jsem se vyhecovala na neuvěřitelné čtyři
druhy!) i „výzdobou“ (záměrně používám uvozovky, protože výzdoba byla asi
poněkud jiného ražení, než si většina lidí představuje – na dílničkách ve
školce jsme společně udělaly svícen, potom jsme doma nazdobily malý stromeček
holkám do pokojíku a nakonec polepily okna vločkami. Na Štědrý den jsme ještě
nastříkaly na okno v obýváku pár vloček a sněhuláka, abychom si
vykompenzovali absenci skutečného sněhu). Zapojily jsme se do projektu
Ježíškova vnoučata a jely do domova důchodců zazpívat koledy paní Božence (to
jméno určitě hrálo roli v tom, že jsem nás na to přání přihlásila, protože
moje babička byla taky Boženka). Byly jsme poprvé bruslit na ledě (pro
dospěláky velmi namáhavé :-D, holky samozřejmě nadšené a řvaly „rychleji,
rychleji“). Naši jim stejně jako loni udělali hezkého Silvestra - letos i
s ohňostrojem, který ale holky neumí úplně docenit, protože z něj
stále ještě mají hrůzu. Za to můžu já, protože jsem je vzala loni na velký
mikulášký ohňostroj a nevědomky jsme se postavily přímo k odpališti, takže
jsem si i já skoro cvrkla, když to začlo střílet. Jak reagovaly holky asi ani
nemusím popisovat... </span></div>
<br />
<div style="margin: 0px 0px 10.66px; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Holky celý podzim i konec roku zvládly bez nemoci, až po
vánočních svátcích jevily nějaké známky nachlazení, já taky, a tak jsme po
Novém roce zůstaly tři dny doma, ale jinak pokračujeme v kontinuelní
docházce bez absencí. Musely jsme se dát v lednu do kupy co nejdříve,
protože hned 7. ledna jim začal týdenní lyžařský výcvik se školkou! Holky stály
na lyžích úplně poprvé a já jsem samozřejmě žádné zázraky nečekala. Jen jsem
chtěla, aby si to osahaly, aby viděly, že kamarádi ze školky také jezdí, aby je
to motivovalo se snažit a aby si užily nějakou srandu. No měly to docela
divoké, první den měly pěkně mrazivo, kolem minus deseti, další den zase
chumelenici, že pomalu nebyly na sjezdovce vidět... Ale podle fotek a jejich
vyprávění se jim to líbilo, takže jsem spokojená. Kopeček samy ještě nesjedou,
ale to mi nevadí, mají na to ještě času dost. Na lyžařský kurz plynule navázal
kurz plavání, který nemají denně, ale jednou týdně. Od něj rovněž neočekávám,
že by se holky naučily plavat. Ale vodu holky mají rády, takže jsem věděla, že
když nic jiného, tak to pro ně bude ve školce pěkné zpestření. Ne že by to
neměly i bez toho dost pestré, stále jedou podle nabitého programu, kde jedna
akce střídá druhou. Někdy mají výlety, někdy jen „tematický den“ – před vánoci
měli třeba andělský den, kdy měly děti přijít v převlecích za andílky, pak
čertovský den, minulý týden zase den sněhuláků. No pecka. Takový zlatý hřeb
loňského roku a zároveň ujištění, že holky už si na školku definitivně zvykly,
bylo noční spinkání ve školce, které zvládly absolutně s přehledem a druhý
den ráno jsme si je vyzvedávali vysmáté a spokojené. Paní učitelka mi pak ještě
několikrát zopakovala, že tímto se jim otevřely dveře na letní školku
v přírodě v červnu, že o to, jestli to zvládnou zrovna ty dvě se
určitě nebojí. </span></div>
<br />
<div style="margin: 0px 0px 10.66px; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Jenom nám teď hrozí neštovice, první nemocná holčička se ve
školce objevila hned zkraje ledna, druhá asi za dva týdny po ní, tak teď
čekáme, jestli se holky nakazí taky. Na jednu stranu bych byla asi ráda, kdyby
se holky nakazily, přece jen je to lepší teď, než v létě, ale na druhou
stranu je to trošku nešťastné načasování. Potenciální osypání totiž vychází tak
akorát na dobu, kdy budu v nemocnici. Rozhodla jsem se totiž konečně řešit
radikálnějším způsobem svou genetickou mutaci. Před deseti lety, kdy mi BRCA2
zjistili, moc ještě ty preventivní operace nefrčely, takže mi to ani nikdo
nějak zvlášť nedoporučoval. Pak už se přišlo na to, že je to docela dobré
řešení, ale to tehdy holky byly ještě malé a já je musela pořád nosit a tahat,
tak to moc nepřicházelo v úvahu. Teď je teda občas taky ještě ponosíme,
ale dá se jim už vysvětlit, že nošení nebude. Mají navíc představu o tom, co je
nemocnice a operace, myslím si, že už pochopí, že na maminku po operaci budou
muset dávat pozor. Takže jsem se rozhodla, že dám prsa pryč a za deset dní
touto dobou budu zřejmě někde na sále. Porušila jsem všechna pravidla a
googlila a vyhledávala informace. Přidala jsem se třeba do facebookové skupiny
nás „stejně postižených“, kde se člověk mnohdy dočte docela smutné příběhy,
nebo jsem si vyhledávala různé články, kde třeba jeden odborník uvedl svůj
názor, že pokud umělé oplodnění podstoupí osoba, která má genetickou mutaci
BRCA1 nebo BRCA2, je téměř jistota, že onemocní rakovinou. </span></div>
<br />
<div style="margin: 0px 0px 10.66px; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Všem důležitým osobám ve svém okolí jsem svůj plán jít na
operaci sdělila a vysvětlila, o co jde. Ale ty nejdůležitější dvě bytosti to
ještě neví a vlastně ani nevím, jak na to budou reagovat. Mám jasno v tom,
že jim to chci říct. Ostatně stejně jim něco budu muset říct, když týden nebudu
doma a pak další měsíc nebudu chodit do práce a budu citelně omezená
v tom, co můžu a nemůžu dělat. Nejsem navíc úplně fanda zatajování
zdravotních informací před dětmi (to dělávala naše mamka), protože na nás se
ségrou to mělo pak akorát ten efekt, že jsme byly naštvané, že nám to nikdo
neřekl. Už jsem ale několikrát přemýšlela, jak a kdy jim to říct. Samozřejmě s
nimi nebudu rozebírat nic jako je rakovina. Asi se jim pokusím nějak vysvětlit,
že jde o předcházení nemoci, třeba jako je očkování. A úplně dostačující asi
bude načasování den před nástupem do nemocnice. Čím déle jim to bude šrotovat
v hlavě, tím hůř. Ruku v ruce člověka ale napadají i další otázky –
nechat manžela, aby třeba holky vzal za mnou na návštěvu do nemocnice? Nebude
to pro ně spíš horší, když mě tam uvidí v bůhvíjakém stavu? Ale zatím se
na to dívám spíše tak, že bych chtěla, aby tam přišly. I to, že člověk občas
musí do nemocnice a někdy i na operaci, je součást života, a zjištění, že i máma
není nezničitelná superhrdinka, ale normální tvor, který má taky nárok být
nemocný, a že je na ni třeba taky brát ohled, je určitě taky v něčem
posune. </span></div>
<br />
<div style="margin: 0px 0px 10.66px; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Takže tak je to teď u nás. Jsem napjatá a zvědavá, jaký ten
únor bude, jak to doma beze mne zvládnou, jak to pak budu zvládat já, jak bude
postupovat rekonvalescence... Dejte mi vědět, jestli by vás zajímaly i
zprávičky z nemocnice a z uzdravování, nebo jestli o tomhle nechcete
ani číst a radši chcete jen sluníčkové info o holkách :) </span></div>
<br />
<div style="margin: 0px 0px 10.66px;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Držte nám všem pěsti. Abych ten článek nějak příjemně
zakončila, přidávám nějaké fotky z uplynulého období.</span></div>
<div style="margin: 0px 0px 10.66px;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVNSCajxIOQBwCUAa-Iwc7JUKGJeGoV2-AzvWz9_w559jVR7xBKvE9JSTKIw8zNyiVu0PH_uClMH-jK8ZbDF8EtORM-j7egeGGLv76wd9CXwgEPfhTjTc1SLYK3iwy7GBDBebUspHqbke1/s1600/IMG_20181205_065803.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1090" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVNSCajxIOQBwCUAa-Iwc7JUKGJeGoV2-AzvWz9_w559jVR7xBKvE9JSTKIw8zNyiVu0PH_uClMH-jK8ZbDF8EtORM-j7egeGGLv76wd9CXwgEPfhTjTc1SLYK3iwy7GBDBebUspHqbke1/s320/IMG_20181205_065803.jpg" width="217" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhl3Uii5WeEla6_5uKwyWz1ZzbTkMLxx-KYDjY3POYygMwcol6AReYYIvvwSF0H3ilFOeekW175sxkTaYWi8QPaFbYwIDITh0wxRXDejW51uB_v1JYzJi9xM6hT0NrpDAzQzj1bXd4WLfCG/s1600/IMG_20181209_161831.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="962" data-original-width="1283" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhl3Uii5WeEla6_5uKwyWz1ZzbTkMLxx-KYDjY3POYygMwcol6AReYYIvvwSF0H3ilFOeekW175sxkTaYWi8QPaFbYwIDITh0wxRXDejW51uB_v1JYzJi9xM6hT0NrpDAzQzj1bXd4WLfCG/s320/IMG_20181209_161831.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQFaljSChR2ICsnqf_XjJVQmlA-1AFq_dJKEJevvlVSZxJK4fUrRs8gJ_OXqCtOJhDIFrdkw3Z644epnNDiJrpc2Bza0gxBHj57E8bjtkxOukWw5vt4c_H3tyT3A5Uze1zDult_YsIr7kP/s1600/DSC_7152.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1500" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQFaljSChR2ICsnqf_XjJVQmlA-1AFq_dJKEJevvlVSZxJK4fUrRs8gJ_OXqCtOJhDIFrdkw3Z644epnNDiJrpc2Bza0gxBHj57E8bjtkxOukWw5vt4c_H3tyT3A5Uze1zDult_YsIr7kP/s320/DSC_7152.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSc7M-tJPxpIyZL6DwngCGyBzj5p3u8aVGkib5viYsqwg1Hrz5d_5kX8muO3I9Ax9j8Oq36yF854qdyf4lffcMgh_sLR3aQdZsBZnDUKtu7qCy-J78Kyc99ODbdFpp_NHDmCO_KbY9i0Oz/s1600/vlcsnap-2018-12-30-13h45m35s417.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSc7M-tJPxpIyZL6DwngCGyBzj5p3u8aVGkib5viYsqwg1Hrz5d_5kX8muO3I9Ax9j8Oq36yF854qdyf4lffcMgh_sLR3aQdZsBZnDUKtu7qCy-J78Kyc99ODbdFpp_NHDmCO_KbY9i0Oz/s320/vlcsnap-2018-12-30-13h45m35s417.png" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCLOkH-d5lzLQMKGh6lgZtqTxs2VNqiZjxYXmBzXXkS4AvNz-4bg38bXzfs62hUzqnd1cYDmmTeSTWZB5k-mdKprGUdxi1KV7fmvSXHXk0T6kfOgK3pQtSHOKYV3xIUgUajshcSojfECTb/s1600/DSC_7195.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCLOkH-d5lzLQMKGh6lgZtqTxs2VNqiZjxYXmBzXXkS4AvNz-4bg38bXzfs62hUzqnd1cYDmmTeSTWZB5k-mdKprGUdxi1KV7fmvSXHXk0T6kfOgK3pQtSHOKYV3xIUgUajshcSojfECTb/s320/DSC_7195.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhI8Gtx18oa1MqhyphenhyphenbKHlnVLr_mMuhQbUOmu8NMaGm5XSCbbamJUgaOScVgr_hEmC_nyhW09SAN1Dw3yWAl8tysJdFnv2044_mB6G0nhQe99Hs8CI78cml6aOE9YQ3iv3ZxknDzjUaSbBTwp/s1600/P1063015.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhI8Gtx18oa1MqhyphenhyphenbKHlnVLr_mMuhQbUOmu8NMaGm5XSCbbamJUgaOScVgr_hEmC_nyhW09SAN1Dw3yWAl8tysJdFnv2044_mB6G0nhQe99Hs8CI78cml6aOE9YQ3iv3ZxknDzjUaSbBTwp/s320/P1063015.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheE5gn4WpDYznB6U_clYhhiH7nPOfimTCUObm7kOL4bc_Yz1BabTgUVld8PknvcrW7fcwDmHat-_HP7QG4n4SoYFBvY3FF159hX8rrPrbzYuFgjW-BpRXXCPWiOra1c0d8z10gokfrtJI6/s1600/P1093017.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheE5gn4WpDYznB6U_clYhhiH7nPOfimTCUObm7kOL4bc_Yz1BabTgUVld8PknvcrW7fcwDmHat-_HP7QG4n4SoYFBvY3FF159hX8rrPrbzYuFgjW-BpRXXCPWiOra1c0d8z10gokfrtJI6/s320/P1093017.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjixlL_oycivLXeuTtbmID2vYJb9Iev3Nh16qwHBnQt-pspzCwt7uaMBDgxttD2i-wIu4i5W9bMAjCXuOjqsWczP66wb8RdFyi6TfMK4EiHXWF3B20vm6IZTdZUcSIgX7Zq1v6sdTpMV0q8/s1600/IMG_20190112_102819.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1218" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjixlL_oycivLXeuTtbmID2vYJb9Iev3Nh16qwHBnQt-pspzCwt7uaMBDgxttD2i-wIu4i5W9bMAjCXuOjqsWczP66wb8RdFyi6TfMK4EiHXWF3B20vm6IZTdZUcSIgX7Zq1v6sdTpMV0q8/s320/IMG_20190112_102819.jpg" width="243" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkB5YqaoqNxor05TVvjhuKA2AlsoW6VfXy3PDeytCOuvg9xRuQjBIdTLesZOnfeG_cYO0WQtWY2McbpzYLxnFNxwVwWQivdNQqN7yXdm1S_tOI6sGmBgV2ThuotIJc-ym30kqkELosMTJL/s1600/P1153132.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkB5YqaoqNxor05TVvjhuKA2AlsoW6VfXy3PDeytCOuvg9xRuQjBIdTLesZOnfeG_cYO0WQtWY2McbpzYLxnFNxwVwWQivdNQqN7yXdm1S_tOI6sGmBgV2ThuotIJc-ym30kqkELosMTJL/s320/P1153132.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUkqPetHHDT5H5KgyfGafMWVBmThjPP1cDGfszYqHff1MZZ2MWeOLPHYZS6tZHVcTy-nx83nQMKjMcgDF70jdsQ2WKLfateyJ-cdmmHojBCmepnyJReACRtylHAt8R-M9dgiTrp5SPbVnu/s1600/P1153153.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUkqPetHHDT5H5KgyfGafMWVBmThjPP1cDGfszYqHff1MZZ2MWeOLPHYZS6tZHVcTy-nx83nQMKjMcgDF70jdsQ2WKLfateyJ-cdmmHojBCmepnyJReACRtylHAt8R-M9dgiTrp5SPbVnu/s320/P1153153.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUvTcKCNXyzP73bOwtGYlihyWYe52cwGMWbV13OLIJ-0tVFEaf-nSwy2pwewJUM7K0yFRVoUrzHaf_yjnvkZDD6ppjwU5w282h9AeM6zvz4udCssZmhyphenhyphen71S-GVnFm8qDLHpbshhms6wGV3/s1600/P1153159.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUvTcKCNXyzP73bOwtGYlihyWYe52cwGMWbV13OLIJ-0tVFEaf-nSwy2pwewJUM7K0yFRVoUrzHaf_yjnvkZDD6ppjwU5w282h9AeM6zvz4udCssZmhyphenhyphen71S-GVnFm8qDLHpbshhms6wGV3/s320/P1153159.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
<div style="margin: 0px 0px 10.66px;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<br />
<div style="margin: 0px 0px 10.66px;">
<br /></div>
<b></b><i></i><u></u><sub></sub><sup></sup><strike></strike><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span>bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-80380902799842620922018-10-09T13:10:00.002-07:002018-10-09T13:14:31.510-07:00První měsíc ve školce<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Uteklo to jako voda, máme za sebou něco přes měsíc denní docházky do školky, a tak si myslím, že už pomaličku můžu začít hodnotit a podělit se s prvními dojmy :)</span></div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Musím zaklepat na dřevo, že to všechno probíhá docela hladce. Ráno se nám podařilo nastavit si takovou rutinu, která jakž takž vyhovuje všem a díky níž to celé docela šlape. Bála jsem se, jak to bude s buzením holek, ale ten první měsíc mě dost překvapily tím, že většinu dní budily ony nás - samy vstaly ještě před budíčkem. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Ale jinak je budím v 6:15, to už jsem namalovaná, mám nachystané oblečení pro sebe i pro holky, je nachystaná snídaně pro holky. Ony se nají, pak zapneme jeden díl Tlapkové patroly (aby měly to ráno i něčím příjemné), u toho se vyčůrají, převleču je a učešu, trošku dám do pucu i sebe a pak se oblékáme a odcházíme. Ve školce to holky zvládají úplně s přehledem. Adélka si prvních pár dní občasně pobrečela, ale Anička údajně úplně bez pláče. To mě do teď překvapuje, čekala jsem to naopak. Anička, ta která je tak fixovaná na mě, takový můj stín, který mi je vždy v patách. A ona to opička moje tak krásně zvládla. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Ve školce jsou hodně spolu. Je to vidět na fotkách a vidím to i když občasně špicluju z okna. Málokdy je zahlédnu, že se baví i s někým jiným. Ale neřeším to, jsem ráda, že i tam jsou si oporou a kamarádkami. Připadá mi, že je školka ještě semkla. Umějí si spolu od té doby lépe hrát, více si vystačí. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Už první týden jsem zjistila, že mi nebude vyhovovat moje standardní pracovní doba - jakožto státní úředník jsem měla pondělky a středy do pěti. Fakt, že bych holky dva dny v týdnu viděla až v podvečer, mi v praxi přišel nezkousnutelný a tak jsem si požádala o úpravu pracovní doby. Naštěstí mi bylo bez sebemenších řečí vyhověno, za což jsem fakt ráda. Odměnou mému zaměstnavateli může být fakt, že jsme zatím docházku zvládly bez ztráty kytičky - tedy bez onemocnění. Je fakt, že občas zápolíme, Anička už pár týdnů pokuckává, ale zatím se držíme, ťuk ťuk. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Takže to zatím funguje tak, že v práci zůstávám jeden den docela dlouho (aspoň do těch pěti) a zbylé dny končím dříve. Ten jeden den tam ale stejně holky nezůstávají, vyzvedává je tatínek, nebo některá z babiček. Ale upřímně, já to vyzvedávání miluju. Zatím si hrozně užívám to, jak se úplně rozzáří, když mě uvidí ve dveřích, a hned ke mně běží a už už mě táhnou pryč, abychom už mohly být jen spolu.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Co se týče školky jako takové, jsem nadšená. Já jsem byla zvyklá se holkám hodně věnovat, ale v tomto směru mám svědomí čisté, ve školce se vyřádí a má to většinou i nějaký smysl nebo podtext. Školka funguje systémem "téma týdne". První týden měli například Tři prasátka - říkali si pohádku o třech prasátkách, malovali je, stavěli jim domečky ze sena a dřívek, zpívali Tři čuníky od Nohavicy, no prostě se to téma jako červená nit táhlo opravdu celým týdnem. Do toho mají neustále nějaké výlety či akce - za ten měsíc a kousek už byli na radnici, v zoo, na statku, měli vánoční focení, dnes měli den kočárků,... Z každé akce mají na rajčeti fotoalbum čítající aspon sto fotek, na kterých si člověk snadno ověří, jak moc si to tam holky užívají. </span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">A to nejdůležitější je přístup učitelek a učitele (mají tedy i mužský prvek - a že je pan učitel hodně oblíben!). Je vidět, že tam ty děti mají opravdu rádi a děti na oplátku mají rády je. Jinak si neumím vysvětlit třeba to, že mají několikrát do roka i noční přespávání ve školce - k tomu předpokládám učitele nikdo nenutil a musí to být čistě jejich iniciativa (první přespávání holkám "hrozí" v prosinci, tak jsem zvědavá, jestli si na to už troufneme :)) Troufnu si říct, že tam vládne opravdu rodinná atmosféra a i na holkách je vidět, že si učitelky a učitele oblíbily. Ráno mám vždycky pocit, že je odevzdávám do těch nejlepších rukou, což hodně přidá na klidu během pracovního dne.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Už za ten první měsíc jsem poznala, že holky (hlavně Anička) hodně ocení hlavně přísun zpívání a písniček. Zejména Anička si brouká písničky ze školky skoro pořád. Některé znám, jiné se ještě budu muset doučit. Na zpívání já jsem docela lajdák, moc mě ty dětské písničky nebaví a nepamatuju si je, takže jsem vděčná, že se jim toho díky školce dostává dostatečně. Ale snažím se, když si Áňa prozpěvuje, tak se většinou přidám a zpíváme všichni. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Aby to nebylo tak úplně poníkaté, tak mi trošku dělalo starosti, že se Áňa začla počůrávat. Pomalu každý den jsem nesla ze školky počůrané tepláčky a kalhotky. Několikrát se počůrala i doma v noci. O vykonávání "velké potřeby" ani nemluvím, to ona ve školce prostě bojkotuje, to bude dělat asi výhradně jen doma. Učitelky mi taky hlásily, že po obědě mají holky dost divoké spaní a hlavně Adélka se občas budí s neutišitelným pláčem, že jí museli už párkrát i přestěhovat do vedlejší místnosti, aby tím nebudila ostatní děti. Ale uklidnili mě, že to vše je úplně normální a že to patří ke způsobu, jakým malé děti zpracovávají tu velkou změnu, že začnou chodit do školky. Taky mě moc netěší první školkové nešvary - třeba jsem pár dní zpět zaslechla Adélku, jak Áně říká, že jí zabije (to u nás určitě nikdy neslyšela, takové věci neříkám). Ale co se dá dělat, to ke školce prostě patří, je třeba jí to akorát pak doma vysvětlit. Naprosto dojatě jsem nedávno zjistila, že Adélka má první lásku. Občas mluví o Filípkovi, ovšem když jsem na vlastní oči viděla, jak se před ním v šatně pitvořila a jak na něj dělala oči, no málem to se mnou šlehlo. Ale v dobrém, to má holka po mně, já měla ve školce svého Radimka a taky to byla láska jako trám. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">A stejně jako si na školku přivykají holky, tak i já jsem nováček a učím se. Občas mám takový trapný pocit, že si o mě musí myslet, že jsem úplně mimo (když holkám např. nedám čepici, nebo jim na výlet zvolím nevhodnou obuv), ale učitelky jsou hodné i na mě - v podstatě nikdy mi nic "křivého" neřekly, neustále se tváří, že je vše v nejlepším pořádku, holky permanentně chválí, jak jsou úžasné (a taky jak jsou úžasní jedlíci, haha - že prý tam děti, kterým by chutnalo tak jako našim holkám, nemají). Takže jim v duchu děkuji za shovívavost. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Na konec ještě přidávám pár školkových fotek :)</span></div>
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIPiiHH-5bgwkRdgLT6y3sE07aefnd_nQ-SlopVN5TEkGkPn4Z-zD0IzT1fX7rN8ccKesOnUuvvHX4B4SKgQR56BpbqPUWFnvybfz0l7PYe5qjZEEgJqLdh-zN0apt7UM3N3n0rj9Okt-s/s1600/P9102690.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIPiiHH-5bgwkRdgLT6y3sE07aefnd_nQ-SlopVN5TEkGkPn4Z-zD0IzT1fX7rN8ccKesOnUuvvHX4B4SKgQR56BpbqPUWFnvybfz0l7PYe5qjZEEgJqLdh-zN0apt7UM3N3n0rj9Okt-s/s400/P9102690.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSVdJFJi55cjzvsJfRTzZtpGO8kAeD1kg_nex0uk5eSJlcAcmqmd0e5e0t5KmxUF1b47QaJpZHBX0u4sDvL61QWNIQFm29N4a-OiF7lHUAlTQNGMa-ype9nmLsf2VUCR13ktE7ucDpNXV4/s1600/P9112757.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSVdJFJi55cjzvsJfRTzZtpGO8kAeD1kg_nex0uk5eSJlcAcmqmd0e5e0t5KmxUF1b47QaJpZHBX0u4sDvL61QWNIQFm29N4a-OiF7lHUAlTQNGMa-ype9nmLsf2VUCR13ktE7ucDpNXV4/s400/P9112757.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBDveNxcrjfNFcRCqxlcOmmOhiZ08HiZlnp7b1qSAmopj5fs0iy9Z3fPK025jLZ6G7uWSODpCwexNntJCOgz-scV0GT7jnwYpqh4O37Ee-bsNPitDor0kDtiVcPIV1nUy4vJcpIMCgDOYK/s1600/P9122772.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBDveNxcrjfNFcRCqxlcOmmOhiZ08HiZlnp7b1qSAmopj5fs0iy9Z3fPK025jLZ6G7uWSODpCwexNntJCOgz-scV0GT7jnwYpqh4O37Ee-bsNPitDor0kDtiVcPIV1nUy4vJcpIMCgDOYK/s400/P9122772.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNu3j7TLAoBCDl5C8fOltgnKfLQEz2LpADvsYg9m2NYZ5Np4B40CRh5RFlfHPcvTpiVfC8MGDIZ7pd8cDrKY7OzXizkcVQAS-i-hhG1gSZyr7wKCR5ZavIcy0OcWWK6YK85n5wTcfBiv8f/s1600/P9122809.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNu3j7TLAoBCDl5C8fOltgnKfLQEz2LpADvsYg9m2NYZ5Np4B40CRh5RFlfHPcvTpiVfC8MGDIZ7pd8cDrKY7OzXizkcVQAS-i-hhG1gSZyr7wKCR5ZavIcy0OcWWK6YK85n5wTcfBiv8f/s400/P9122809.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGYX9VswIS3-ct4VW9s5jvNiTX3NmvqcJmGROxplPztAzEGWjl56Ca6u7K9tsKUD8AxllYBkLI_RNYDweaF-FthnXjf1Idxu4pV1YkfQP7SeVuk3cQYGYT8e3jQalU_ggU9pX_9wM0DuE6/s1600/P9132802.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGYX9VswIS3-ct4VW9s5jvNiTX3NmvqcJmGROxplPztAzEGWjl56Ca6u7K9tsKUD8AxllYBkLI_RNYDweaF-FthnXjf1Idxu4pV1YkfQP7SeVuk3cQYGYT8e3jQalU_ggU9pX_9wM0DuE6/s400/P9132802.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQO2_e7YXSAMzj_5UaCheJGIPBReWIqpjoKrBUyx6qwAV_AqaZOH2NCL2VjjjeTfeqz7wisyR79ocUM76B-CjcXYL1TVmYgk42h6a4l0fbsyEzElbuvGqbXzRKMbEfD2kqfqKFXuHXEMik/s1600/P9242801.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQO2_e7YXSAMzj_5UaCheJGIPBReWIqpjoKrBUyx6qwAV_AqaZOH2NCL2VjjjeTfeqz7wisyR79ocUM76B-CjcXYL1TVmYgk42h6a4l0fbsyEzElbuvGqbXzRKMbEfD2kqfqKFXuHXEMik/s400/P9242801.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">na statku dokonce kydaly hnůj :-D</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRYeAzY8EFed6Xo-9-3KPRPw7kes4ztaXjt0p30EwID7ay3BpLT8_QF2Ro-RKRU45S-CyetqZwQQqq-ngrWLcbqJqkyOumAq7YnyWen-MB_KDbPbLieof7UPz6Z9x10L4VXHr8yUeVOR8-/s1600/DSC_9594.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1498" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRYeAzY8EFed6Xo-9-3KPRPw7kes4ztaXjt0p30EwID7ay3BpLT8_QF2Ro-RKRU45S-CyetqZwQQqq-ngrWLcbqJqkyOumAq7YnyWen-MB_KDbPbLieof7UPz6Z9x10L4VXHr8yUeVOR8-/s400/DSC_9594.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilKw_xRK_7yjGewpuUYUExKvkm1pEuycabEK5JpnwNDE0FDXnUocs_tNIQAsmIbd9WsIhQb1CIXRazzdjj6yv2qXGNWObyIE4zlhyphenhypheniuPhWXyLI-zTuHiLJm5pK4468pqS7xf5h4OpGVWdf/s1600/DSC_9634.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1498" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilKw_xRK_7yjGewpuUYUExKvkm1pEuycabEK5JpnwNDE0FDXnUocs_tNIQAsmIbd9WsIhQb1CIXRazzdjj6yv2qXGNWObyIE4zlhyphenhypheniuPhWXyLI-zTuHiLJm5pK4468pqS7xf5h4OpGVWdf/s400/DSC_9634.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFbfOOXwjkTbfYTR9WZ2n4k9TohqdebVI5yAc867GjjH7x2iNPID3Mi8ahWyHb0ibPsNqbezO-FcISvaj9NQxV3T57YNBzqD-XMOswSs1RMBUNJQED_qqILusV0s_n-Xic1gJSB_QAvFCx/s1600/PA082810.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFbfOOXwjkTbfYTR9WZ2n4k9TohqdebVI5yAc867GjjH7x2iNPID3Mi8ahWyHb0ibPsNqbezO-FcISvaj9NQxV3T57YNBzqD-XMOswSs1RMBUNJQED_qqILusV0s_n-Xic1gJSB_QAvFCx/s400/PA082810.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-22831603232566894622018-09-03T12:17:00.002-07:002018-09-03T12:17:47.630-07:00První den ve školce<div style="height: 0px;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Trebuchet MS", sans-serif;">Je to skoro tři a čtvrt roku, kdy jsem se musela skoro ze dne na den přepnout z režimu "pracující žena" do režimu matka. A dneska jsem započala přepínání do dalšího režimu - "pracující matka". Jaké to bylo?<br /></span></div>
<a name='more'></a><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><div style="text-align: justify;">
Musím říct, že jsem se toho už docela dlouho dopředu bála. Holky jsou moje parťačky, moje kámošky, poslední rok s nima trávím čas fakt ráda a ráda se jim věnuju. Kdyby to byly nějaké umrčené protivné příšery, určitě by se mi do školky odevzdávaly mnohem snáze. Takhle jsem byla trošku smutná, že přijdu o mnoho času stráveného s nimi. Viděla jsem se, jak týden před nástupem do školky z nervů ani nespím. Tak to se tedy nekonalo. Na nějaké šílené nervování tak nějak nebyl čas a prostor. A pak se nějak přihodilo to, že byla neděle a já jsem věděla, že druhý den jdu do práce a holky do školky. Připadalo mi to pořád hrozně neuvěřitelné, že ten čas fakt nastal (a neuvěřitelné mi to teda připadá i po dnešku :-D ). Když jsem holkám v noci nažehlovala na oblečení jmenovky (jak jinak než všechno na poslední chvíli, jak typické pro mě!), byla ve mně uplně maličká dušička. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ráno začalo parádně, vzbudily se pár minut před šestou, což se mi zdálo jako úplně optimální čas. Nasnídaly se, podívaly se na jeden díl Tlapkové patroly, převlíkly jsme se a v sedm jsme vyráželi z domu. Holky už si byly ve školce několikrát pohrát, takže znaly to prostředí a trošku i tváře učitelek a učitelů, což se ukázalo jako dobrý krok. Jen co jsme vešly do školky, přišla je přivítat paní učitelka a Adélka jí dokonce dala pusu. To mi přišlo jako dobré znamení. Vybalila jsem jim věci a šli jsme do třídy. Adélka měla nachystané pro děti gumové bonbony, protože měla včera svátek. Pro učitelky a pana učitele jsme donesli svazečky levandulí, které jsem ráno natrhala na zahradě. Holky se hned zabraly do hraní a já se musela s pusinkou na rozloučenou vyloženě vnucovat :-D paní učitelka mi špitla, že to je super, že bych se měla rozloučit a odejít, dokud jsou takhle v klidu. Tak jsem se zhluboka nadechla, tu pusu jim dala a šla. Ustála jsem to a nebrečela jsem! Ani venku před školkou, to jsem sama sebe překvapila. No a v práci už jsem na brečení neměla moc myšlenky. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Přesto jsem se dopoledne neudržela a šla se podívat na chodbu, odkud je vidět zahrada školky, jestli jsou děti venku a jestli nezahlídnu holky. Nejprve jsem je neviděla, protože z okna není zahrada vidět úplně celá. A najednou jsem viděla Áňu jak jede v helmě na motorce po chodníčku školky. A za chvíli se vystřídaly a jela zase Áďa. A pak tam vesele běhaly z místa na místo a hrály si. To mě na jednu stranu uklidnilo, ale na druhou stranu bylo docela zvláštní je vidět a vědět, že je má pod dozorem někdo jiný. Že jsme tak blízko, ale vlastně nejsme spolu. No, prostě trošku toho smutnění tam přece jen bylo. Mám takové tušení, že teď nějakou dobu budu dopoledne pravidelně chodit koukat, jestli je na zahradě zahlídnu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No a po obědě šly s mou mamkou domů. Máme to domluvené, že je tento týden bude brát po O, příští týden už holky budou ve školce i spinkat. Vymyslela jsem, že se mamka staví s holkama k nám před vchod do práce, jak půjdou kolem, tak jsem je ještě po obědě viděla. Áňa mi už z dálky hlásila, že Adélka plakala, ale viděla jsem, že jsou obě vysmáté a spokojené, tak mě to ani nějak nerozhodilo. Mamka říkala, že jí učitelka říkala, že sice Áďa zaplakala, ale že to nebylo nic hrozného, jen chvilečku. A Áňa to ustála. To je taky docela překvapení, čekala jsem to spíš naopak. Ale už jsem si zvykla na to, že s dětmi se mnohdy stane úplně přesný opak toho, co člověk očekává. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Prostě se to celé vydařilo tak, jak jsem o tom ani nesnila, a já jen doufám, že to holkám vydrží. A taky že mě brzy přejde v práci pocit, že jsem úplně vymazaná, a strach, že na to někdo přijde a brzo mě vyhodí :-D </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</span>bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-56034171471958336192018-07-25T12:00:00.002-07:002018-07-25T12:07:30.949-07:00Jsou jim tři<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Dneska jsou to tři roky, co se mi díky těm dvěma malým uzlíčkům kompletně změnil celý život. Tak mi to připadalo jako dobrá příležitost k tomu, abych po dlouhé době sepsala další článek. Vzhledem k absenci nějaké dějové linky tohoto blogu, to budou spíše jen střípky z našich dní.</span></span><br />
<a name='more'></a><span style="font-size: small;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6WltMe0e9g3amnZq3bkMu9j7-KKfPDIvcubOXSTgMrii9jLb2YVSObGd_CStP5cvvpVjb7gqIFGO8p_KVPdaLtk_MbHrkc7qNp0xRGbixxPSa12M914j46JYkd1JOtU9BCQjSx1768fLa/s1600/IMG_20180725_082354.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1004" data-original-width="1600" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6WltMe0e9g3amnZq3bkMu9j7-KKfPDIvcubOXSTgMrii9jLb2YVSObGd_CStP5cvvpVjb7gqIFGO8p_KVPdaLtk_MbHrkc7qNp0xRGbixxPSa12M914j46JYkd1JOtU9BCQjSx1768fLa/s320/IMG_20180725_082354.jpg" width="320" /></a></span></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></span></div>
<ul style="border-image: none;">
<li><span style="font-size: small;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Skoro každý den si uvědomuju, jak málo času už nám "zbývá". Teď je to asi poprvé za život holek, co mám touhu zastavit čas a ještě si to s nima užívat. V září nastupuju zpět do práce, holky jdou do školky. Co se týče mého návratu do práce, začíná převažovat strach nad těšením se. Je mi jasné, že to bude záhul jako blázen, než si to všechno sedne a najdeme nějaký pro všechny přijatelný režim. Je to tak, jak jsem čekala - že ten poslední rok s holkama doma je prostě super, a fakt si to užívám. Každopádně vím, že se budu snažit i po pracovní době s nimi zažít něco pěkného, trávit čas venku a spolu... <br />Myslím si, že ony dvě zvládnou školku dobře, rozhodně to ponesou lépe, než já. Řekla bych, že se tam těší. Vždycky, když se jim něco povede, nebo něco nového zvládnou, tak volají, že jsou šikovné a že už můžou jít do školky. Tak uvidíme, jestli jim to nadšení vydrží.</span></span></li>
<li><span style="font-size: small;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jsou obě kompletně bez plenek, i na noc. </span></span></li>
<li><span style="font-size: small;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Milují v autě hudbu nahlas ♥ hlavně u jejich oblíbených songů (vede u nich Ylvis a what does the fox say :-D) křičí "pořádně nahlas!" a já jim to s radostí pořádně ohulím.</span></span></li>
<li><span style="font-size: small;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jejich nejoblíbenější jídlo jsou kuličky z Ikei a kečup. Pro ty, co jste nerezignovali na to, kolik vaše dítě spořádá cukru, mám tip - Hellmans kečup slazený z poloviny stévií.</span></span></li>
<li><span style="font-size: small;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Co se týká televize, tam momentálně vede My little pony, T-Rex express, Země dinosaurů, a nově i Tlapková patrola (tu teda nesu těžce, je to pro mě asi ještě méně snesitelné, než Mickeyho klubík. Ale co zmůžu, že jo)</span></span></li>
<li><span style="font-size: small;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Máme kotě! Měla jsem to v plánu už delší dobu - holky obvykle nadšeněji reagovaly na okolní kočky, než pejsky, a tak jsem si říkala, že bychom mohli venkovní kočičku pořídit. A tak máme Marlina (jméno vybraly holky - jmenuje se tak taťka od Nema) No, trošku se to vymklo z ruky, poněvadž jsem četla, že má z počátku i venkovní kočka být s lidmi doma - no a našemu Marlinovi se to poměrně zalíbilo. Je na něm vidět, že nás fakt miluje a vyhledává naši přítomnost. Holky ho mají taky rády, ale nemají moc pochopení pro jeho "hry" - rozuměj snahu sezřat a zdrápat člověkovi ruku/nohu. Nejvíce si ho užívaly, když byl pár dní oblbnutý po očkování a ony ho mohly opečovávat beze strachu, že je kousne, nebo drápne.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGByolVNelrRbi_Afos-tzkF9g6ZgdzL5Bj7FbUTpaXvTH5uYWHtHcI66BSvJlsINR4OnZ2E8lLa8FzTP4WmZChWeYxbDC0oHdx2GhPLBk0aQAknWjb8LHrtlpNWhkxo5TM17s7dkkm3W2/s1600/IMG_20180613_143353.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGByolVNelrRbi_Afos-tzkF9g6ZgdzL5Bj7FbUTpaXvTH5uYWHtHcI66BSvJlsINR4OnZ2E8lLa8FzTP4WmZChWeYxbDC0oHdx2GhPLBk0aQAknWjb8LHrtlpNWhkxo5TM17s7dkkm3W2/s320/IMG_20180613_143353.jpg" style="cursor: move;" width="180" /></a></span></span></li>
<li><span style="font-size: small;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jsou strašně hodné. Jako fakt. Jasně, čas od času musím zařvat, nebo pohrozit, ale těch situací je minimum a v drtivé většině času to s nima jde prostě hladce. Když jim člověk věc správně podá, dokážou se nadchnout i pro blbost, a jsou vlastně tímhle strašně krásně tvárné. Ve většině situací se "svět řídí podle nich", ale vím, že když něco potřebuji udělat, nebo zařídit a obstarat, tak vím, jak na ně, aby to všechno šlo hladce...</span></span></li>
</ul>
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Prostě a jednoduše mě teď život s nima fakt uspokojuje, dělá mě šťastnou a díky nim a jejich pohledu na svět i můj život dostal úplně nový rozměr. Ony jsou prostě nejvíc ♥ </span></span><br />
<ul style="border-image: none;">
</ul>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-9670180286926298332018-04-17T13:38:00.002-07:002018-04-19T03:39:37.526-07:00Moje mimina jsou fuč<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Každému, kdo má malé dítě, je jasné, jak rychle čas plyne. Já to v poslední době vnímám dost citelně. </span><br />
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<a name='more'></a><ul>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">troufám si říct, že jsme zvládly nočník. Mateřský plurál je použit záměrně. Odplenkování musí zvládnout matka i dítě. U dvojčat tím tuplem. U Adélky to šlo úplně hladce, u Áni jsem komplikace předpokládala, a taky mírné byly. Ale nakonec jsme to pokořily, Adélka je bez plín úplně, Aničce dáváme na noční spaní. Potvrdilo se mi to, že dítě na tenhle krok prostě musí být zralé. Aničce se ze začátku nedařilo, já mohla vysvětlovat, prosit, nadávat, brečet. Ale prostě to musela pobrat časem.</span></li>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">poslala jsem pryč kočárek i cyklovozík. Už loňské léto jsem započla akci "odnaučování od kočáru". Prostě jsem začala podnikat maximum akcí bez kočáru. Možná, že matkám s jedním dítětem kočár až tak nevadí, ale mě tedy ten náš tank vadil. Bylo to obrovské heblo, ač na dvojčecí poměry docela lehké a lehko rozložitelné. Cyklovozík byl úplný přešlap. Byl by fajn, kdybychom nebydleli na kopečku a jakýkoli výlet by znamenal stoupání/klesání. Kdo jste kdy vezl za kolem dvě patnáctikilové děti, určitě víte, že kopce nejsou kámoš.</span></li>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">dneska poprvé jsou bez mlíka! Do dneška měly v rámci rituálu před spaním 180ml mléka. Ale cítila jsem, že už je to zbytečné - holkám se dá krásně vysvětlit, co a jak. Není to dobré na zuby, před spaním je to tak trošku zbytečná kalorická nálož, no prostě si myslím, že se bez toho obejdou. A skutečně, nebyl to žádný problém, usnuly bez mlíka úplně v pohodě. Jen mně je to nějaké divné, po těch letech nepřipravovat žádné mlíčko. Ale každopádně na ranní mléčné kaši jsou závislačky, takže ta jim ještě nějakou dobu určitě zůstane.</span></li>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">mluví ve větách. Používají slova jako <i>akvárium, trojúhelník, nebezpečný</i>. Napočítají do deseti (ale to jen občas, někdy to motaj jedna, dvě, pět, sedm! ♥) Nejrozkošnější jsou, když si hrají s různýma figurkama a povídají si u toho a hrají jakoby takové "divadlo". V tu chvíli nechápu, co dělají děti v jejich věku bez sourozenců. </span></li>
<li><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">tématem číslo jedna posledních dní je školka. Na začátku května je zápis, a já hodně řeším, kam ty svoje cácorky vlastně umístím. Nějak jsem upustila od nějakých šílených požadavků, prostě jen chci, aby je vzala nějaká školka, která bude svým umístěním pro mne dostupná, k dětem vstřícná, a hlavně ty dvě přijme. Mám takový dojem, že se před jejich nástupem jisto jistě psychicky zhroutím. Neumím si to vůbec představit, jak to bude, že nebudeme pořád spolu (bláznivá matka ve mně promlouvá), že je osm hodin denně bude hlídat někdo cizí. Co mi hodně pomáhá je to, že vidím, že holky vyhledávají kontakty s jinými dětmi. Hlavně Áďa má natrénovanou frázi "Já jsem Adélka" a tu rozhodně neváhá použít. Cítím, že přichází ta doba, kdy začínají potřebovat i jiné vztahy, než jen semnou a nejbližší rodinou. A vždycky mě jejich interakce s ostatními dětmi potěší a je to pro mě znak toho, že jsou připravené jít dál. Protože od nástupu do školky už je to všechno o přibližování se momentu vyletění z hnízda. A já jsem si toho vědoma a chci je (i sebe) na toto co nejlépe připravit. V práci jsem si domluvila nástup až od září, takže tohle léto si ještě spolu užijem na plný pecky!</span></li>
</ul>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">No a prostě tohle všechno nasvědčuje tomu, že prostě už jsou tak velké! (ano, jsem zarytý nefňukač nad tím, jak děti vyrostly, ale prostě... achjo! Za chvíli si nepochybně přivedou kluka a načapám je za garáží kouřit s kámoškou první cigárko!) </span></div>
</div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-50608848635959471102017-10-20T11:29:00.002-07:002017-10-20T11:35:34.081-07:00Jak jsme se měly v létě<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span><br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin: 0cm 0cm 8pt; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Nestává se moc často, že bych vzdychala, jak něco uteklo.
Zvlášť ne s holkama, to jsem vždycky spíš hleděla dopředu a těšila se, až
budou větší a jaká to bude jednou pohoda. Ale tohleto léto, to je jiné…</span><br />
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span><br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin: 0cm 0cm 8pt; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Trošku jsem zas ošulila měsíční souhrny, tak to teď vezmu
z jedné vody na čisto a zkusím nějak obsáhnout, jak jsme si užily léto, co
holky nového umí a tak. A rovnou varuju, že to bude dlouhé :) </span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin: 0cm 0cm 8pt; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span> </div>
<div class="MsoNormal" style="margin: 0cm 0cm 8pt; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Tohle léto jsme si prostě užily. Mám pocit, že to byla ta
zmiňovaná pohoda, i když asi v jiném smyslu, než si dost lidí představuje.
Já si užívala to, jak jsou holky už šikovné, relativně samostatné, a co všechno
s nimi můžu podniknout, ale zároveň jsem si plně uvědomovala, že to je
„naše poslední léto“. Příští rok to bude vše jiné – koncem července půjdou do
školky, já do práce. I když mne vlastně napadlo, jestli si třeba nezkusit
domluvit v práci nástup až v září, ať si to ještě užijem, ale to je
ve hvězdách, jak to bude. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin: 0cm 0cm 8pt; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span> </div>
<div class="MsoNormal" style="margin: 0cm 0cm 8pt; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Stále jsme pravidelným hostem v zoo.
V nejparnějších dnech jsme tam objevily koutek s fontánkami, kde jsem
holkám dovolila se totálně smáčet, aby se aspoň trochu ochladily. Hojně jsme
také využívaly bazény. Ať už malý bazének a větší bazén u manželových rodičů,
nebo veřejný bazén, kde byly holky letos poprvé. A líbilo se jim to moc, takže
jsme návštěvu dostkrát zopakovali. Jezdili jsme s nimi i na tobogánech, to
se strašně líbilo hlavně Aničce, která chtěla klouzat pořád dokola. Byla jsem
s nimi i několikrát sama, což bych si předtím nikdy netipla, že
zvládnu/zvládneme. Ale užily jsme si to. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span><br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin: 0cm 0cm 8pt; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Další „významné“ poprvé si holky užily, když byly poprvé na
kolotočích. To se jim samozřejmě taky líbilo, přes léto byly kolotoče pořád
někde, takže jsme s nimi byli tak pětkrát určitě. Nejvíc se jim líbí na
labutích, na takových těch točících se koníkách, autíčkách a vláčcích, a taky
se jim dost líbil autodrom, kde jsme je nechali i řídit. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span><br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin: 0cm 0cm 8pt; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Svého naplnění se dočkal jejich vztah s koňmi. Už jsem
několikrát psala, že holky milují koníky. Ale – dost dlouho se k nim bály
i přiblížit. Máme naštěstí několikery koně v blízkosti bydliště, takže
jsme poctivě trénovaly. Nejprve se přestaly bát v jejich blízkosti, pak
jim zkoušely dát přes plot listy pampelišky, pak zkusily opatrně pohladit, no a
nakonec na nich asi před dvěma týdny zkusily poprvé jezdit (to samozřejmě na
poníkovi, ne na velkém koni). Musím říct, že byly skvělé, ani nehnuly brvou,
opravdu na nich jely jako by to už dělaly stokrát. Vůbec se nebály, jen si to
užívaly. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span><br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin: 0cm 0cm 8pt; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Jak jsme z počátku jara obrážely všechny hřiště
v okolí (byla jsem nadšená jednak z počasí, a jednak z toho, jak
to holky baví a jsou šikovné), tak zájem o hřiště mírně opadl. Z čehož mám
radost, protože je mi milejší, že je dokáží zabavit i „normální“ věci a nejsou
z toho otrávené a protivné. Líbí se jim chodit na nákup, jet někam
autobusem, házet kamínky do řeky… A dostaly jsme se do fáze, kdy toho opravdu
hrozně moc ujdou – mne totiž ten dvojkočár prostě už obtěžuje, je velký a
nechce se mi tahat. Navíc jak holky vypadají spíš na tři roky než na dva, tak
je to i docela trapné (aspoň pro mě, já to tak prostě mám, když vidím třeba
školkové dítě sedět v kočáře – nebo s dudlíkem, tak si prostě
pomyslím, že už je to trochu nepřístojné. Ale jsem si samozřejmě vědoma, že je
to debilní, takhle ty děti – potažmo rodiče – odsuzovat, ale nemůžu si pomoct
:-D ). Takže jsem prostě třeba do zoo přestala brát kočár. Jo, je to velké
sousto, ale zatím jsme to vždycky zvládly (akorát jednou to bylo trošku
náročnější, kdy jsme se prostě vlekly a ze zoo odcházely půl hodiny po
zavíračce už za tmy :D ). </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span><br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin: 0cm 0cm 8pt; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Co se týče takových těch nových dovedností, tak jsme začaly
s barvami. Adélka fakt válí a skoro nikdy se nesplete. Taky teda když se
jich zeptám, jaká je to barva, tak to hned vyklopí Aďa a Anička tedy nemá čas
to pořádně promyslet, to mě trošku štve. Tak někdy zavelím, že mi musí
odpovědět Aňa, ale ta dost často hraje svého oblíbeného partyzána a dělá že
neslyší/případně že neví. Spolu s barvami se holky naučily, co znamenají
barvy na semaforu, a když někam jedeme, a já zastavím na červenou, zaúkoluju
je, aby mi řekly, až bude zelená, abych mohla jet. A když blikne zelená, hned
jásají, že „jupííí, jeď“ :D je to fakt boží. Adélka pak zkouší i počítat, zatím
je u „jedna, dva, tři, pět“. A Anička s oblibou staví řady – skládá zvířátka,
nebo fixy, nebo cokoli jiného do dlouhých řad jeden za druhým. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span><br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin: 0cm 0cm 8pt; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Když je nic moc počasí, tak trénujeme i malování – vším
možným. Mají pastelky, fixy a vodovky. Nejvíc asi baví fixy. V poslední
době se zdá, že pochopily, co je vymalovávání obrázků. Ne že by něco úhledně
vymalovávaly od kraje ke kraji, to v žádném případě. Ale spíš soustředí
svoje čmáranice na daný objekt. I to ale považuju za úspěch. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span><br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin: 0cm 0cm 8pt; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">No a samozřejmě největší progres je v mluvení. Mluví
fakt hodně. Jakože si vůbec netroufám říct, kolik slov znají – jsou to určitě
stovky. Adélka pořád vede, ta má zásobu bohatší, a také se snaží už skládat
věty. Ale je to i jejich náturou – Aďa je snaživec, všechno opakuje jak
papoušek, a je ráda, když něco pěkně řekne a já ji pochválím. Anička má všechno
v paži a mluví jen když chce něco říct. Ty jejich rozdílné povahy se
projevují i v nočníkové oblasti. Adélka je opravdu šikovná, doma je bez
plín a nosí kalhotky. Už i na spaní po obědě – ona totiž má po probuzení (i
ráno) téměř vždy suchou plínu. Jen na ven a na návštěvy jí dávám plínu. Ale
myslím, že by to taky zvládla. Akorát jsem si to představovala trošku jinak – v mém
ideálním světě by neexistovala otázka „nechce se ti na nočník?“ a dítě by
prostě začlo chodit na nočník, až by to tak samo cítilo. To se s naší Áďou
zatím neděje. Když jsem to nechala na ní, tak sice vydržela fakt dlouho bez
nehody (klidně dvě hodiny), ale neřekla si, a počůrala se. Takže jí prostě
jednou třeba za hoďku řeknu, že jdem na nočník, a ona čůrá v podstatě hned
jak dosedne. Sama si ale říká o kakání – to tak nějak pozná a asi se jí to
ekluje káknout do kalhotek. No, ale Anička, to je prostě mezek. Nočník ne a ne
a ne. Zkouším jí prosit, uplácet, nadávat, ale prostě nic nepomáhá. Přitom vím,
že ví, co se po ní chce. Několikrát se už i vyčůrala. Ale těžce to bojkotuje.
Ještě chvíli to vydržím, jestli to nepůjde „po dobrém“ a pak jí ty plíny prostě
seberu, ať si třeba zechcandí všechny kalhoty, které má. Celkový charakter
Aniččiny zarputilosti vykresluje její vykřikování „neumím, neumím“. Dělá, že
neumí různé věci, přitom je šikovná, a jen kdyby chtěla, uměla by všechno :) </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span><br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin: 0cm 0cm 8pt; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">S čím mě ale hodně překvapila, je dudlík. Jednoho dne
jsem si všimla, že má všechny dudlíky rozhryzané – tak moc, že hrozilo, že je
během noci uhryzne už úplně a třeba se tou ukousnutou částí zadusí. Čelila jsem
proto dilematu, jestli jí ve dvou a čtvrt letech kupovat nový dudlík, nebo ji
to konečně odnaučit. Rozhodla jsem se pro druhou možnost. Ukázala jsem Aničce,
jaké jsou ty dudlíky rozkousané, mírně manipulativním tónem jsem se jí zeptala,
že takové už přece nechce, že ne? :-D Ona souhlasila a sama je šla vyhodit do
koše. A kupodivu to bylo v pohodě. Anička usíná úplně v klidu, jen
párkrát si na dudlík vzpomněla, a to jsem připomněla, že byly přece rozbité a
že je vyhodila. Akorát tedy občas v noci propukne v náhlý pláč, normálně bych jí vrazila dudel a byl by klid - teď trošku nevím, co s ní... Ale asi si jen musí zvyknout, že ho nemá, a snad budou zase klidné noci... </span><br />
<span style="font-family: Verdana;"></span><br />
<span style="font-family: Verdana;">To by tak bylo od nás vše. Léto mi bude hrozně moc chybět... Ty zkracující se dny na mě působí fakt depresivně, a vůbec nevím, jak přežijeme zimu. Ale uteče to, ostatně jako veškerý čas s holkama. Zatím jsem nám vymyslela dvě aktivity - ráda bych chodila s holkama na nějaké cvičení/tanečky a předevčírem jsme se byly přihlásit do knihovny (a Adélce se podařilo hned po příchodu domů natrhnout jednu z půjčených knížek - bezva, no!).</span><br />
<span style="font-family: Verdana;"></span><br />
<span style="font-family: Verdana;">A jaké máte plány na podzim a zimu vy?</span></div>
</div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-3785445447541130282017-09-14T13:46:00.002-07:002017-09-14T13:46:21.411-07:00Školková dilemata<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">I když holky teprv teď v červenci oslavily dva roky, už bude brzy potřeba začít řešit, kam za ten necelý rok nastoupí do školky.</span></div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jednak mám teda dost velké problémy přijmout tu skutečnost, že holky půjdou do školky. Docela se děsím, jak to zvládnu, až ten den přijde. Věc se má tak, že jsme si prostě všechny tři zvykly, že jsme už víc jak dva roky v kuse imrvére pořád spolu, a já si prostě neumím představit, že by to mělo být jinak. Že celý den budou s někým jiným, dokonce s někým úplně cizím, že celou tu péči o ně budu muset předat úplně cizí osobě. Že se uvidíme ráno a pak až v podvečer. A ne jeden den výjimečně, ale pak už úplně pořád. Jak se nám ty společné chvíle šíleně smrsknou... Pro mě zatím hrůzná představa. A to přesto, že se do práce celkem těším a že se určitě nevidím jako "žena v domácnosti forever". Jediné, co mě docela utěšuje, je to, že budou spolu. A taky to, že to je asi přirozený vývoj, a že to tak má být. A že ve většině zemí světa si ani matka ani dítě nemohou dovolit ten luxus být výhradně spolu tři roky, mnohde prostě po půl roce jde dítě do jeslí, matka do práce a šmitec. No, tajně doufám, že se to za ten necelý rok ještě nějak vyvine, protože jestli ne, tak se v předvečer jejich nástupu do školky asi zhroutím :-D</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Další problém mám s tím, kam holky nastoupí do školky. Celou dobu jsem si myslela, že to mám vyřešené. Instituce, kde pracuju, provozuje i firemní školku. Na první pohled by se zdálo, že není o čem přemýšlet - je to v podstatě přímo ve stejné budově, kde budu chodit do práce, neexistují tam školkové prázdniny - jede se celý rok, a denně se otvírá v 6:30 a zavírá v 17:30 hodin. Člověk by řekl, že není co řešit. Ale pak jsem si je vygooglila a koukla na jejich stránky. Vypadalo to celkem ok, ale docela mě šokoval vystavený jídelníček. Asi tak jako bych se vrátila do doby, kdy já jsem chodila do školky. Jen o něco málo lepší, než jídelníček v nemocnicích. Na dopolední svačinu nějaké pečivo s pomazánkou (namátkou - luštěninová, vajíčková, z droždí (??), jedenkrát se objevuje mnou velmi nenáviděná Rama (proboha proč těm dětem nedají máslo?) se sýrem), oběd takový "normální" (francouzské brambory, rajská, meruňkové knedlíky, kuře), odpolední svačina - opět pečivo (loupák, hřeben, dalamánek s lučinou). Pitný režim je zajištěn vodou <i>se sirupem, </i>případně čajem <i>se sirupem. </i>Jeden den je uvedena voda s citronem a mátou (aspoň tak). Abych nebyla úplně zlá, tak dodám, že k tomu pečivu na svačinu mívají ovoce i zeleninu. Je tam psaná třeba půlka rajčete, nebo meruňka. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Prostě a jednoduše - chápete, že s takovým stravováním se budu smiřovat dost těžko. Navíc - dost často doma večeříme chleba s něčím (ne vždy je čas a energie na vytváření něčeho lepšího), což by v důsledku vedlo k tomu, že děti mají na tři z pěti jídel denně pečivo. To mi prostě připadá šílené, fakt jo. Proč by dětem nemohla stačit na svačinu ovoce/zelenina? Vždyť svačina neslouží k tomu, aby se člověk zacpal, ale aby si dal něco menšího a neumřel hlady do oběda/večeře. A proč jim nedávají nějaké mléčné výrobky? Jogurty, tvaroh? Prostě podle mého je to špatně, špatně, špatně.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Tohle pro mě bude ještě oříšek, protože se od narození holek dost snažím, aby jedly "správně", pro mě to není JEN jídlo, prostě mi záleží na tom, co jí. I tom, co pijí - nikdy jsem je nechtěla zvykat na slazené pití (byť jen "voda se sirupem") - holkám absolutně nevadí pít obyčejnou vodu, nebo neslazený čaj - ale co až ve školce začnou pít slazený, budou chtít ještě to "obyčejné"? </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Prostě mi připadá, že bych si tím zničila dosavadní snahu o jejich relativně zdravé stravování, a mohla bych celou tu myšlenku stravy, která má nějaký smysl, s takovým denním jídelníčkem ve školce zahodit. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jak to vidíte vy? Hlavně vy holky/ženy s dětmi, co je taky brzy čeká školka... Budu moc ráda za jakékoli komentáře či postřehy, díky...</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">P.S. a nemyslete, že mě nenapadlo, že bychom si mohli udělat další dítě, a tím by se školkový problém vyřešil :D haha. </span></div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-32592130654152594132017-08-06T01:30:00.001-07:002017-08-06T01:30:35.523-07:00Update posledního článku<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ještě jsem pozapomněla napsat v minulém článku pár strašně důležitých věcí (:-D), tak tam přibyly tři odstavečky. Pro zájemce o doplnění informací :)</span></div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-32928107090903931702017-08-03T04:02:00.000-07:002017-08-06T01:28:37.573-07:00Oslavili jsme dva roky... a co je u nás nového<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Je to pár dní, co měly holky druhé narozeniny. Pojďte si přečíst, jak jsme je oslavili a jak se poslední dobou holky mají.</span></div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Musím se přiznat, že oslavu druhých narozenin jsem už tak nehrotila jako oslavu těch prvních. Taky dost možná proto, že víkend před jejich narozeninami jsme s mužem zase po dvouleté odmlce navštívili Colours of Ostrava, a víkend po jejich narozeninách byli na dovolené mužovi rodiče, takže se na tu pravou "velkou párty" stejně nesešla celá rodina, ale ani mi to nějak nevadí.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">V den D odpoledne k nám přišli moji rodiče a prarodiče, mamka udělala dorty (malinové tiramisu), já zbytek občerstvení, pojedli jsme, popili jsme, holky si rozbalily dárky a bylo to prostě takové v pohodě.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A co holky dostaly?</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">No tak trošku bych měla počítat i věci, které jsme koupili před narozeninami, ale nevydrželi jsme s předáním do narozenin, neboť bylo prostě praktičtější je začít užívat hned. To byla jednak veliká klouzačka z bazárku, kterou jsme umístili ke tchánům na zahradu (možná si pamatujete, že jsem psala, že bydlíme blizoučko - naše zahrada ještě není moc k obývání...). A pak to byly <a href="http://www.decathlon.cz/cs/p/8335570_rukavky-s-pasem-1530-kg.html#/5-235-_">nafukovací rukávky z Decathlonu.</a> Ty jsme prostě vytáhli hned jak se oteplilo a mohli jsme do bazénu. Jsou skvělé! Opravdu holky nesou nad hladinou, až bych je musela přidržovat, nebo jinak "zachraňovat".</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A s dárky, co holky dostaly opravdu až v den narozenin, jsme to nějak nepřeháněli.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Dostaly <a href="http://www.decathlon.cz/cs/p/8338477_kolobezka-b1-structure.html#/15947-254-_">koloběžku z Decathlonu</a>. Měla jsem trošku strach, jestli už jsou na ni dost šikovné, ale moje obavy byly rozptýleny ještě v den narozenin, kdy na nich objížděly celý dům. Stejně tak dobře jim to šlo následující dny venku.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Dále jsem jim koupila knížku <a href="https://www.svojtka.cz/shop/kniha/3346-kam-pojedey-vl-ruku">Kam pojedeš vláčku</a>, která má vlastně jen 4 dvojstrany, ale na každé z nich je jedna dráha pro natahovací vláček. Je to pěkná knížka, holkám se líbí, vláček funguje (zatím :-D), takže tento dárek také povedený.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">No a poslední dárek od nás měl na starosti muž - já jsem byla pro vláčkodráhu z Ikea, ale on jakožto Aliexpressový závislák, objednal <a href="https://www.aliexpress.com/item/Magic-Tracks-Bend-Flex-Glow-in-the-Dark-Assembly-Toy-162-165-220-240pcs-Race-Track/32786443029.html?trace=msiteDetail2pcDetail">tuhletu autodráhu</a>. Nechtěla jsem mu to kazit, byla jsem ráda, že holkám něco vymyslel, a nakonec mi připadalo, že by to nemuselo být špatné. No, když to holky v den narozenin zkoušely, docela mě to zklamalo. Autíčka zadrhávají o dráhu, jedno z ní občas úplně vyjede, no prostě opět čínský šunt za všechny prachy. Nemůžu říct, že mě nenapadlo, že by ta ikeácká dráha byla mnohem lepší a naše děti by přežila (oproti tomu ten šmejd nepřežil v pořádku ani první den). Ale muž se urazil samozřejmě jen při mém náznaku nějaké výtky, takže to nechávám být.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">No a pak samozřejmě spoustu dárků od babiček a dědečků. Největší z dárků byla kuchyňka z Ikei od našich. Původně jsem nemyslela, že by je vůbec kuchyň bavila, ale jednou se k ní nachomejtly na dětské oslavě a asi dvě hodiny jsem o nich nevěděla. No a letmo jsem se zmínila našim a druhý den už mi mamka psala, že ji mají koupenou :-D</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Pak taky dostaly nějaký "chytrý písek", který jsem pochopila, že by měl být něco jako toto. Ovšem byla to nějaká no name verze a upřímně - moc větší rozdíl oproti normálnímu písku jsem nezaznamenala :-D u nás doma si použití zatím určitě neumím představit (a to já jsem na to umění dost benevolentní, už jsme zkoušely i vodovky, ale tohle prostě doma ne :-D). Ale asi na chladnější měsíce pořídím nějakou tu chytrou modelínu, ten nápad se mi zalíbil.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">No a vím jen, že z manželovy strany holky dostanou od rodičů věhlasné <a href="https://scontent.fprg2-1.fna.fbcdn.net/v/t31.0-8/19957021_1597169923647229_1637702084360305994_o.jpg?oh=8fb4138214d9841fa00a7075537fe0a5&oe=5A3830DA">bazénové centrum z Lídlu</a>. Jsem na to celkem zvědavá, a upřímně doufám, že to s ním nedopadne jako s tím nafukovacím domečkem, co jsem holkám kupovala loni k narozkám - byl sice boží, ale jen do té doby, než (po relativně krátké době, třeba po dvou měsících) začal ucházet a my ho sbalili s tím, že ho opravíme. No vytáhla jsem ho až asi před měsícem, pokusů o zalepení bylo několik, ale prostě je tam asi tolik děr, že bych ho musela zalátat celý, aby to neunikalo :( Takže asi poputuje do kontejneru, nebo nevím co s ním - achjo, to mě tak mrzí!</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A pak asi od prababičky a pratety a ostatních poukázku do Ikei, která se bude moc hodit, protože holkám plánujeme předelat pokojíček. Teď to mají takové hala bala, trošku holobyt, trošku každý pes jiná ves. Ale chtěla bych, aby měly pokojík pěkný - plánuju to na dobu, kdy se definitivně rozhodnu pro přechod na větší postele. A to nevím, kdy se stane, protože mám z toho trochu obavy, aby z těch postelí nevylézaly, nepadaly apod. Ale jednou to přijde, to je jasný. Když už nic, tak jim bude brzo ta postýlka stodvacítka malá - když má Áňa 92cm a Aďa 88cm. No, ještě nějakou dobu budu sbírat odvahu.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Takže holky (i mne) čeká o víkendu další oslava. Jsou určitě rády, protože rády dostávají dárky a dorty :-D Tak ještě musím nějaký obstarat (či snad upéct??).</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A co je u nás jinak nového... Velká a významná novinka je Adélčino čůrání. Měli jsme asi dvoutýdenní období, kdy jsem byla úplně nešťastná z jejího nočního pití. Ona teda i přes den hodně pije, ale v tom období pila hodně i v noci a každé ráno se probudila úplně pročůraná. Vymýšlela jsem různé fígle - dát ji jen čistou vodu (absolutně jí to nevadí), nebo vyměnit savičku na flaštičce za tu nejmenší (pomohlo to trochu, ale i tak pila hodně a navíc já u toho musela stát straaaašně dlouho u její postýlky, než to tou malou dírkou vypije, tak to jsem celkem rychle zavrhla). No a tak jsem jí řekla, že takhle to dál nejde a prostě se naučíme na nočník. A začla jsem ji tam po spaní dávat. Prvně samozřejmě nechtěla, ale ona má ráda, když se jí trošku polechtá ego, takže po prvním čůrání jsem spustila oslavné salvy a to ji motivovalo k pokračování. Zatím jsme tak na dvou až třech čůráních do nočníku za den, a docela mi to dodalo odvahy jí sebrat plíny úplně. Anička na nočník usednout odmítá úplně, ale nehrotím to. Vždycky měla za Áďou tak měsíc zpoždění, tak třeba i s nočníkem. Ostatně ono možná bude jednodušší je to učit po jedné, než obě naráz.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Abych zůstala u toho vyprazdňovacího tématu - snad ještě větší obavy, než s Adiným čůráním, jsem měla z Aniččiného kakání (bože, jak se ta činnosti dá nazvat nějak normálně?). Ona má asi střeva po mně, takže téměř nikdy nesmolí denně. Ale v poslední době se její vyprazdňování zhoršuje, a asi to vykulminovalo před pár dny, kdy se vykadila asi po 4 dnech a s obrovským vypětím ze sebe vydala něco, s čím by měl i mnohý dospělý problém (já ne, já su zvyklá na horší, ale to bych jí fakt nepřála). A to jsem jí začala pár dní zpátky dávat na radu pediatra dávat Lactulosu. No, snad se jí to ještě upraví, a taky budu muset hodně zapracovat na jídelníčku, ať to její zažívání něčím správným podpořím.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Veliké pokroky dělají holky v mluvení. Adélka ta už mluví opravdu krásně - vlastně všechno, co říká, už má nějaký význam. Ovšem pozor, když se mi nepodaří rozluštit, co říká, tak ji to vždycky děsně naštve :-D Anička sice mluví míň a je jí méně rozumět (těžko se rozeznává, co je její hatmatilka a co jsou skutečná slova - naposled třeba říkala takové <i>dopiti dopiti maminky dopiti</i>. A já až pak pochopila, že to je <i>Do pěti, do pěti, musíme být u maminky v doupěti :-) </i></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Co mě docela štve, je to, že se jim moc nechce chodit. Jak jsme v zimě a na jaře měli natrénováno a holky překvapovaly, kolik toho ujdou, tak teď už nějakou dobu preferují kočár. Když jdeme třeba do zoo, tak zhruba 80% času stráví v kočáře. No, co se dá dělat, snad to přejde. Připadá mi, že se jim přestalo chtít ťapat po té mmr, jak z toho byly takové přešlé a protivné. Ty jejich stavy už skoro úplně vymizely, ale neochota ťapkat zůstala.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Díky těm horkům se z holek staly hotoví vodní tvorové. Kdo sleduje lvíčecí facebook, ví, že jsem s nimi byla poprvé na šlapadlech. To moc velký úspěch nemělo - respektive holky do toho byly hrrrr a strašně moc tam chtěly, ale pak když přišlo na věc, tak zjistily, že to nic tak úža není a asi za 15 minut chtěly zpět na břeh. Za to tobogány, které jsme vyzkoušely hned následující den, měly mamutí úspěch. Hlavně Anička tobogány miluje a nejradši by jezdila pořád dokola.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Co se týče jejich vztahu, je to takové dvojsečné. Na jednu stranu už by se dalo říct, že si spolu občas hrají. Vzájemně se zabaví. Teď párkrát se vzaly venku za ruce a kousek šly spolu, to jsem šla do kolen, to je prostě roztomilost level trilion. Ale zase u nich vznikají první šarvátky. Když se vzájemně zlobí, nebo handrkujou, křičí na sebe "dupo" :-D Párkrát už se stalo, že se i bouchly. Snažím se je naučit jednak to nedělat, a když už, tak se za to omluvit, pofoukat a pohladit. No, docela často mi na to prdí, ale občas to udělají. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Docela zajímavé je teď také Aniččino usínání. Nedávno jsem psala, že Anička prostě dosud usíná na mém hrudníku a já ji pak spící odnesu do postýlky. Asi před dvěma týdny jsme byli na návštěvě u kamarádky, kde si Anička půjčila plyšové prasátko. A ten večer si vypila svoje mlíčko, objala prasátko a řekla, že chce do postýlky. Tak jsem ji tam uložila, držela prasátko, občas jsem ji přišla pohladit a říct jí, jak je šikovná, že spinká sama. A ona asi za půl hodiny opravdu bez jakéhokoli pláče usnula. A od té doby opravdu usíná večer sama (odpoledne si ji ještě na sebe dávám, ať usne rychle). Kouzelné! </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Adélce zůstává její panický strach z aut. Nevím, čím to, ale fakt když vidí v dálce jet auto, odhodí vše, co zrovna má při sobě a utíká pryč z cesty. Jako jo, je to dobré, že se bojí aut, ale jednou už se jí to dost nevyplatilo. Přejížděla cestu na své plastové motorce a v dálce se objevilo auto. Ona nasadila trysky a narazila s motorkou na obrubník, přes který přeletěla a rozhryzla si ret. Božak :-( </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">No a co je nejlepší osvěžení ve vedrech, která právě panují? PIVO! Holky milují pivo (samozřejmě dostávají jen birel). </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuL64HgWz1hy0FPWaw78aUVShTLBOTbG-H23f4XN_7ojvNpTwWntLE10bgW_SWa6WKsc8mVy2E7X1KjEND6ZFDD1MoJd0sKnv45kllVEzAa5MIdVnS_SfpPfJEOX-A5F4csJdbzSenhp3V/s1600/IMG_20170802_105528.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuL64HgWz1hy0FPWaw78aUVShTLBOTbG-H23f4XN_7ojvNpTwWntLE10bgW_SWa6WKsc8mVy2E7X1KjEND6ZFDD1MoJd0sKnv45kllVEzAa5MIdVnS_SfpPfJEOX-A5F4csJdbzSenhp3V/s400/IMG_20170802_105528.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">To je od nás pro tentokrát vše. Užívejte sluníčko a teplo a mějte se rádi :-)</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHtByn1Sg0PrWjACAsx962a60fQGSOrb21CmxwTlA9LflKZ2ueT4anSl2H6QbqF_emZMsbUiZ9ZARdPj1_DS1tgFs0-SkYi7QCqls_K7zyT_GN2OHflsKzKmrpLO6kPIGUcJ2oE00q08xV/s1600/IMG_20170802_094312.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHtByn1Sg0PrWjACAsx962a60fQGSOrb21CmxwTlA9LflKZ2ueT4anSl2H6QbqF_emZMsbUiZ9ZARdPj1_DS1tgFs0-SkYi7QCqls_K7zyT_GN2OHflsKzKmrpLO6kPIGUcJ2oE00q08xV/s400/IMG_20170802_094312.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-9003361893863955802017-06-21T13:46:00.000-07:002017-06-21T13:46:09.914-07:00Jak je po Priorixu<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Tento měsíc docela určitě nebudu psát souhrnný článek, protože se prostě celý měsíc nese v duchu "překonávání následků" MMR očkování. Není to asi tak strašlivé, jak to zní, ale příjemné to taky není. Tak se pojďme podívat, co všechno nás po očkování Priorixem čekalo.</span></div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jo a ještě bych ráda na úvod řekla, že nejsem protiočkovací fanatik a nesnažím se všechny zla světa přisoudit očkování. Jsem samozřejmě ochotna připustit, že cokoli, co následovalo po očkování, mělo jinou příčinu. Možná se to všechno jen blbě sešlo.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Takže holky byly očkované v pondělí 29.5. Očkování probíhalo zcela srandartním způsobem - tzn. holky se bránily jak lvice a já, doktorka i sestra jsme měly co dělat, abychom je udržely :)</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">V pátek večer (tedy pátý den po očkování) se mi zdála Adélka při ukládání do postýlky trošku teplejší. Když pak v průběhu noci zaplakala, byla horká, naměřila jsem jí 38,5. Dala jsem jí Nurofen a do rána byl klid. Ráno po horečce ani památky.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Asi tak desátý den po očkování dostala horečku Anička. Té se to šplhalo ke 39 a trvalo to déle - asi tak 2 dny v kuse. Adélka se k ní ještě přidala, měla horečku ještě jeden den.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Co mě ale znepokojilo zdaleka nejvíc byla náhlá změna chování Adélky asi od pátého dne po očkování. Pokud bych to měla popsat jediným slovem, pak bych užila slovo <i>labilní.</i> Je plačtivá, sebemenší blbost ji rozruší a rozbrečí. Neustále za mnou chodí s naléhavým "tua" (tulit). Když nevyhovím, je řev. Fakt se snažím být trpělivá a chápavá, ale občas musím uvařit/ umýt nádobí/ nést tašku apod. Anička byla sice též trošku protivnější, ale ne tak šíleně. Spíš asi jen odkoukávala od Ádi. Dost často na mě vyrukovaly s "tua" obě dvě. Takže hop do každé ruky 14 kilo. Dokonce i procházky venku dost často končily totálním debaklem - nejlepší asi byla ta, jak jsme došly asi tak padesát metrů od domu, začal oboustranný hysterák, já už nevěděla co s nima, tak jsem si sedla do příkopu a čekala, jestli to přejde (to muselo být divadlo pro sousedy!). Nepřešlo, tak jsem je obě nesla domů a pak se ještě vracela pro motorky, na které už jsem předtím neměla dost rukou. Musím teda na férovku říct, že první cca týden těchto stavů jsem nereagovala asi úplně tak, jak bych měla. Byla jsem z toho tak vykolejená, nevěděla jsem, co se pořádně děje, navíc úplně psychicky i fyzicky vycucnutá, že jsem byla schopna holky seřvat na tři doby, nebo jim dát i na zadek, za což se zpětně stydím. Další dny už jsem byla schopná jen brečet. Předvedla jsem holkám taky několik scén s hysterickým pláčem. Mno matka roku prostě. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ta protivnost docela určitě souvisela i s tím, že byly obě dost unavené. Dala jsem je po obědě spát třeba o hodinu dřív, a i tak vždy padly jak podťaté třeba do dvou minut. Taky jim celkem výrazně klesl apetit, což je u nich teda nevídáno.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Znejistěla jsem, když se Adélka v sobotu (tedy skoro tři týdny po očkování) zblila v postýlce a následující den se poblila po odpoledním mlíčku. Anička se pak poblila den poté. To jsem už vyrazila k doktorovi.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ještě musím říct, že se nám tenhle stav přihodil ve chvíli takového vákua - po očkování jsem byla za doktorkou pro zdravotní karty a chystala se holky přeregistrovat k novému doktorovi - který je našemu novému bydlišti mnohem blíž. Takže už jsme nebyli ani u staré doktorky, ale ještě ani u nového. Pokoušela jsem se si o celé situaci po očkování promluvit s doktorkou při vyzvedávání dokumentace, ale nebyla v ordinaci. Tak jsem se obrátila na našeho nového pana doktora. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Musím říct, že mě ohromně nadchl. Velmi trpělivě mě vyslechl a opravdu citlivě reagoval. Vysvětlil mi, že jsou holky prostě ve věku, kdy jsou na matku fixované (i bez očkování), a jakýkoli diskomfort v těle cítí, si vynahrazují potřebou ještě intenzivnějšího kontaktu. Jinými slovy, chuděry holky se necítily ve své kůži, nevěděly co se s nima děje, a prostě se obracely na mámu, aby jim s tím pomohla, nebo je aspoň pokonejšila. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Co se týče toho zvracení - to podle něj (a já s tím souhlasím) už s očkováním nesouvisí a prostě jsme měli tu smůlu, že nám do toho vlítla ještě nějaká blicí viróza, kterých teď prý lítá spoustu. Asi jo, protože od včerejška mám i já žaludek na vodě - sice jsem neblila, ale nemám vůbec chuť k jídlu a je mi trošku divně od žaludku.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Čím mne ale nový doktor obzvlášť potěšil - sám od sebe navrhl, že další dávku vakcíny odložíme a necháme ji až tak za rok, za dva. Sama jsem nad tím přemýšlela, že by to bylo fajn, a o to víc mi udělalo radost, že on to vidí stejně a ještě s tím sám přišel. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Za poslední dny cítím mírné zlepšení. Doktor doporučil klidový režim, tak jsme více doma, čteme si knížky a čučíme na videa o koních. A zabírá to. Tak snad se mi už brzy vrátí moje pohodové holčičky nadšené pro každý výlet a aktivitu. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-48114858691848318242017-06-01T14:25:00.003-07:002017-06-01T14:26:10.691-07:00Jak se máme a co nového<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Moc se mi tento článek nechtělo pojmenovávat jako měsíční souhrn, a to jednak proto, že už mám se souhrnem stejně </span><strike style="font-family: Verdana, sans-serif;">zase</strike><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> zpoždění, a jednak se mi zdá, že se toho zas až tak mnoho převratného neudálo, že by to vydalo na samostatný článek. A tak to bude taková všehochuť :)</span></div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Asi největším posunem za poslední měsíc je Adélčino mluvení. Dělá fakt neuvěřitelné pokroky. A taky pořád papouškuje všechno po mně (ale pak to kupodivu umí ve správnou chvíli použít). Někdy se mi zdá, že mluvím s ozvěnou, jak pořád opakuje moje poslední slovo. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Největší hitovka je asi její nadšeně-udivené "podívej", to říká fakt často, a nebo "kde je". Jo a taky objevila slovo "nosit", což je zlo :D Taky občas zahlásí "ama" (což znamená <i>sama</i>), ale naštěstí není urputná a většinou si nechá pomoct s tím, co jí nejde. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Docela snadno se dá rozluštit její obvyklá nicneznamenající hatmatilka od pokusu říct nějaké skutečné slovo, ona totiž nasadí takový svůj speciální přízvuk a taky dost často to vysloví s vypláznutým jazykem (netuším proč :D). Aňa za ní sice kus zaostává, ale zato občas hodí taky pěkné vály. Třeba si tak jedem v autě a ona najednou zahlásí "plyn". Uvědomím si, že jsme u benzinky, kde jsme s nimi asi dvakrát brali plyn (jezdíme na cng). To člověk fakt jen zírá s otevřenou hubou, jak jsou ty děti chytré a všímavé.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Přetrvává nadšení pro koníky, teď se přidal na první příčky krtek, zejména díky dílu "krtek v zoo" - jednak proto, že prostředí zoo skutečně důvěrně známe, a jednak proto, že nakonec jezdí krtek na lvovi jako na koníkovi, a to prostě holky zbožňujou. Dost často si strkají různé předměty mezi nožičky a dělají, že na nich jezdí. Někdy si na to zkouší i sednout. Velmi vtipné to je když dělají, že jezdí na nějaké pěticentimetrové figurce. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Holky teď v pondělí dostaly svou první dávku MMR (Priorix), a u tohoto tématu bych se možná na chvíli zastavila. Nečekejte ode mne žádná fakta ani rádoby odborné názory. Těch je plný internet a každý si je (pokud chce) může sám vyhledat. Jde čistě jen o můj pocit z téhle vakcíny. Na úvod je třeba říct, že jsem zastáncem očkování, já sama jsem očkovaná na kde co všechno, včetně klíšťovky, chřipky, HPV viru apod. Nějak vehementně očkování holek neprožívám, co je povinné, to jim nechám píchnout. Taky je fakt, že holky snad neměly jedinou blbou reakci (ťuk ťuk!). Naší doktorce důvěřuju a vím, že kdyby se jí nezdály holky ok, tak by je nenaočkovala. Ale můj relativně flegmatický postoj k očkování má svoje hranice - mám třeba jasno v tom, že bych nenechala holky očkovat dvěma vakcínami najednou. Nemám o tom nic vědeckého zjištěno, jde čistě jen o můj pocit. Už i jednak vakcína je pro to malé tělíčko asi pěkná sada, tak proč mu to dávat rovnou ve dvojité palbě? Naštěstí u naší zlaté paní doktorky nikdy nic takového nehrozilo.</span></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ale k jádru věci. I když jsem očkovací flegmoš, tak chtě nechtě ke mně doplula vlna hysterie s názvem MMR. Pokud jste matka a občas čtete nějaká fóra/fb skupiny, tak se tomu prostě nedá zabránit. Najednou se objeví hejno matek, které razantně hovoří o tom, že MMR odkládají až na nástup do školky, a nebo se mu snaží vyhnout úplně. A tak to v člověku hlodá. Proto když mi paní doktorka sdělila, že při příští návštěvě naočkujeme Priorix, zablikala červená kontrolka. Zeptala jsem se jí, zda myslí, že už jsou na to holky připravené a že jim nic nehrozí. Paní doktorka vypadala zcela klidně a odpověděla, že se není čeho bát, že standardně očkuje děti 15-18 měsíců staré, takže holky už jsou dávno za touhle pomyslnou hranicí. Tak jsem tedy kývla, ale stejně doma trochu pochybovala, jestli to nemám ještě odložit. </span></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">
</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Nutno ale říct, že jsem tam v pondělí nešla s úplně lehkým krokem. No ale naštěstí to byla rychlovka, holky zas bojovaly jako lvice. A teď už jen čekám (a trnu), co se bude dít. Nějaké reakce a nežádoucí účinky přicházejí u MMR později, až tak 6-10. den, takže jsem zvědavá na víkend a dál. Zatím pozoruju u Ádi, že se vzteká více, než předtím, občas hodí fakt lahůdkový hysterák, chce se pořád nosit. Ale těžko říct, jestli to je následek očkování? </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Dalším tématem číslo jedna je nočník. Teda jako MOJE téma to není. Mě nočník ještě moc nezajímá a holky taky ne :) Ale čas od času se někdo z příbuzných zeptá. Naštěstí nemáme v rodině mnoho rejpalů (nebo si aspoň netroufnou rejpnout přede mnou). Ale nikdy nezklame moje babi (je jí ale přes osmdesát, a tak je hájená - vždycky si musím v duchu opakovat, že je stará, nemyslí to tak, a nesmím se tím nechat vytočit) - ta téměř každou návštěvu naráží na téma nočník, a naposledy, když jsme u nich byly, na holky úplně drsně uhodila větami typu "<i>no fuj, taková šikovná holčička a ještě čůrá do plíny, styď se!</i>" To bylo jako dost za hranicí toho, co jsem ochotna na adresu holek poslouchat, ale jednak jak jsem psala výš - je prostě stará, a jednak - spolehám na to, že holky těmhle "moudrům" nerozumí a neodnesou si z toho žádné trauma. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Jo, jsem líná matka a nechce se mi od roka lítat za dvěma děckama s nočníkem, přemlouvat je, aby si na něj aspoň sedly (wtf?). případně jim k tomu sezení dávala bonbónky či jiné lákadlo či zábavu (double wtf?). Myslím, že pro dost matek je tento styl učení na nočník náročný i s jedním dítětem, natož se dvěma naráz. Ulevilo se mi, když jsem četla tyhlety dva články - <a href="http://backontrees.cz/jak-na-nocnik-v-pohode/">tady</a> a <a href="http://www.vanickovani.cz/jak-se-zbavit-plenek/">tady</a>. Konečně to někdo vidí jako já. Já prostě doufám, že jednoho dne budou holky připravené i bez těch divadýlek okolo a prostě pochopí, co se po nich chce, a budou se mnou (a s nočníkem :D ) nenásilně spolupracovat. To je posilněno vědomím, že prostě JEDNOU se to naučí, že neznám žádného zdravého dospělého jedince v plíně. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Takže tak. Ale cítím, že se období, kdy to zkusíme (mimochodem, indiánská metoda je mi dost sympatická), blíží. Takže když jsem dnes dělala nálet na Svojtku, tak jsem přihodila knihu <a href="https://www.svojtka.cz/shop/kniha/4153-maly-nocnik-mala-hovinka">Malý nočník, malá hovínka.</a> Pro sichr, žejo :-D</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Mno a závěrem je třeba připomenout, že se blíží druhé narozeniny holek. Nemáme zrovna peněz na rozhazování, a proto holky nečekají žádné veledary. Dneska jsem objednala nějaké ty knihy, a pak jsem uvažovala nad koloběžkami z Decathlonu pro prťata + přilby. Původně jsem chtěla koloodrážedla, ale ta jsem nakonec vzala bazárková - nicméně se mi zdá, že jednak jsou na holky ještě velké (aspoň na Aďu určitě), a jednak že holky ten pohyb ještě úplně nezvládnou. Aspoň ty dvě tři procházky s koloodrážedlem tomu nasvědčovaly. Tak možná kolobka bude lepší. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Budu moc ráda, když mi napíšete, jak to máte - ať už s MMR, s nočníkem, s dárkama pro dvouleťáky, nebo cokoli jiného, co vás u čtení článku napadne. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Tak ahój!</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-12525162024711593472017-04-12T14:09:00.001-07:002017-04-12T14:09:16.006-07:00Rok a tři čtvrtě + mrtě videí<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Dnešní článek je trochu zpožděný a trochu předčasný. Zpožděný je proto, že jsem v březnu nestihla sepsat dvaceti měsíční souhrn holek, a předčasný proto, že holky budou mít rok a tři čtvrtě až za pár dní. Ale předpokládám, že za těch pár dní se toho tolik nestane nebo nezmění, tak už vyšlu článek do světa dnes :)</span></div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Mé celkové naladění na holky a vůbec na život s nimi je takové, že jsem z nich prostě nadšená a unesená :-D Fakt je to teď boží, užívám si to a těm dvěma jsem úplně propadla. Beru je jako svoje parťačky, často s nimi tak i mluvím, ptám se jich, co by chtěly dělat, kam by chtěly jet (<i>vždycky</i> dostanu odpověď "houpy" :-D). Prostě na ně mluvím tak, jako by mi už úplně rozuměly a byly rovnocenným partnerem. Samozřejmě jsem někdy i megerovitá matka a dávám příkazy a zákazy, bez nich by to celé nešlo. A někdy jsem matka vyčerpaná a řvu, pak toho děsně lituju. Ale drtivou většinu společného času si užíváme a já myslím, že to holky ze mě musí cítit, protože jsou strašně hodné a pohodové.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jak se teď dělá hezky a je dlouho světlo, jsme doma ještě méně než jsme byli dřív. Dost často se vrátíme domů až mezi šestou a sedmou - v sedm začíná koupání. V tom jsem dost nekompromisní. Nepamatuju si, že bychom kdy začali koupat a následně uspávat později. A funguje to, protože každý večer máme úderem osmé klid.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ale má na tom asi zásluhu i to, že holky jsou prostě utahané. Já jedu tvrdý dril a musely si prostě zvyknout na styl, že se furt něco dělá a někam vyráží. A myslím, že si zvykly a oblíbily si to. Nadále objíždíme dětská hřiště a herny. Úplně mě fascinuje, jak už jsou strašně šikovné, co všechno samy dokážou. Snažím se je vést v tom stylu, že jim pomůžu, když je potřeba, a u něčeho vyloženě sebevražedného, je jistím. Jinak se je snažím dost nechat samotné. Všimla jsem si totiž, že jsou tím šikovnější, čím víc je nechám. Když je držím za ručičku, tak se nedívají pod nohy, nesnaží se překonat překážku samy. A když tam nejsem, najednou to zvládnou, úplně samy. Třeba na <a href="https://www.youtube.com/watch?v=M57nqz--EA8">tomhle videu</a>, jak krásně zvládnou samy přejít :) Jo ale někdy mě to docela drásá a stojí nějaké ty nervíky, třeba se koukněte <a href="https://www.youtube.com/watch?v=DP_frcpKKOs">zde</a> nebo <a href="https://www.youtube.com/watch?v=2_4hyOZJI9s">zde</a> (se zvukem) :-D a taky stále točíme zoo, tam jsme prostě furt, paní na pokladně už nás zná, a holky přesně ví, kde je které zvíře či jiná zajímavá atrakce. A někdy jsme my tak trochu za aktrakci, viz <a href="https://www.youtube.com/watch?v=Drw9-jcrNqQ">zde</a> :-D (omluvte moje hýkání, nemohla jsem si pomoct :-D)</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Velmi častým výletem jsou také koníci. Holky milují koníky. Naštěstí máme jedny koníky skoro naproti domu, takže jejich koníčkové choutky jsou dost snadno uspokojitelné :) Je ale srandovní, že koníky milují jen do doby, než se přiblíží na méně než pět metrů. Pak teda svorně zahlásí "Bó", což znamená, že se bojí :) a chtějí jít pryč. K vidění <a href="https://www.youtube.com/watch?v=s3HVMSCP3qE">zde</a>. A jak se vzdálíme, tak chtějí jít zase zpátky, jako u bláznů. Ale učím se trpělivosti a neřeším, když chtějí, tak jdu s nima ke koňům i pětkrát. Jojo, nejlepší procházky a výlety jsou takové, kdy se o nic nesnažím, nemám nějaké cíle a prostě se řídím tím, co chtějí holky.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jinak pokud se divíte, jaktože mám tolik videí (a že natáčím každou kravinu), tak je to proto, že se na sebe holky milují dívat. Každý den několikrát chtějí pouštět videa, co nahrávám na mobil. Těžko říct, jestli jsou to prostě jen narcistky, nebo jestli si tím osvěžují ty příjemné zážitky a je jim u toho dobře. Každopádně máme videí už mnoho hodin :-D</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Kromě toho, že jsou holky šikovné motoricky, teď makají i na slovní zásobě. Hlavně Adélka prostě jede, každý den vyrukuje s nějakým novým slovíčkem. A jsou to slova už i docela na výši - z těch nejnovějších umí třeba <i>druhý, hrabi, chlebík, plína. </i>A pokouší se i o ty komplikovanější, třeba <i>babička</i> říká něco jako <i>babijó</i>. Pořád ale je dost slov a výrazů, kterým rozumím jen já - bi (rybička), oto (roztržené), ďó (zoo). Anička se drží zpátky, ta si jede svoje první slabiky a vystačí si. Co ale obě umí perfektně, je slovo DÁM. Ale neznamená to, že by se rozdaly, to fakt ne. Mají to z toho, jak říkám třeba "<i>neboj, já ti to dám</i>". Takže ony hlásí DÁM, což znamená, že mám něco dát já :-D</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Co se týče povah, rýsují se dost markantní rozdíly. Adélka je taková snaživá a úslužná. Ráda se učí něco nového. Miluje když něco udělá správně a je pochválena. Když jsme venku, tak se většinou drží poblíž, chce mě mít na dohled. Ráda s něčím pomůže, něco udělá sama. Jednou si už skoro sama oblíkla tepláčky! Zvládla dát nohy do nohavic, já jsem jí je pak jen natáhla přes zadek. Nebo si sundává čepici a rozepíná boty, když přijdeme domů. Anička to má naproti tomu všechno tak trochu na párku. Má svou hlavu, jde si kam chce, když na ni volám, tak vypadá, že mě vůbec neslyší. Ale abych jí nekřivdila, i ona občas pomáhá - když věším prádlo, tak mi ho podává z pračky (půlka je samozřejmě poházená na zemi) a občas jde něco vyhodit do koše (a občas to je i něco, co jsem skutečně plánovala vyhodit :-D). A taky je Aňa taková malá záškvara. Když ji třeba poprosím, aby mi něco donesla, tak to třeba donese, už už mi to skoro podává, a pak s tím zase běží pryč. Totéž když řeknu, ať dá něco Adélce - dá jí to skoro až před obličej a pak si to vezme zpátky, s takovým tím výrazem "<i>haha, nedáááám</i>". A je taky taková dost trhlá, dělá někdy fakt šílenosti, až mám někdy obavu, jestli není nějak "jiná" :-D Ale asi je prostě jen bláznivé dítě. A taky miluje se na sebe dívat do zrcadla a různě se u toho pitvořit. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Taková roztomilá novinka je tulení. Myslím, že až teď nedávno pochopily, že se dělá tuli, když mají někoho/něco rády. Tak někdy tulí plyšáky, někdy sebe vzájemně, někdy mě. Ale Anička má tu potřebu se tulit o mnoho větší, Aďa se od ní někdy potulit nechá, ale jen na chvíli, a pak zahlásí "stačí" a pak... už se jen brání - aneb Anička utržila další hryzanec. Aďa asi nevěděla, jak se jí zbavit, ona je Anička někdy dost neodbytná, tak to prostě dopadlo hryzancem, ale festovním. Ale jinak je na nich vidět, že se mají rády a jsou rády spolu. Včera jsem byla s Aďou odpoledne u doktorky, Aničku hlídala babička. A jak jsme se vrátily, tak Aďa vesele k Aničce běhala a několikrát ji sama objala. No slaďoušky jsou. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Další novinky už jen stručně - jsou takové praktické a provozní, tak o nich není moc co psát. Konečně jsem se osmělila a holky jí samy pravidelně (dosud jen občas třeba pribiňáka) - každé ráno jí samy kaši. Dělám jim ji trochu hustší, aby jim to moc nepadalo, a docela dobrý. Hodně překvapila Anička, je v tom fakt šikovná. Akorát si nabírá úplně obří lžíce a pak jí to všude padá. </span></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><div style="text-align: justify;">
Našla jsem dobrý způsob, jak holkám pěkně dočistit zuby (ony ten kartáček prostě jen hryžou) - když jsem se to snažila udělat kartáčkem, tak protestovaly, a nechtěly mne do pusy pustit. Jednou jsem zkusila, jestli by mě nechaly, kdyby se zády opřely o stěnu vany blíž ke mě (a já jim tedy zuby čistila jakoby zezadu) - a to kupodivu jsou ochotné akceptovat a vyčistit si nechají. </div>
</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jo a musím ještě zapsat, jak Adélka miluje auta. Auta a stroje všeho typu. Zkouší už i říkat traktor (<i>tator</i>) a bagr (<i>baďa</i>). A to, jak rády drandí na moto-odrážedlech, to asi vůbec nemusím zmiňovat :)</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Tak to je vše, a člověk aby pomalu začal vymýšlet dárky k druhým narozeninám! </span></div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-8018109906149717162017-03-12T14:28:00.000-07:002017-03-13T00:30:57.251-07:00Holky v tom umí chodit aneb dětské obutí <div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Vzhledem k tomu, jak jsem vždycky řešila správný vývoj holek, aby je nikdo předčasně neposazoval, nechodil s nimi za ručičky dokud nechodí, nenosil je špatně, je asi každému jasné, že ani obouvání holek mi nebude lhostejné. </span></div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Na úvod musím uvést, že to, co je uvedeno v tomto článku, vychází z mých pocitů ohledně dětského obutí - jo, sice jsem si něco maličko načetla, ale rozhodně ne tolik, abych mohla tvrdit, že vám tu předkládám nějaké seriózní názory, kterých je se třeba držet. Prostě to cítím takhle a tuhle cestu jsem si vybrala jako svému srdci nejbližší. </span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Takže úplně od začátku. Nejprve jsem musela čelit palbě dotazů "kdy dám holkám botičky". Bylo to i v době, kdy samy ještě ani nestály, natož aby chodily, což jsem vůbec nechápala. K čemu by boty takovým dětem asi tak byly? A už vůbec nechápu, že dá boty někdo miminu-ležákovi. Třeba pro fotku - no, dobře, to se dá asi ještě pochopit. Ale jinak jsem zastáncem toho, že nechodícímu dítěti jsou boty k ničemu. </span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Holky začaly chodit celkem krátce po prvních narozeninách. To už měly nachystané svoje první botičky, a to sice dětské botičky Pegres. Byly to <a href="https://www.detskeboty.cz/detske-capacky/detske-capacky-pegres-1093-ruzova.htm">tyto</a>. Tady je třeba říct, že tyhle boty holky dostaly jako narozeninový dárek. Nechci znít jakkoli nevděčně, ale nepovažuju za zrovna šťastné dávat darem zrovna botičky. Zaprvé je otázka, zda se vůbec trefíte do správného čísla botek. A také jestli se trefíte zrovna do představy, jakou má maminka o obuvi pro své děti. A tady se trošku zastavím.</span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Určitě vám nemusím vysvětlovat pojem "barefoot", protože je toho teď všude plno. Ta myšlenka je mi vlastně docela blízká a sympatická, ale nikdy jsem si to nedokázala u dětského obutí představit v praxi. Když jsem četla doporučení o ohebné podešvi, neměla jsem ponětí, jak si ohebnou dětskou botu vlastně představit. Ale ve chvíli, kdy do ruky vezmete "obyčejnou" botu, nějakou "kompromisní" botu a skutečně barefoot botu, je vám všechno jasné a já jsem měla po takové zkušenosti jasno. Teď to asi vypadá, že bude následovat článek nadšeně vyzdvihující barefoot, ale není tomu tak :) Já jsem si prostě jen řekla, že ty malé nožky mých holek nechci uvěznit do ničeho tuhého a že primární kritérium pro výběr bot je pro mne ohebnost podrážky. Jo a taky jsem chtěla suché zipy, protože jako zavazovat čtvery tkaničky, to fakt ne :) Nicméně nejsem určitě nějaký bosonohý fašista, já vlastně ani nevím jaká další kritéria přesně botky hrdě nesoucí označení "barefoot" mají a kde je hranice mezi nimi a botami tzv. kompromisními.</span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Mno takže Pegresy, které holky dostaly, se s mými vizemi o botičkách pro holky, docela míjely. To ale neznamená, že bych je holkám nedala. Obhájila jsem si to sama před sebou tím, že holky toho v těch botech stejně moc neujdou, a byla to pravda. Pegresy vydržely holkám do začátku října, a to toho venku opravdu ještě moc nenachodily. </span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Nicméně první výprava na nákup bot, právě loni na podzim, byla dost vydařená. Zjistila jsem při ní několik důležitých věcí. Za prvé - obchody s dětskou obuví nejsou připraveny na dvojčata. Na několika místech mi bylo řečeno, že v těch malých číslech dostávají modely bot v každém čísle po jednom kusu (!). Za druhé - kupovat (pod)zimní boty na podzim v kamenném obchodě je zoufale pozdě (<i>ne, více toho ve vaší velikosti nemáme a ani už mít nebudeme</i>). Mno a za třetí jsem zjistila to, co vlastně vyplývá z předchozích dvou bodů, že na nakupování v kamenných obuvnictvích prostě nemám nervy, a nakoupím si v klidu v eshopu. Ještě bych chtěla říct, že další věc, kterou jsem měla ujasněnou celkem rychle, bylo to, že jsem nechtěla boty z bazaru a nebo "poděděné". Ne že bych byla tak pintlich na hygienu, ale jde o vyšlapání stélky v botě - každému dítěti se stélka vyšlape podle jeho vlastní nohy, a v těch z druhé ruky už by stélka vyšlapaná byla. Samozřejmě jsou i výjimky, kdy bych vzala na milost boty po někom - kdyby byly opravdu málo používané, nebo pokud bych potřebovala boty jen na nějaké kratičké období apod. </span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Prakticky naše první návštěva obuvi vypadala tak, že jsem přišla a řekla, že potřebuji dvoje zimní botičky v tom a tom čísle, a chci se vlézt do tisícovky za kus. A donesli mi JEDEN model bot. Jeden. Samozřejmě tuháč. Holky si to vyzkoušely na noze, ale já jsem okamžitě věděla, že tohle prostě ne, chodily v tom jak roboti. No a ale obhlídla jsem i zbytek sortimentu a kromě botiček Filii (které jsou ale totálně mimo naše finanční možnosti) mne zaujaly botky D.D. Step. Zkusila jsem ohebnost jejich podrážky a bylo to přesně to, co jsem pro holky hledala. Večer jsem sedla k netu a objednala přesně ten model, který jsem si na prodejně osahala. Jsou to <a href="https://www.bosenozky.cz/index.php/produkty/zimni-barefoot-obuv/d-d-step-zimni-modre-015-116-detail">tyto</a>. Vzala jsem jedny šedé a jedny hnědé. Zde vidíte, jakou měly holky radost.... A do dnešního dne jsem na těch botech nezjistila jedinou vadu nebo něco, co bych jim mohla vytknout. Po impregnaci byly voděodolné (jakože se nám nestalo ani po procházce v mokrém sněhu, že by byla byť jen vlhká ponožka), ohebnost je podle mého prostě skvělá, dobře se obouvají i zouvají, a jejich cena je prostě velmi příznivá (oproti fakt barefoot botám) a i po cca 4 měsících fakt intenzivního denního používání jsou ve skvělém stavu. Holkám naštěstí moc rychle nevyrostla noha, takže je nosí dodnes (ale je pravda, že jsem se cca poslední měsíc trochu vyhýbala tomu, abych jim změřila nohy a zjistila, jestli nejsou malé - upřímně, neumím si představit, že bych třeba v únoru kupovala dvoje nové zimní boty za osm set. Při včerejším měření jsem ale bohužel zjistila, že už je zvlášť Adélka má fakt malé (donedávna měla větší nohu Anička, mi při měření vyšlo, že ji má o chlup větší Aďa). A tak jsem ještě dnes objednala v podstatě tytéž boty, jen jarní a s jiným designem. Chvíli jsem váhala mezi různýma kytkama a srdíčkama, ale pak jsem uviděla koníka a bylo to jasný. Holky (zvlášť Aďa) koníky milujou. Takže máme objednané tyto:</span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6UgkMcDYPdFh_jUdcx2gPaJoc6iXQje-6azHJMASxoD7pFTe6wmZDgwmsSCf3P1AcoNVb_yWwM-zzM53HE2hzpU_Qxh76nbkaTaHduEhCMHUwgrvxQFGptwGj1ZYpKcg1PRH1CCsxOhIn/s1600/015-115_altpic_1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><img border="0" height="205" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6UgkMcDYPdFh_jUdcx2gPaJoc6iXQje-6azHJMASxoD7pFTe6wmZDgwmsSCf3P1AcoNVb_yWwM-zzM53HE2hzpU_Qxh76nbkaTaHduEhCMHUwgrvxQFGptwGj1ZYpKcg1PRH1CCsxOhIn/s320/015-115_altpic_1.jpg" width="320" /></span></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-drRi6bdffvyf4evnsTxI89s9Iyo2NZQ2o-yZAyKd-TucBxm4BMgYHLcUo-n34oD1IUr3KCaLeemikiLot1Q9RP3mTQRn8crkEAT7NIjzXRteeoo3kw_PjUlrdDleXQa0UrUqFiO08KAQ/s1600/570x460x0_36da3e796c3e97c7c046549c32166b17.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><img border="0" height="188" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-drRi6bdffvyf4evnsTxI89s9Iyo2NZQ2o-yZAyKd-TucBxm4BMgYHLcUo-n34oD1IUr3KCaLeemikiLot1Q9RP3mTQRn8crkEAT7NIjzXRteeoo3kw_PjUlrdDleXQa0UrUqFiO08KAQ/s320/570x460x0_36da3e796c3e97c7c046549c32166b17.jpg" width="320" /></span></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Už se nemůžu dočkat, co na to holky řeknou, až botky dorazí!</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jo, jen aby bylo jasno, nikomu nedělám reklamu, všechno (bohužel) kupuju za svoje a že se to násobeno dvěma fakt prodraží (proč sakra nejsou zavedené aspoň nějaké povinné slevy pro dvojčata, když už máme jeden rodičák?).</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jediná otázka, nad kterou si lámu hlavu, je jestli bych neměla holkám pořídit nějaké obutí na doma. V předchozím bytě jsme měli v obýváku a ložnici koberce (v předsíni a kuchyni lino), takže tam tento problém nevznikl, ale teď máme v celém domě vinylovou podlahu a vyvstává otázka, jestli i na takto tvrdém a rovném povrchu zůstává nejlepší variantou "zůstat bosý". Já sama pantofle nenosím, je mi to příjemné (a asi i přirozené, pamatuju se, že jsem nikdy nechtěla chodit v "bačkorách") chodit jen v ponožkách. Ale četla jsem, že ačkoli je pro člověka nejpřirozenější chůze boso, není to pravda na tvrdých rovných površích, které právě přirozené nejsou a neposkytují nohám potřebné stimulace. V této otázce jasno ještě fakt nemám, uvítám názory :) díky!</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-50067916643203129902017-03-01T14:12:00.003-08:002017-03-01T14:19:25.568-08:0019 měsíců<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Je to děs, zase jsem se měsíc nedokopala k tomu, abych něco napsala, ale doženu to aspoň tímhle souhrnem, byť mírně zpožděným. </span></div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Velkou a neslavnou událostí, která se stala krátce po 18měsíčních "narozeninách", byla hospitalizace Aničky v nemocnici. To jsem si zas jednou jela vyhodit z kopejtka bez dětí, vrátila se zelená jak sedma a problila jsem následující den. Byla jsem přesvědčená, že z alkoholu to nebylo, tolik jsem ho nevypila. Za dva dny po mě se dvakrát poblila večer Aďa. Nějak jsem si to nedala do souvislostí, myslela jsem, že něco špatného snědla. No a za další dva dny začala blít Anička, ta to ovšem pojala ve velkém stylu. Rozjelo se jí to šíleně, prostě jela co 15 minut furt dokola a dokola. I když pak už neměla co, obracelo ji to úplně naruby, božatko :( Adélka nám to moc neulehčovala, protože každé Aniččino zvracení strašně prořvala - asi nevěděla, co se děje, a bála se. Taktéž Anička. Takže jsme měli fakt plné ruce práce - utěšovat Aničku, převlékat Aničku, převlékat sebe, utírat zvratky, utěšovat Adélku. Samozřejmě jsme vyrazili na pohotovost, kde jí píchli injekci proti blití, s tím že by měla do hodiny zabrat a když nezabere do dvou hodin, máme přijet znovu. No nezabrala, tak jsme jeli. Bylo to docela dramatické, protože mi do telefonu sdělili, že nemají lůžko pro matku s dítětem, tak jsem rozjela menší protekční akci (nebyla jsem ochotná nikde nechat Aničku samotnou) a nakonec nás teda vzali. Na příjmu Anička blila naposledy, pak usnula a zvracení ustalo. Ale dostala kapačku do ruky, ani nevím jakým zázrakem se do té hadičky nezamotala ani v noci, ani přes den. A když se pak trošku vzpamatovala z vyčerpání, bylo labůžo to dítě udržet v dosahu infuze. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Byla jsem zvědavá, jak na sebe budou holky po příjezdu z nemocnice reagovat, přece jen to bylo od jejich narození první delší odloučení. Do té doby byly bez sebe myslím snad jen jednou nebo dvakrát na pár hodin - když jedna byla nemocná a zůstala doma, zatímco druhá jela někam na návštěvu. No ale shledání nebylo nijak dojemné, spíš se mi zdálo, že se přehlédly jak širé lány. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Kromě této příhody se mi zdá uplynulý měsíc celkem povedený. Hlavně totiž pořád něco podnikáme. Navštívily jsme několikero různých dětských koutků a hřišť, v zoo jsme pečené vařené - a to jako fakt. Třeba jsme tam byly dnes (středa), předtím v pondělí, předtím v pátek. Jednak se tam holkám líbí samozřejmě zvířátka, ale ještě víc prulízky. A mně je tam samozřejmě taky líp než s nima samotnýma doma, že. Je naprosto super, že už je tak dlouho světlo a můžeme jít ven i odpoledne po spaní. Už několikrát jsme tak byli, dopoledne i odpoledne venku a to ten den uteče jak nic!</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Velmi také kvituju, že se úplně spravilo spaní. Teď jsme sice zas dva tři dny párkrát vstávali, ale předtím třeba dva týdny jen jednou nebo dvakrát za noc, nádhera! Stejně tak se celkem uklidnilo i spaní přes den. Aďa sice pořád neusíná jak mávnutím kouzelného proutku, ale už to aspoň není hodinová anabáze. Holky spí po obědě hodinu a půl, což není špatné, akorát je blbé, že se cca v půlce této doby Anička každý den probudí a usne jen když si ji položím na sebe. To dost limituje možnosti využití doby, kdy spí. Mno ale co, může to být i horší. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Holky si stále udržují vizáž "dobře živených dětí", což mě docela trápí. Myslím, že se snažím, aby jedly celkem zdravě a pravidelně, navíc aktivit mají taky podle mě dost, tak moc nechápu, kde se to bere :( kapitola sama pro sebe jsou samozřejmě babičky, které jim dají kde co a hlavně POŘÁD - holky něco dvacet minut nežvýkají a už nosí banán, piškotky a chlebík a nevím co. Jo, možná jsem v tomto hysterická, ale rozhodně svým dětem neudělám to, že bych je nechala vyžrat do nějakých obřích rozměrů. Protože za obezitu v prvé řadě mohou rodiče a vůbec to, jaký dají dětem ve stravování vzor. Mno, nebudu se rozvášňovat, myslím že jídlo holek (a dětí obecně) je na samostatný článek... Ale podnikla jsem i nějaké "dietní" kroky :-D Jednak holkám míchám ranní kašičku - dělala jsem ty instatní třeba od Hami, Nestlé apod., ale jsou docela sladké, tak je teď dělám půl napůl s čistými rýžovými, ovesnými, vícezrnnými apod. A taky jsem vyrušila "pitíčka" - holkám jsme vždy dělali na pití čaj s nějakou ovocnou neslazenou šťávou (prodává je Hipp, Hamánek,...), ale jednak si myslím, že holky ten čaj přislazovat (byť přirozenými cukry) nepotřebují, a jednak jsou tyhle šťávy setsakra drahé. A jako poslední jsem omezila množství mléka na večer před spaním. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Hodně teď taky vnitřně bojuju s Adélčiným vztekáním. Občas je to fakt na palici. Jednak je zle, když něco není po jejím, a jednak je děsně majetnická. Holky mají třeba motorky - zelenou a červenou - Adélka si usmyslela, že zelená je její a Anička na ni prostě nesmí ani sáhnout, protože jinak se Aďa vztekne. To stejné s kočárkama, s balónama od babičky. Prostě ona si hlídá svoje. Aňa je naštěstí flegmoš a neřeší to. Ale já ano. Prostě jak se vztekne, lehne na zem a řve, tak já fakt nevím, co s ní. Přiznám se bez mučení, občas bouchnu jak kamna a dostane na zadek - a ne jen tak aby se neřeklo přes plínu, ale fakt ji pořádně plácnu (hlavně když v tom amoku buď háže s věcmi, nebo třeba bouchne Aničku, byť nechtěně, to jsem nepříčetná). Ale pak se samozřejmě cítím bídně. Zkoušela jsem i ignorovat, odcházet pryč... moc to nepomáhá. Hlavně vůbec nevím, kde se to v ní bere. Dostane se prostě do amoku a není s ní rozumná řeč. Přitom když je v klidu, tak je úplně milionová. Zdá se mi mnohem více v klidu než Aňa. Je vysmátá, ve všem mě poslechne, ochotně udělá, co jí řeknu, pomáhá mi, zabaví se sama. Anička je sice flegmatická, ale zároveň vyžaduje hodně mojí pozornosti, chce se často nést, nebo mě vezme za ruku a někam odvede, donese mi knížku, abych jí četla. Máte taky vztekací děti? Uvítám jakékoli tipy. Jo ale jako pro výchovu "<i>dítě mi může srát na hlavu</i>" nejsem. Jo, občas jí ustoupím (což se dělá občas snadno právě proto, že Anička je splachovací a je jí například jedno, jestli sedí na motorce zelené nebo červené), ale chci, aby věděla, že tohle vztekání je špatné a vůbec ta její sobeckost je špatná. Chci jí nastavit nějaké hranice, podle mě ji děti potřebují. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ale jinak je to s holkama čím dál tím lepší. Připadá mi, že si už tak nějak rozumíme. Ony mě už rozumí stoprocentně. Teď akorát nastává ta problematická doba, kdy ony mi něco chtějí sdělit, ale já nemám šajn, co by to mohlo být. Často se mi to stává s Aničkou, ona hlavně chce vždycky pustit něco v televizi (asi písničky - jejich oblíbená je <a href="https://www.youtube.com/watch?v=3-PQun3gB40">tato </a>- pozor, při dlouhodobém poslechu se vystavujete riziku nutnosti provést lobotomii :-D ), ale třeba za mnou přijde a úplně urgentně opakuje Bóóó. A já, úplně bezradná, tak ráda bych jí vyhověla, ale prostě netuším. Když chce ty písničky, tak třeba i ukáže na klávesnici (kterou pouštím věci z youtube) a jakože zatančí, no prostě děsná prča. Asi se fakt snaží, abych jí porozuměla, ale s její slovní zásobou s tím prostě budeme mít ještě trochu problémy. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Novinkou tohoto měsíce je, že se Aďa umí pojmenovat :) Nějakou dobu říkala pořád jenom "Ani", přičemž tak označovala Áňu i sebe. Tak jsem si dala záležet, abych ji hodně oslovovala jménem, zdůrazňovala jsem vždycky že jsou dvě, Anička a Adélka. A pak s velkou slávou řekla i "Adi". Ale doteď hodně říká "Ani", aniž bych tak úplně dokázala pochopit, proč. Podle mě často na Áňu bere ohledy, třeba si sedne na židličku, a vedle ní je prázdná židlička, tak na ni ukáže a řekne "Ani", nebo prostě chce, aby byla Anička v její blízkosti a dělaly věci spolu. Ale úplně jistá si tím nejsem.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Aničku zase fascinují výrazy lidské tváře. Už dřív byla mrtvá smíchy z toho, když třeba někdo dělal, že brečí, to se vždycky zaručeně rozesmála. A teď jsem našla v jedné knížce stránku s obličeji, které se různě tváří, a to miluje, vždycky si tu stránku nalistuje. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A ještě holky docela baví kreslení, což teda v praxi znamená jen čmárání tužkou po papíře. Jejich kreslení je vždycky zábava i pro dospěláky, protože jim kreslíme různá zvířata a věci a nakonec to dopadne tak, že holky to už vlastně ani moc nebaví, ale my kreslíme jak o dušu, dokud je na papíře trocha volného místa. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">A taky nesmím zapomenout na nálepky, které se těší mimořádné oblíbě hlavně u Adélky. Umí je sama sloupnout a nalepit, roztomile vyplazuje špičku jazyka, když se na takovou titěrnou práci soustředí. Koupila jsem jim takový arch plný barevných pejsků z Tigeru a teď máme pejsky po celém domě. Ve vaně, v posteli, na ponožkách, prostě všude :D a Adélku tak baví, že je náhodně objevuje, tak je nechávám. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Tak to byl náš měsíc, devatenáctý v řade :) Doplňuji o fotodokumentaci</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEju1AEkxYkQyp7SbXr4NnJP6VDio0gJ-AIqP0P-TWozs69n0_t1ZdLOfhD-pKP4zBVMMbDyROBFLOw-jOzrhwlPvSgki7LEvP0xzukYtQmcYgg7Du67NUXf93Q0G8HtiH_aQNBW4ZDiQBmj/s1600/IMG_20170210_164022.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEju1AEkxYkQyp7SbXr4NnJP6VDio0gJ-AIqP0P-TWozs69n0_t1ZdLOfhD-pKP4zBVMMbDyROBFLOw-jOzrhwlPvSgki7LEvP0xzukYtQmcYgg7Du67NUXf93Q0G8HtiH_aQNBW4ZDiQBmj/s400/IMG_20170210_164022.jpg" width="225" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDZKVKVWoQGbalYn4k6t_bcincEvfMP6160PWPoAXIw5KgoT5AyCfvci32Vv_GYPlRrp9s-F8ZXzY-zIHhoIR8_fOEXxVqotu0drwIhgkIlObSY-APIeHrgOmNJk7HXcYMeT7Xr4AF8PuN/s1600/IMG_20170217_171519.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDZKVKVWoQGbalYn4k6t_bcincEvfMP6160PWPoAXIw5KgoT5AyCfvci32Vv_GYPlRrp9s-F8ZXzY-zIHhoIR8_fOEXxVqotu0drwIhgkIlObSY-APIeHrgOmNJk7HXcYMeT7Xr4AF8PuN/s400/IMG_20170217_171519.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgojuAhtK4YZ0FHlFPbiC8U23ubZXt1b6zFhRzAPzmJZIrgYzYRrHzq0-rwwPXDQdgunWTTJWUy4VV6-9pp-8sJlF0ziLq_00oEJwfr4-fmQswBVrbOZ3uQm5y6uVgE0O9qxa2RgcIqnJmK/s1600/IMG_20170222_104524.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgojuAhtK4YZ0FHlFPbiC8U23ubZXt1b6zFhRzAPzmJZIrgYzYRrHzq0-rwwPXDQdgunWTTJWUy4VV6-9pp-8sJlF0ziLq_00oEJwfr4-fmQswBVrbOZ3uQm5y6uVgE0O9qxa2RgcIqnJmK/s400/IMG_20170222_104524.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjx0BK3JHUzhV_gIYvjatwCuYv9iYa76Qrw7Q5yIed2BQqonrgwsEqXZRmubi1K06EEjT_m0iwCERrtYuqaoB69NKNFDzJl9UtC2tOmDsRfWWFnpvqdnTcLPop2JeG-mBZASPeOLLbJd703/s1600/IMG_20170220_103058.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjx0BK3JHUzhV_gIYvjatwCuYv9iYa76Qrw7Q5yIed2BQqonrgwsEqXZRmubi1K06EEjT_m0iwCERrtYuqaoB69NKNFDzJl9UtC2tOmDsRfWWFnpvqdnTcLPop2JeG-mBZASPeOLLbJd703/s400/IMG_20170220_103058.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJoaq8F27nYWUTARwJ76LXaEYUda6mT4wmIWmaiUbjNy8cx9P9r9kwzTVkmmV4Z45VnYuKWqlvLVz-1PCsx0XWxtW5IzFksUJ0eN33M7E5VIpnyW5DtQ28kfvwXmLF-juusJt7yozm-kvJ/s1600/IMG_20170227_111107.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJoaq8F27nYWUTARwJ76LXaEYUda6mT4wmIWmaiUbjNy8cx9P9r9kwzTVkmmV4Z45VnYuKWqlvLVz-1PCsx0XWxtW5IzFksUJ0eN33M7E5VIpnyW5DtQ28kfvwXmLF-juusJt7yozm-kvJ/s400/IMG_20170227_111107.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhS2e2i9ZAtmV_QuU9584ToxBkEjIGXHYW-8ekFmUCGWm0Wl_Qn3Lgh1iso0Kl1nZu9Q151E3rog7p63-HAkH5sTOP9NUvQ-oVs5dZFo1b5APhXbS2_buq0vFew02aCgg57cFxB3dKkR9Q8/s1600/DSC_0743.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhS2e2i9ZAtmV_QuU9584ToxBkEjIGXHYW-8ekFmUCGWm0Wl_Qn3Lgh1iso0Kl1nZu9Q151E3rog7p63-HAkH5sTOP9NUvQ-oVs5dZFo1b5APhXbS2_buq0vFew02aCgg57cFxB3dKkR9Q8/s400/DSC_0743.JPG" width="250" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-17139312499296746732017-01-29T13:32:00.000-08:002017-01-29T13:32:20.165-08:00Rok a půl<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Tak už je to od narozenin holek zase půl roku, to to letí, jó musím to říct jako vždy.</span></div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Zdá se mi, že tento měsíc byl na zážitky a různé jiné příhody a novoty docela bohatý. Tak se na to pojďme podívat!</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Alfou a omegou, které určují spokojenost bytí, je spánek, a tak začnu právě jím. Myslím, že když řeknu, že se za ten měsíc Ádi prořezaly dva špičáky a dvě stoličky, bude to většině z vás jasné. Se spánkem to tento měsíc nebylo vůbec slavné. Holky se budí docela často, a tím že jsou dvě to prostě dopadá tak, že nemám šanci se vyspat pomalu dýl jak hodinu v kuse. Mno ovšem zlatý hřeb nočního spaní byla noc pár dní zpět, kdy holkám začínalo nachlazení. I mne začlo škrábat v krku. Měla jsem tušení, že ta noc nebude nic moc - ještě než jsme šli s mužem spát, jsme tam byli dobře desetkrát. A v tomto duchu se nesla celá noc. Nejprve byla umrčenější Anička, proto jsem si ji vzala do postele. Pak už byla celkem v klidu, ale začla Aďa. A ta nám (i sobě) nedala prostě víc jak dvacet minut souvislého spánku. Pořádně zabrala až asi v 5 ráno. Mno a pak jim vyrašily u nosu nudle jak stalaktity, tak to je asi z části omluvilo. A dnes už byla noc docela dobrá, vstávala jsem asi jen 3x. Dneska se to taky rýsuje zajímavě, Aďa první část večera proplakala (tušila jsem, že ji bolí bříško, protože jsme byli u tchyně a dnešní stravování raději nekomentuju - budu muset být opět za přísnou a prostě hlídat, co holky jí, a být neústupná) a následně se před chvílí totálně zblila do postýlky. Takže osprchovat Aďu, převlíct postel, převlíct Aďu. Utěšovat u toho ještě mrčící Aničku. Jó a to jsem dneska měla čerstvě převlečené postýlky a vyprané spací pytle. No nic, jedem dál. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">I spaní přes den má své mouchy, zejména s Adélkou. Tento měsíc se nesl ve znamení bojkotu usínání přes den. Prostě jsem ji dala do postýlky a ona si tam řádila, brebentila, smála se - nutno říct, že opakovala hají hají, takže určitě věděla, co se po ní chce. A to trvalo třeba tři čtvrtě hodiny. Bohužel jsem zjistila, že dříve zabere, když jsem na ni pes. A tak když jsem ji šla při usínání zkontrolovat a ona stála v postýlce a blbnula, tak dostala na zadek a bylo. Pochopila to docela rychle, protože za pár dní už se neopovážila se postavit a brebentila vleže. Jednou jsme její spánek úplně vzdali - to jsme odpoledne, až se vyspí, chtěli jet na návstěvu k babičce. A když už řádila asi hodinu a čtvrt, mezitím se už i Anička probudila, tak jsem to vzdala, naložila ji do auta a tam teda nakonec usnula. Ale to už to samozřejmě nebylo žádoucí, páč jsme jeli na tu návštěvu, že. No prostě naplánovat si cokoli na odpoledne začalo být dost složité.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Docela nešikovné je i to, že se holky budí v průběhu odpoledního spánku - Anička s železnou pravidelností po cca hodince, Aďa občas. Takže doba jejich spánku pro mě není doba, kdy si můžu dělat co chci, spíš jsem ve střehu, kdy se kdo vzbudí :-D ale kafe se u toho dá vypít.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Co se týče zubů, tak o těch jsem se už vyjádřila výše. Adeli měla na zuby hojný měsíc. Ale kromě nocí se to na ní nijak neprojevuje. Je takový pohodář - dokud se neděje něco proti její vůli, to je nervák jako blázen. Jinak se zuby jsme měli zajímavou příhodu, takovou perličku. Aďa měla u toho prořezávání stoličky na dásni takový výrůstek. Dokud byl malý (pár milimetrů), tak jsem to neřešila. Ale
pak jsem jí našla v pusince něco, co mne úplně vyděsilo. Z dásně ji čněl dobře dva centimetry dlouhý výrůstek nafialovělé barvy (vypadalo to jako
úplně neidentifikovatelné NĚCO, vůbec jsem netušila, jestli to patří k
dásni, nebo je to něco cizorodého zapíchlého), po obědě ji to krvácelo<span class="text_exposed_show">,
sahala si do pusinky, říkala au au a ruce i pusu měla od krve. No obraz
jak ze slabikáře. Okamžitě jsme jeli k zubaři (Adélčino poprvé!). Zubař
řekl, že to je zřejmě hematom, že se to občas stane a že občas mívají
opravdu bizarní tvary i barvy. Prý by s tím nic nedělal, jen hlídal
jestli se to nezvětšuje. Moc jistě na mě ale nepůsobil, protože dodal,
že se na to kdyžtak může kouknout i pediatr. Druhý den už to tam nebylo a půl stoličky měla venku, takže tím to dopadlo dobře.</span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span class="text_exposed_show" style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span class="text_exposed_show" style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jinak se mi skoro celý předchozí měsíc zdálo, že se holky úplně obrátily, jak byla předtím takový kontaktní mazel Anička, teď tento měsíc byla zas Aďa strašný maman a Anička tak trochu solitér. Ale poslední dny se mi zdá, že se to zase srovnalo. Adeli mi tak nevisí na noze a naopak Aňa se zase přijde ráda pomazlit. A tak to je s holkama furt - furt se něco mění. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span class="text_exposed_show" style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><span class="text_exposed_show">Holky se samozřejmě posunuly i ve svém vyjadřování. Připadá mi, že hlavně Adélka už je schopná se nějakým způsobem vyjádřit (co by chtěla), zatímco Aňa spíše jen komentuje věci kolem sebe. Adélčina slovní zásoba je bohatší o slova jako </span><i>díra, tady, tam, toto, hepčí, stačí</i>. Hodně časté je právě "toto", které s oblibou používá s takovým naléhavým tónem a myslí tím, že něco chce. Slovo "stačí" je třeba schopná použít, když dopije láhev s mlékem. Je to prostě rozumbrada :) A taky dost často naštvaně vykřikuje "NE!", úplně hystericky. To samozřejmě když je něco proti vůli madam. Anička zase vyniká v pojmenovávání lidí - jak holky milujou fotoknihy, tak třeba z té naší svatební zná Aňa i strejdu Ondru - manželova bráchu, který žije v Americe a osobně ho viděla asi 3x v životě. Ale díky těm fotkám je ho schopná pojmenovat a říká mu Óóó. A ona sama je Ááá. A obecně holky umí z několika slov říct jen první hlásku (třeba ko je kočárek, ba je balónek atd). A taky umí ahoj a konečně pořádně zamávat - naučily se to víceméně díky kouzelné školce, kde se nakonec vždy loučí "ahóój". </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span class="text_exposed_show" style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span class="text_exposed_show" style="font-family: Verdana, sans-serif;">A dále ještě o našich cácorkách v bodech:</span></div>
<br />
<ul>
<li style="text-align: justify;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Aňa nesnáší ponožky a rukavice. Rukavice jsem objevila jen jedny, které si je ochotna nechat nasadit a okamžitě neservat.</span></li>
<li style="text-align: justify;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Holky poprvé jely na bobech - líbilo se jim to. Přesně jednou. Druhý ani žádný další den jsem je nebyla schopná na těch bobech povozit. Adeli třeba i říká tak nadšeně "bobiiii", ale jediné, co ji pak s nimi baví dělat, je je táhnout. </span></li>
<li style="text-align: justify;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Prostě milují knihy. </span></li>
<li style="text-align: justify;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Holky nesnáší mytí vlasů, respektive fázi oplachování šamponu. Vždycky u toho brečí. </span></li>
<li style="text-align: justify;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Umí kopat do balonu a říkají u toho "kop".</span></li>
<li style="text-align: justify;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Anička se směje pokaždé, když předvádím, že brečím. To jí přijde k popukání :)</span></li>
<li style="text-align: justify;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Nechala jsem se trošku vyburcovat a zkusila holky nechat jíst samotné lžičkou. Napoprvé jsem nezvolila moc moudře - dala jsem jim přesnídávku. Ale když jsem jim pak dala druhý den termix, docela jim to šlo. Hlavně Aďa je v tom šikovná, Aňa ještě moc neví, jak ta lžička má správně do pusy doputovat, aby se všechno jídlo nevyklopilo cestou. Ale asi mě docela příjemně překvapily. Tak jednou denně je nechávám něco sníst samotné. </span></li>
<li style="text-align: justify;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Anička po štípání a zarývání nehtu pod můj nehet objevila další libůstku, kterou teď dělá často a ráda (hojně před spaním, ale i na procházce, nebo při sledování televize) - žmoulá mi kůžičku mezi palcem a ukazováčkem.</span></li>
<li style="text-align: justify;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Holky mají za sebou poslední dávku hexy. Užily si to, jak jinak - ukázaly svou koňskou sílu a zlato v hrdle, což paní doktorka okomentovala slovy, že sice většinou osmnáctiměsíční prohlídky bývají nejuplakanější, ale naše Aďa, to je tedy extrém.</span></li>
<li style="text-align: justify;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Anička mě překvapila, jak si pamatuje - občas jim na youtube pouštím takovou sérii zvířat se zvuky, je tam těch zvířat aspoň padesát určitě. A jednou jsem si všimla, že během toho, co je na obrazovce ptáček, začala dělat řev lva. A on fakt následující zvíře byl lev! A pak jsem vypozorovala, že u toho ptáčka se asi vždycky už těší na lva, protože dělá lva už během ptáčka :) </span></li>
</ul>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">A dámy v obrazech</span></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbev9_aWg7aPOVz7qm-5r1ypXKjd8bH13M4DYEq7ryIaidgfy3cW5npEyubB_ntB1DcD81gMM4F2lgpm3ya6glx4eyL6vxd2fKEsbCKsrFRMbSG7n7g7uiRBR68Qx1nvormp6Ahr2AQDvj/s1600/DSC_4318.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbev9_aWg7aPOVz7qm-5r1ypXKjd8bH13M4DYEq7ryIaidgfy3cW5npEyubB_ntB1DcD81gMM4F2lgpm3ya6glx4eyL6vxd2fKEsbCKsrFRMbSG7n7g7uiRBR68Qx1nvormp6Ahr2AQDvj/s400/DSC_4318.JPG" width="266" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">čtenář</td></tr>
</tbody></table>
<br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgQyNhoa6qSfj0uJeUlYsG_byLnRdgMQ3TzVPE3D8pmUNToFlEQZm3WdKMHVCUpi5uV37AeSK7xO6sFXHI8SUQCT2S383xMapa43n0-5hdZ-StuZ4G1hyphenhyphenekbY56UNABbJNisAfnXv_dOej/s1600/DSC_4321.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgQyNhoa6qSfj0uJeUlYsG_byLnRdgMQ3TzVPE3D8pmUNToFlEQZm3WdKMHVCUpi5uV37AeSK7xO6sFXHI8SUQCT2S383xMapa43n0-5hdZ-StuZ4G1hyphenhyphenekbY56UNABbJNisAfnXv_dOej/s400/DSC_4321.JPG" width="266" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">čtenář 2</td></tr>
</tbody></table>
<br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDBB3wugb2nOgwtG-48qXy6pcmulB6-z6gnxDEuc5lw98wEzck5xikzYizy7b9nZ1p7YzbKHggJn-foSiLjevnYqm1y-xly03oPZvSLxC0oc-sUDH6T01Dj8gB4uwy5ry239pCoJh6TqYI/s1600/%25C4%258Dten%25C3%25A1%25C5%2599i2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDBB3wugb2nOgwtG-48qXy6pcmulB6-z6gnxDEuc5lw98wEzck5xikzYizy7b9nZ1p7YzbKHggJn-foSiLjevnYqm1y-xly03oPZvSLxC0oc-sUDH6T01Dj8gB4uwy5ry239pCoJh6TqYI/s400/%25C4%258Dten%25C3%25A1%25C5%2599i2.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">čtenáři spolu</td></tr>
</tbody></table>
<br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIT1v8Dn_kuFKLYc1neGoj11QoiuI9mTo_-HwZgtpCHmaKtMD4XIlJ_1NbrxobYVsVoQ5f33og514cHqohpDvdc7aK6FnDHCfCyGUxB9DulCYycEzBkZnhjxct3o29XgwmPE0JUQ4KFG0W/s1600/IMG_20170103_101749.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIT1v8Dn_kuFKLYc1neGoj11QoiuI9mTo_-HwZgtpCHmaKtMD4XIlJ_1NbrxobYVsVoQ5f33og514cHqohpDvdc7aK6FnDHCfCyGUxB9DulCYycEzBkZnhjxct3o29XgwmPE0JUQ4KFG0W/s400/IMG_20170103_101749.jpg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">bobiiii</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFiG8hTJeyAOt2RyRXSVlpPvduxYE1QbHupuiEMtku3cixpkvlHRFn0zaKWYucTf6M5TyMHN_zxmNXFcWrkclA2dJ1BSBcWMOdAr6L0fa4br8rx2tlk6Sa1L7yLCLX_k2Q7UmD39lDpEFe/s1600/IMG_20170124_102626.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFiG8hTJeyAOt2RyRXSVlpPvduxYE1QbHupuiEMtku3cixpkvlHRFn0zaKWYucTf6M5TyMHN_zxmNXFcWrkclA2dJ1BSBcWMOdAr6L0fa4br8rx2tlk6Sa1L7yLCLX_k2Q7UmD39lDpEFe/s400/IMG_20170124_102626.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgowXv7I1yOJAjXRHat8FQ4HypSdAXOm2Wh8RSqTv0TNnGSa7bQToLMlmWovTkVEcFI_4z8nyhqsVKWMg1MRG_Bo3wjlwyymQj4EMbhF8o1IBLE76TcD4kcFJ7W6YpM0JEFXIDomZI9Beoj/s1600/IMG_20170123_141655.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgowXv7I1yOJAjXRHat8FQ4HypSdAXOm2Wh8RSqTv0TNnGSa7bQToLMlmWovTkVEcFI_4z8nyhqsVKWMg1MRG_Bo3wjlwyymQj4EMbhF8o1IBLE76TcD4kcFJ7W6YpM0JEFXIDomZI9Beoj/s400/IMG_20170123_141655.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Aňa</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<br /><div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br /><br />
<br />
<br />bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-82251446442454576062017-01-02T12:29:00.000-08:002017-01-02T12:31:54.448-08:00Jaké byly Vánoce<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ne a ne a ne, já prostě asi nikdy bydlenka, co má všechno tip ťop, nebudu... Aneb jak ani "první Vánoce v novém" nebyly (opět) vůbec dokonale vyšperkované.</span></div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIzF-3GFgvfKH0db6DGjtWvbZ3oqI9LsZW8YOv8zZBU9q-h6Yox7z4obsaeGd3TD8zHMaNgMGEuOo_-kbDj6uOaEsvuv8fPMuxYLqgubFbb4EMyev54ESPLcO1FNswxN3qWZT7LZ9DHCne/s1600/vanoce.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIzF-3GFgvfKH0db6DGjtWvbZ3oqI9LsZW8YOv8zZBU9q-h6Yox7z4obsaeGd3TD8zHMaNgMGEuOo_-kbDj6uOaEsvuv8fPMuxYLqgubFbb4EMyev54ESPLcO1FNswxN3qWZT7LZ9DHCne/s400/vanoce.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Schválně jsem si vyjela svůj <a href="http://lvicecisestry.blogspot.cz/2015/12/vanoce.html#more">článek z loňských Vánoc</a>, abych měla trošku srovnání, co jak bylo letos a loni. Dokonce jsem si v loňském článku zahrála na vědmu a nahlížela do budoucnosti :-D <i>"Nicméně na příští
Vánoce mám veliké plány :-D Holky už jistě budou děsně rozumné a budou
mi pomáhat vykrajovat cukroví a budeme v novém domečku s velikou kuchyní
a s obývákem, kam se vejde krásný stromek. Na Štědrý večer si taky
zatopíme v krbu... "</i></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Je sranda, že úplně stejně jako loni i letos hledím vstříc růžovým zítřkům a hlásám motto, že příští rok to zvládnu určitě líp. Aspoň teda co se týče mého fungování coby hospodyňky. I když k určitému posunu oproti loňsku došlo :) Tak třeba příští rok dojde i na to cukroví! Opět samozřejmě s představou společného vykrajování a kýčovité idylky nad pomoučeným válem (jak jsem loni mohla být tak naivní a očekávat to už letos??).</span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">V </span><a href="http://lvicecisestry.blogspot.cz/2016/11/vanocni-dilemata.html#more" style="font-family: verdana, sans-serif;">předvánočním článku</a><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> jsem zvažovala, jakou formu vlastně pro Vánoce zvolit, abychom to všichni přežili ve zdraví a snad si to i užili. Nakonec vyhrálo - poprvé doma sami, umělý vánoční stromek s co nejméně nebezpečnými vánočními ozdobami (žádné sklo), bez nějakých zábran či jiných zabezpečovacích zařízení. A klaplo to. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Co se týče dárků, vsadila jsem na jistotu a nejbližší rodinu obdarovala fotoknihama. Opět jsem nad tím strávila pár večerů, ale zdá se mi, že to šlo rychleji než loni. Zase to byl ale adrenalin - pořád jsem měla dost času a nakonec jsem objednávala tak, že knihy přišly jen pár dní před Štědrým dnem. K tomu jsme s mužem dokoupili ještě i nějaké drobnůstky každému. Letos jsme opravdu neměli finance ani časové možnosti se nějak víc s dárky rozšoupnout. Ale vlastně je mi ta idea redukce dárků mezi dospělými na minimum docela blízká. Samozřejmě jiná situace je to s dárky pro holky. Věděla jsem, že teď už mají z věcí "rozum" a že se jim dá i věcmi udělat radost, proto jsem si chtěla nechat záležet. </span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Áďa si v dětském koutku zamilovala gumového skákacího koníka, takže jsem věděla, že ho pro ni rozhodně chci. Našla jsem jednoho na bazárku a za stovku byl můj. Pro Aničku jsem zase chtěla panenku, která ale musela být mrkací, a nechtěla jsem jít nad tři stovky. Nakonec jsem vyhrabala v Dráčikovi poslední exemplář a nechala za něj i s klubovou slevou asi 230 Kč, takže spokojenost. Sázka na jistotu jsou u nás knihy (holkám se moc líbí hlavně <a href="http://www.svojtka.cz/shop/kniha/3984-jak-to-zije-v-zoo">posouvací kniha ze zoo</a>, ale asi jsem se s tím ještě unáhlila - nemůžu jim ji svěřit samotným, měly ji chvilku a už ji natrhly :( takže zatím otáčím a posouvám jen já), a pak cokoli se zvířátky (já jsem zvolila jednak <a href="http://www.mamiee.cz/drevena-motoricka-farma">dřevěný domeček</a> farmu s otevíracími dveřmi a k tomu sadu domácích zvířátek; a pak magnetickou tabuli se <a href="https://www.bambulin.cz/drevene-magnetky-farma-20ks">sadou magnetek s tematikou farmy</a>). Musím říct, že všechny ty dárky byly trefou do černého a holkám se opravdu líbí. Ale hitem letošních Vánoc se staly asi kočárky, které holky dostaly od babičky s dědou. S těma se opravdu vyřádí. A hned v závěsu se drží enduro motorky od druhých prarodičů. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Holky taky dostaly nové boby, ale ty jsme z důvodu nedostatku sněhu zatím ještě neměli možnost vyzkoušet. Možná se naskytne příležitost zítra, protože u nás dneska k večeru nasněžilo, tak snad to do zítra neroztaje :)</span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Muž měl volno už celý předvánoční týden, takže vždycky jeden hlídal holky a druhý šel ještě cosi nakoupit, nebo zařídit, a pak jsme se vystřídali. A pak muž psal bakalářku, takže byl zalezlý v pracovně a já se snažila holkám udělat hezký program. Nechtěla jsem je nějak odbýt a jít si někde šůrovat (abych v zápětí nadávala, že mi to uťapkaly/zamazaly apod.). Myslím, že mnohem lépe strávený čas je čas společný. Takže jsme byly asi dvakrát v zoo, jednou v kavárně s dětským koutkem a zbytek dní jsme se chodily houpat ke tchyni a tchánovi na zahradu. Nechci si nějak fandit, ale zdá se mi, že si holky ty Vánoce takto užily víc, než kdybych se honila za vizí perfektní domácnosti a deseti druhy cukroví.</span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Celou vánoční parádu jsme nakonec vymysleli tak, že 23. večer nazdobíme stromek, aby holky na Štědrý den ráno přišly a stromeček už stál v plné zbroji. Moc si neumím představit zdobení za provozu, ti bychom to nenaučili asi nikdy. Na Štědrý den ráno se zase ukázalo, že je zbytečné cokoli plánovat - myslela jsem, že holky hezky spolu přijdou ke stromečku a budou z něj paf. Ten den se ale samozřejmě holky výjimečně vzbudily každá jinak - první Adélka a až asi hodinu po ní Anička. Aďa že stromečku byla paf, ale spíš takovým odměřeným až vystrašeným stylem :-D sama se k němu nechtěla přiblížit, tak jsem ji musela vzít za ruku a ona k němu přišla a s vážným výrazem jí vlastním pronesla "kyti". A takto tituluje všechny vánoční stromečky, které vidí. To Anička reagovala radostněji, hned se jala sundávat ozdoby. Jinak se mi to ale docela daří je držet od ozdob dál, jen občas slyším zašustění řetězu a umělého jehličí, tak hned vím, že se tam šťouraj, ale dá se říct, že jsou ve vztahu ke stromku ukázněné. </span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Odpoledne se k nám stavili naší a ségra a babička s dědou. Přivezli dárky a taky se mnozí z nich poprvé podívali na námi zabydlený dům. Když odešli, usmažila jsem manželovi kapra a nám s holkama lososa. Kapra jsem zmastila - strouhanka byla spálená a ryba v nejširším místě ještě trochu syrová. Zato salát, ten se mi poved! Ten mi chutnal snad ještě víc než od mojí mamky. Po bleskové debatě jsme se dohodli, že se převlékat do svátečního nebudeme a musím říct, že mi to vůbec nechybělo.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Pak jsem holky vzala nahoru, hrály jsme si v pokojíku a muž mezitím donesl dárky pod stromeček. Pak zazvonil Ježíšek a šli jsme rozbalovat. Bylo to tak tak, protože jsme začali s rozbalováním asi v 6 a v sedm holky obvykle začínáme koupat. Trošku jsme to ale protáhli, protože holky vypadaly zcela nadšeně. Ve vaně pak už ale byly mrzuté a bylo vidět, že toho mají plné kecky. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQFtoPmTDaDrgEZsTlk43N-bnowHp6RltE56TwIFp2vEX88jWodAuDVLtgCNr1AQ45bPDfosmT6aPBgLr842MiYyck7Zox5XZbZO7CNBCdJt3D_1ybiI9a2bUdz9c9FCgILU3tKr_7q-jg/s1600/DSC_4342.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="293" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQFtoPmTDaDrgEZsTlk43N-bnowHp6RltE56TwIFp2vEX88jWodAuDVLtgCNr1AQ45bPDfosmT6aPBgLr842MiYyck7Zox5XZbZO7CNBCdJt3D_1ybiI9a2bUdz9c9FCgILU3tKr_7q-jg/s400/DSC_4342.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Svátky jsme strávili návštěvami po rodinách a pak se už jen těšili na Silvestra. Ani jeden si nepotrpíme na nějaké velké mejdany, ale když se naši nabídli, že pohlídají, bylo škoda toho nevyužít... A tak jsem vymyslela, že si v klidu vylezeme na Lysou, cestou domů se stavíme ve Frýdlantě u Fucimanů, pak v Ostravě někde na pivko a po půlnoci dorazíme zpět k našim a holčičkám. No kdo sleduje lvíčecí facebook, tak ví, že to dopadlo trochu jinak. Na Lysou jsme vylezli, bylo tam naprosto nádherně a já byla u vytržení z toho, že i po dvou letech absolutní neaktivity jsem takový výkon zvládla. No nadšení nemělo dlouhého trvání, cestou dolů jsem sebou hned kousek pod vrcholem řízla ale takovým stylem, že jsem byla přesvědčená, že mám otřes mozku. Vzhledem k tomu, že jsme celý den nijak nespěchali, když jsme zahájili sestup, už se pomalu smrákalo, což jen umocnilo můj strach. Klouzalo to pekelně. Když jsme se dohrabali dolů do města, zjistili jsme, že už nic nejede, mne hlava třeštila a začlo mi být i celkem špatně od žaludku. Chtěla jsem jet na pohotovost. To mi nakonec vymluvil můj tatínek (lékař), který pro nás přijel na nádraží. Asi jsem mu připadala jako hypochondr, říkal že pokud si vše pamatuju a nebyla jsem v bezvědomí, tak by asi nikam nejel. Mno, myslím, že kdybych dojela s takovou vizáží, jakou mám dnes (krásně se to stále vybarvuje a otéká!), tak by mě tam radši vzal...</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhF2MsNOmhUaIVJHmk3-MJFmtjgIH-RwuCyCU62m9M5uce6FnHaQXh4fjr9a3mmdZPWr7JWMX_d7httLFiFrFfowSKTSWYBgJ4TDk8Aux0Xni-C26Brpp9Ncr5dBC5-gZhnHRMVwe-HU_wx/s1600/IMG_20161231_143812.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhF2MsNOmhUaIVJHmk3-MJFmtjgIH-RwuCyCU62m9M5uce6FnHaQXh4fjr9a3mmdZPWr7JWMX_d7httLFiFrFfowSKTSWYBgJ4TDk8Aux0Xni-C26Brpp9Ncr5dBC5-gZhnHRMVwe-HU_wx/s400/IMG_20161231_143812.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Krása!</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"></span></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnnw3IlhPL4-yYLEGwIj1g8ir3CNqVQ74bguUK_0GqQy1dlEnj5xtrt_4o5WAmgMyy9BbTQ7Ty_m4uxkFJm5h4P5eJbDikgbPm33PEoOunWCdpaz18cH4u7X_n2NxcyoRFj58iI-mc_Pnw/s1600/IMG_20161231_141512.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnnw3IlhPL4-yYLEGwIj1g8ir3CNqVQ74bguUK_0GqQy1dlEnj5xtrt_4o5WAmgMyy9BbTQ7Ty_m4uxkFJm5h4P5eJbDikgbPm33PEoOunWCdpaz18cH4u7X_n2NxcyoRFj58iI-mc_Pnw/s400/IMG_20161231_141512.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tu se ještě směju</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdpyoV7HLhyphenhyphenR1IfR_k8vbPwmw2zPO2tIirEbyyzNeA-0RxxPWhFqKSvEKVnWwFmqii_GDpJQpjbbTR_mlyfwyeh924sF0QK2ku6ic9MLo6QI77xSZkuFtIiSll_ahZrphyphenhyphenRwClX8aByTYp/s1600/IMG_20170102_210641.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdpyoV7HLhyphenhyphenR1IfR_k8vbPwmw2zPO2tIirEbyyzNeA-0RxxPWhFqKSvEKVnWwFmqii_GDpJQpjbbTR_mlyfwyeh924sF0QK2ku6ic9MLo6QI77xSZkuFtIiSll_ahZrphyphenhyphenRwClX8aByTYp/s400/IMG_20170102_210641.jpg" width="351" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">a tak to dopadlo</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Mno a tak to u nás tedy o Vánocích bylo a máme zase na rok pokoj :) </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-44328510891840959932016-12-20T12:50:00.004-08:002016-12-20T12:53:45.376-08:0016. a 17. měsíc<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Protože jsem holky ve jménu stěhování ochudila o jejich měsíční souhrn a už už se blíží jejich další "měsíčniny", tak jsem se rozhodla napsat souhrnný dvouměsíční článek o tom, co je u holek nového.</span></div>
<a name='more'></a><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">
</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Téma číslo jedna - stěhování a holky. Bála jsem se toho docela dost. Přeci jen už se mi zdály dost velké na to, aby chápaly, kde je "doma". Ale asi se jim nový domov zalíbil natolik, že se v něm tváří spokojeně od první chvíle. Měla jsem veliký strach, jak to bude se schody - máme to totiž tak, že "obytná část" (tedy společný prostor obývák+kuchyně+jídelna) je dole a "soukromá část" (ložnice, pokoje holek, koupelna) v patře. První noc, co jsme tam spali, jsem měla největší neurózu právě asi ze schodů - bála jsem se, že tam budou pořád nekontrolovatelně lézt a padat dolů. Skutečnost je taková, že jednak samy se na ty schody zatím téměř nevydávají - kromě situace, že já jdu nahoru, nebo že je na schodech rozsvíceno :) nevím proč, ale jak jsou rozsvícená světla na schodech, tak je to láká po nich lézt. Ale jinak se snad nikdy nestalo, že by se tam samy vydaly. A jednak je třeba říct, že si na těch schodech počínají fakt šikovně. Zatím z nich nespadly, umí je nahoru úplně bravurně vylézt (často i vyjít) samy a dolů buď jsou po zadku, a nebo nejčastěji čekají, až je vezmu za ruku a jdeme spolu. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Jinak jsou prostě nadšené z toho kvanta prostoru, co tu je. Často tu pobíhají, honí se, hrajeme na schovku a bafáme na sebe. Je na nich vidět, že jsou tu spokojené, za což jsem opravdu ráda. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Na co jsem byla velmi zvědavá bylo spaní v novém. Holky věděly, jak na mě, udělaly to nejchytřeji jak mohly. První týden spaly absolutně božsky. I když jsem z celého stěhování byla spíše vynervovaná, tak tohle mě hodně potěšilo a říkala jsem si "<i>jo, tohle klaplo, bude to super!</i>" Mno, vydrželo to přesně ten týden :D Pak přišel zlom jak noha a nastalo období temna - zažili jsme si pár těch nejhorších nocí v životě holek. Ploužili jsme se od naší postele k holkám celou noc v podstatě nonstop. Často jsme třeba Áďu uklidnili, usnula, ale než jsme došli do postele, už začla zase plakat. Tak zpátky... A na vině jsou... špičáky! Anička už má prořezané tři, Aďa dva (ačkoli Aďa nemá ještě žádné první stoličky!). Jinak jsme ale Adélce po tom zlepšení po přestěhování přestali vařit v noci mlíko a nevaříme ho do teď. Dáváme ji napít čaje - napít ale není úplně nejpřesnější výraz, ona totiž chlastá jak duha. Kliďánko si v noci 150ml toho čaje dá, i víc. A fakt hodně pije i přes den, je to prostě lohňa, jak jí interně říkám.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Spaní Aničky... No u ní jsem teda příšerně vyměkla. Ačkoli jsme na Aničku začali praktikovat Estevilla, tak nevím jak to, ale začala jsem ji zase nechávat usínat na mě. Jako je to příjemné, mi nevadí se před spaním deset minutek potulit a pak ji jít uložit. Co mě ale sere je, že někdy v noci mrčí a utiší ji jen že si ji zase vezmu na sebe. Jo a taky má na spaní pořád dudlíka. Takže prostě zcela nezvládnuto :D</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Jinak se mi zdá, že se holky hodně mentálně posouvají. Hodně to je vidět hlavně na Adélce, na které už je občas i poznat, co nám chce říct! Aďa smysluplně používá slova <i>hačí, hají, houpy, kyti, není, mňamy,</i> a přikyvuje na souhlas. Holky umí dávat pusinku (když se jim chce, což teda rozhodně není vždycky). Když se jim něco povede, nebo jim řeknu "šikovná", tak si zatleskají a Adélka se dokonce někdy i sama pohladí po hlavě :D Stále mají dost rády knihy a časopisy a já jsem se osmělila a nabídla jim i knížky s normálními papírovými stránkami. Pořád je u toho upozorňuju, že musí na knížku opatrně a světe div se - těm knihám nic neudělaly! Časopis jsou schopné rozervat na atomy, ale knihy jejich prohlížení přežívají. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Taky vidím určitý posun v jejich vzájemné interakci. Nejčastěji jejich interakce vypadá tak, že si kradou hračky :-D Ale už si dost často spolu i "hrají" - dělají na sebe baf, smějí se na sebe, honí se. Hodně kontaktní je Anička, ta se pokouší si občas na Áďu třeba i sednout, tak trochu ji pomazlit, chce jí dát pusinku - ale Aďa tomu většinou není nakloněna a zdrhá. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Anička je taky děsný komediant, v podstatě neustále dělá nějaké ksichty, výská si a křičí, chodí se zavřenýma očima a podobně. A taky je hodně muzikální, jak slyší nějakou znělku nebo písničku, už to s ní šije a tančí. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Připadá mi, že jsou si čím dál tím méně podobné. Anička je úžasně kudrnatá, u paní doktorky říkali, že je jak z Anděla Páně :) A taky jsme jí už museli zastřihnout ofinku, lezla jí do očí. A Adélka má první znaménko, na noze. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">V poslední době dost uvažuju, jestli se nemám už pokoušet je nechat jíst samotné. Zatím jsem na to neměla nervy a odvahu. Kromě bordelu se bojím také toho, že bych musela vařit dvojnásobné množství jídla - neboť předpokládám, že jednu dávku by dámy rozptýlily všude možně a já bych je pak musela dokrmit jídlem navíc. Ale třeba jim křivdím a jedly by způsobně :D Minimálně Aničku už to zajímá, několikrát mi vzala lžičku z ruky a jala se nabírání právě podávané potraviny. A taky velmi šikovně pije z hrnečku, ale musím jí ho přidržovat, jinak by to nejspíš rozlila. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">U jídla máme každý den puštěné včelí medvídky, holky je milují a asi jen u nich se spolehlivě zklidní, abych je mohla nakrmit. Já vím, děti by se neměly u jídla dívat na televizi. Teorii znám :-D </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Občas se snažím už jim uvařit i "normálnější" jídlo, problém je ten, že moc nevím, co by to mělo být, a jestli to umím uvařit. Já nejsem moc zdatná kuchařka a prostě neumím taková ta "normální jídla". Jó když byste chtěli, ať uvařím lasagně, nebo pravé italské risotto, tak to jo, ale prostě obyčejné jídlo, co je hotové za půl hodinky a člověk nezasere celou kuchyň a všechno náčiní které má, to neumím... </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Tak a další článek bude vánoční, sama jsem zvědavá, jaké to všechno bude :)</span></div>
<div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<br />bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-70006875980243927732016-12-04T11:55:00.000-08:002016-12-04T12:00:01.305-08:00Kterak jsme se stěhovali...<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Moje dvě dámy mi prominou, ačkoli je čas na jejich měsíční souhrn, budu se nejprve věnovat tématu, které je pro nás momentálně alfou a omegou</span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"> - tedy našemu novému bydlení. Nechte si příběh okolo našeho domu vyprávět...</span></div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><em>Jak to všechno začalo</em>. Historie našeho domu a pozemku je dlouhá. Pozemek - pole, patřilo kdysi manželově prarodičům, kteří bydleli v domku nedaleko, kde nyní bydlí manželovi rodiče. Když jsme spolu s mužem začali chodit a vypadalo to slibně, tchyně občas nesměle nadhodila, že nás mladé čeká vedle pozemek. Potěšilo mě to, ale brala jsem to s rezervou - byla jsem mladá žába a s mužem jsme nebyli dlouho, představa vlastního domu se zdála velmi, velmi vzdálená. No, s mužem jsme si prošli jednou takovou eskapádou, po níž náš vztah dostal zcela oficiální a stabilní obrysy. Zajímavé je, že si vůbec nepamatuju, že bychom nějak debatovali o tom, jestli stavět, nebo kde. Nějak to prostě vyplynulo a my se ponořili do čmárání. Měli jsme určité představy o tom, co by v domě mělo a nemělo být, ale dlouho se nám je nedařilo nacpat do jednoho návrhu. Prošli jsme si fázemi "na patro", pak "bungalov", opět "na patro". O tom, jak by mohl náš dům vypadat, jsme přemýšleli každou volnou chvíli, i v práci, já o tom diskutovala s kamarádkama... Prostě jsme tím dost dlouho žili. Myslím, že fáze malování nám mohla trvat třeba i rok. Hodně nám s tím pomáhaly moje sestra (architektka, v té době ještě na škole) a manželova kamarádka, stavařka. Když jsme se v říjnu 2014 brali, dala nám právě ona manželova kamarádka jako svatební dar "poukaz" na projekt. V březnu 2015 nám pak manželovi rodiče darovali pozemek a kolotoč se mohl roztočit. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Konečně jsme se shodli na finální podobě a mohlo začít papírování. Největším kamenem úrazu se stalo připojení na vodovodní řad. Ten totiž vede v pozemku, který byl v době, kdy jsme všechny potřebné dokumenty vyřizovali, ve vlastnictví pěti majitelů, kteří nebyli vůbec ochotni dát k napojení souhlas. Naštěstí jeden z nich byl úplný opak všech ostatních a jen díky němu jsme nakonec všechny souhlasy a smlouvy o smlouvách budoucích získali. Já to tehdá vyřizovala už docela pokročile těhotná, byly to šílené nervy. Paradoxní a úsměvné je to, že už letos byl inkriminovaný pozemek ve vlastnictví města, které se napojení samozřejmě nijak nebrání. Tomu milému pánovi, který to s ostatními spoluvlastníky tak skvěle skoulel v náš prospěch (nedala jsem jim ani jinou možnost, byla jsem je připravena otravovat dokud nám to nepodškrábnou), jsem pak po vydání stavebního povolení poslala děkovný dopis, balíček dobrůtek a fotku našich holčiček :-) </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">A v říjnu 2015 se začalo kopat. Hrubá stavba vyrostla přímo bleskovou rychlostí a koncem listopadu už jsme měli pod střechou. Jak jsme byli tehdy naivní, když jsme si mysleli, že s takovou budeme bydlet na jaře! Nebudu vás moc zatěžovat tím, jak stavba probíhala. Občas to šlo fofrem, občas to stálo. A často nás to stálo nervy :) A to jsme si nechali stavět na klíč, v podstatě jsme nemuseli na nic sáhnout. Stačilo si "jen" vše promyslet a vybrat si - všechno od oken, podlah, dveří, až po tlačítka na záchod. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCCa-jgThVuJExaLULzLswsym6nuWGk0XmcjGzn985d5hASJdHYrUeZnNPudFchptDkgnW-5Urx2KwBMOaYzrQY-UqBGoN52apcVbVxrWLz7ZHEFQEjmMTpAm5_IMKeEU117Uz7hg8IiT7/s1600/unspecifiedDRZT73LL.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCCa-jgThVuJExaLULzLswsym6nuWGk0XmcjGzn985d5hASJdHYrUeZnNPudFchptDkgnW-5Urx2KwBMOaYzrQY-UqBGoN52apcVbVxrWLz7ZHEFQEjmMTpAm5_IMKeEU117Uz7hg8IiT7/s400/unspecifiedDRZT73LL.jpg" width="400" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: x-small;">holky poprvé v domě. Tedy v dílně :)</span></td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Na to, až se přestěhujeme, jsem čekala jak na smilování. Byli jsme v panelákové dva plus jedničce namačkaní s holkama jak sardinky. Naše krámy byly všude. Všechny skříně nacpané k prasknutí. Krámy nahoře na skříních, pod postelí, na ledničce, nad kuchyňskou linkou, pod kuchyňskou linkou, sklep také zaskládaný do posledního centimetru, a stejně bylo ještě x věcí poházených "jen tak", protože už je nebylo kam uklidit. Čím víc se ale blížilo datum předpokládáného stěhování, tím palčivěji jsem si ale připouštěla pochyby, které jsem měla mít už daleko dříve. Respektive - já všechna úskalí znala, ale jednak jsem na ně tehda nenahlížela optikou dvojčecí matky na mateřské, a jednak jsem na to asi koukala tak trochu skrz růžové brýle a s mottem "všechno se dá nějak vyřešit". </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Abych to vysvětlila. Náš panelákový byt byl uprostřed Ostravy. Když jsem potřebovala na poštu, naložila jsem holky do kočárku a za deset minut jsem tam byla. Když jsem potřebovala nakoupit, mohla jsem si (opět v docházkové vzdálenosti deseti minut!) vybrat ze tří obchodů - Lidl, Albert, Kaufland. Nepočítám vůbec večerku přímo před barákem. Časem už jsem měla v každém z obchodů oblíbený sortiment, někde měli dobré to a jinde ono. Lekárny? Dvě opět v blízkosti 10 min od domu. Chtěla jsem vyrazit někam s kamarádkou? Za tři minuty pěší chůzí jsem byla na tramvajové zastávce. Navíc bylo fajn, že i když jsme byli v paneláku, nebydleli jsme tak úplně na sídlišti - před barákem nám začínala vilová čtvrť, kde jsme s holkama v kočáře najezdily desítky hodin. Na takové poměry jsem byla zvyklá od dítěte, protože jsem vyrůstala v samém centru Ostravy, na nejlepším a nejhezčím místě, které v Ostravě vůbec podle mého je. V těsné blízkosti parku, hromadné dopravy, centra města, prostě všeho. Odjakživa jsem byla městské děcko zvyklé na to, že má všechno v podstatě u nosu.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">A náš nový dům... Je sice ve <i>městě</i> (obec má přes 7 tisíc obyvatel), ale je v takové dalo by se říci satelitní části, kde jsou jen rodinné domy. Centrum tohoto města, kde je obchod, pošta, lekárna, je vzdáleno od našeho domu asi tři kilometry. Nejbližší obchod od našeho domu je vzdálený víc jak kilometr a půl. Já vím, není to nepřekonatelná vzdálenost, ale pro matku s kočárkem už ne úplně praktická a příjemná. A mhd? Nejbližší zastávka je autobusová a je skoro kilometr a půl daleko. Žádná kavárna, žádná hospoda. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Řikáte si, že jsme přece mohli postavit dům jinde... Víte, ono když vám někdo chce <em>darovat</em> pozemek, je to totiž takové trochu ošemetné. Kdo by to nebral, že? Jenže na jedné misce vah je to, že spadne do klína zadarmo pozemek, a na druhé je nemožnost si vybírat. Ano, v teoretické rovině by bylo možné pozemek prodat a koupit si jiný. To by ale nebylo možné v našem případě - myslím, že by to manželovi rodiče nerozdýchali, přece jen to byl pozemek po prarodičích. Takže jsme měli na výběr - buď dostaneme tento pozemek zadarmo, nebo si jiný budeme muset do koruny koupit za své. Manželovi umístění nevadilo, ostatně on asi 500m od naseho domu vyrůstal. A já si to asi v hlavě obhájila, ohánějíc se právě mottem "všechno se dá nějak vyřešit" - jako pro bezdětnou pro mě nic nepředstavovalo až tak velký neřešitelný problém.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Stěhování bylo strašně náročné. Věděla jsem, že to bude vopruz, ale nikdy by mě nenapadlo, kolik krámů se dá do tak malého bytu nasyslit. Vždycky když jsem si myslela, že už jen naložíme poslední auto a už to bude vše, toho tam ještě hrozně moc zbylo a mi se z toho dělalo zle.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Je to strašně paradoxní, ale když jsme vystěhovávali jednu z posledních várek krámů z bytu a projížděli jsme ulici právě s obchodem, kde jsem za těch pět let, co jsem v bytě bydlela, byla dobře stokrát... Tak mě napadlo - co mi tu chybělo, proč se stěhuju do té řiti? V zápětí mi naštěstí došlo, co za kravinu ta moje hlava vymyslela. Ve skutečnosti pro mě stěhování do domu byl pád do veliké nejistoty. Pro mě coby matku dvojčat je mimořádně důležité mít systém a řád. Být si jistá v kramflecích, vědět co a jak. První noc v novém domě pro mě byla děsivá - od nervů jsem půl noci nespala a žaludek jsem měla tak sevřený, že se mi chtělo zvracet. Bože, polovinu mých věci mám v krabicích bůhví kde... Jak si holky poradí se schody? Nebudou se tam chtít hned první den zabít? Bude se jim v novém domě líbit, co když budou celé dny řvát a chtít pryč? Neunudíme se tam k smrti? A co všechny ty obr prostory, nebudu do konce života otrokem tohoto domu? Zvládneme to vůbec finančně? Navíc jsem měla velké výčitky, protože jsem se holkám v průběhu stěhování neměla možnost věnovat tak, jak jsme na to od jejich narození byly zvyklé. Chtěla jsem být se svými holčičkami! Vím že vypadám jako největší řešič na světě, ale taková jsem já :)</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">První týden v novém domě pro mě nebyl lehký. V podstatě každé ráno jsem se budila se staženým žaludkem a zcela bez nálady. Všechen ten prostor na mě působil stísňujícím dojmem. Koupelna je tak velká, že je v ní ozvěna! Vstávaly mi navíc hrůzou chlupy na celém těle, kolik toho bude třeba ještě doma udělat. Chybí nám ještě dodat dvoje dveře, dolištovat podlahy, musíme koupit všechno osvětlení, nechat si udělat vestavěnou skříň, police ve spíži... A to vůbec nemluvím o exteriéru, tam je regulérní staveniště. Prostě vidina toho, že si řeknu "Je hotovo," je v nedohlednu.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Ale samozřejmě nastaly momenty, které mě dojaly a přesvědčily o tom, že to bude dobré. Když jsem si šla první noc lehnout a z postele jsem velikým oknem viděla na hvězdy, když jedno ráno se u nás na zahradě pásly tři srnky a my je mohly pozorovat obrovským oknem v jídelně, když se holky radostně honí po tom velikém prostoru.... Nebo když jsme odpoledne vyrazily jen tak na hodinku a půl do zoo, kterou máme od našeho domu necelých 10 minut autem. Jo a taky ten první týden naprosto božsky v noci spaly. Což se teda pak pokazilo, ale o tom v souhrnném článku.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Snažím se myslet na to, že jakkoli budou začátky obtížné, tak je to jen dočasné - až holky trochu povyrostou, bude to zase úplně o něčem jiném. A taky že to celé je prostě o zvyku - pět let jsem žila v mrňavém bytě v paneláku a teď na mě ze všech stran útočí prostor :) Myslím, že se to bude každým dnem zlepšovat, už teď se tady cítím o kus lépe než na začátku. A co teprve až začne jaro a já budu moct konečně zapřáhnout za kolo našeho dvojčecího Croozra :) </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-17094282042508060552016-11-16T07:11:00.000-08:002016-11-16T07:11:21.625-08:00Vánoční dilemata<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Před pár dny u nás poprvé napadl sníh, což zřejmě zapřičinilo, že přišlo na přetřes téma Vánoce. Pro mě jsou letos Vánoce ale velkou neznámou, a moc bych chtěla, abyste přispěli svou troškou do mlýna a napsali mi nějaké své postřehy k tomu níže :)</span></div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Vzhledem k tomu, že se budeme (snad!) brzy stěhovat do našeho krásného nového domu, jsem samozřejmě v zajetí romantických představ o tom, jak budeme mít krásné první Vánoce (respektive první, které holky budou nějak vnímat). Chci jim vyzdobit krásný stromeček, dát si záležet s výběrem krásných dárečků. které se jim budou líbit, a POZOR - dost možná se vyhecuju i k upečení perníčků (nová kuchyň neasi! :-D). Chci aby jim očíčka zářily....</span></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEia7f5Po3pM-lei-kS0wYm0C26BWFWDKTa_BFmiRMom1-c9k1l8HhZOzEH4_go3goZr1IwyAt1rrDDO3YjcR_y1mJd58_EqacOEPrbiFpdLZC41gyb_St-NJnaH2AA0cxLmLR-qHcI8sYlN/s1600/%2524_32.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="265" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEia7f5Po3pM-lei-kS0wYm0C26BWFWDKTa_BFmiRMom1-c9k1l8HhZOzEH4_go3goZr1IwyAt1rrDDO3YjcR_y1mJd58_EqacOEPrbiFpdLZC41gyb_St-NJnaH2AA0cxLmLR-qHcI8sYlN/s400/%2524_32.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">ideál</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span><br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://www.picscristmas.com/wp-content/uploads/2014/12/Children-Christmas-Tree-1024x6821.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="http://www.picscristmas.com/wp-content/uploads/2014/12/Children-Christmas-Tree-1024x6821.jpg" height="266" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">krása, že?</td></tr>
</tbody></table>
<br /><div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">ALE - samozřejmě nejsem blbá, už rok a čtvrt žiju v domácnosti se dvěma devastujícími tornády se sklony k sebezničení. Vánoce jsou opředeny kvantem otazníků - jaký stromeček? Živý nebo umělý? Jaké ozdoby? Mám se snažit o nějaké "zabezpečení" stromu? Mám velký strach o to, aby si holky neublížily o baňky (snaha je sníst/rozmáčknout v ruce apod), nebo aby na sebe nepřevrhly rovnou celý strom.</span></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Taky je mi jasné, že pokud budeme v novém domě nastěhovaní před Vánoci asi tak dva až tři týdny, tak nelze očekávat, že to tam bude jak ze škatulky. Naopak předpokládám, že budeme zakopávat o krabice, věčně budeme něco hledat (a nenacházet) a sedět na hrůzné sedačce, kterou si do začátku (<i>opravdu brzkého </i>začátku) bereme z našeho bytu sebou. To trošku tu vysněnou idylku samozřejmě narušuje.</span></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">A taky řeším, <i>kde </i>vlastně ty Vánoce budeme trávit. Nastal opravdu čas, abychom byli sami ve svém? Doteď jsem všechny Vánoce trávila u mých rodičů. Jo, měla jsem třeba přítele, nebo loni už manžela, ale vždy to bylo tak, že Štědrý večer, večeře, "příchod Ježíška", rozbalování dárků bylo s rodiči, a pak jsem třeba šla večer za svým milým. I když mi poslední dobou máma leze docela na nervy, tak přemýšlím, jestli mi, až dojde na lámání chleba a já budu opravdu na Vánoce sama se svou rodinou, nebude smutno. No a další (rozhodně ne zanedbatelnou) roli hraje to, že kdybychom měli být poprvé sami jako rodina u nás, tak přijdu o výsadu toho, že je na Vánoce o mne postaráno, a naopak bych se musela starat (a asi ne málo) já. Lidičky zlatý, vždyť já nikdy nedělala bramborový salát :-D A něco v trojobalu jsem nedělala několik let. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://i0.wp.com/farmerswifeandmummy.com/wp-content/uploads/2015/12/image17.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="http://i0.wp.com/farmerswifeandmummy.com/wp-content/uploads/2015/12/image17.jpeg" height="266" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">a nebo by to mohlo dopadnout takhle?</td></tr>
</tbody></table>
<br /><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://i.dailymail.co.uk/i/pix/2015/12/17/10/2F74203900000578-3363900-image-a-2_1450349358607.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="http://i.dailymail.co.uk/i/pix/2015/12/17/10/2F74203900000578-3363900-image-a-2_1450349358607.jpg" height="400" width="266" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">a nebo takhle?</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Takže tolik. Žádný závěr nemám, naopak článek nechávám otevřený a byla bych moc ráda, kdybyste mi tady nebo na facebooku napsali, jak a kde budete trávit Vánoce vy - hlavně vy s dětmi. Díky!</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<br /><br /><div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br /></div>
</div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-64344431520103952332016-11-09T04:25:00.002-08:002016-11-09T05:43:20.477-08:00Rok a čtvrt<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Tak doháním resty a konečně se dostávám k souhrnnému článku holek k patnácti měsícům.</span></div>
<a name='more'></a><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">
</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Holky už všechny takové ty hrubě motorické dovednosti zvládají a tento měsíc se podle mého hodně posunuly psychicky. Už to nejsou taková ta nechápavá mimina, myslím si, že rozumí skoro všemu, co jim říkáme a dost často na to (správně!) reagují. Zvládají základní pokyny jako "dones", "pojď" a "zavři". Co mě na začátku hodně překvapilo - umí i věci, které je nikdo neučil - ve vaně třeba dávají zpátky do odtoku špunt, který jsem vyndala, naplní si samy konvičku a polévají se jí. Mají už docela zaběhnuté takové ty stereotypní věci, které děláme - při oblékání a hlavně svlékání docela pomáhají, už skoro nemusím říkat ani "ručičky nahoru", když jim svlékám tričko přes hlavu, udělají to samy. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Pojďme se tedy podívat na nové dovednosti pro tento měsíc:</span></div>
<br />
<ul>
<li style="text-align: justify;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Konečně si začaly samy jakž takž držet flašku při pití. Platí to ale víceméně jen pro pití, mléko jim pořád ještě držíme my, k tomu se nějak nemají. </span></li>
<li style="text-align: justify;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Osmělila jsem se chodím s nimi ven - tím myslím pěšky. Někdy sebou táhnu i kočár (když jdeme třeba na nákup, v obchodě bych si je netroufla vypustit), a někdy jdeme jen tak. Když je slušné počasí, chodíme i dvakrát denně, vždycky tak na hodinku, hodinku a půl. Adélka chozí po venku mí ráda a vydržela by hodně dlouho, Anička se většinou po chvíli chce nést, což nezvládnu, takže se veze. Docela mě těší, že Adélka má přirozený respekt z aut, vždycky když nějaké jede kolem, řekne brmbrm a chytne se mě za nohu. Anička je trošku méně poslušná, i venku, i doma. Moc nereaguje na "NE" a myslím, že někdy schválně udělá to, co nemá. A někdy když je toho zakazování moc, tak chodí, kroutí hlavou a říká "nenenenene" :-D</span></li>
<li style="text-align: justify;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Byli jsme poprvé na dětských hřištích a hernách, obojí se holkám moc líbí.</span></li>
<li style="text-align: justify;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Rozšířila se jim slovní zásoba, už umí hodně zvířátek. Adélčino oblíbené slovo zůstává "ťapyťapy" a nově "mňam mňam". Je to na ní i vidět, docela se zakulatila, což mi moc radost nedělá a chtěla bych její stravování více hlídat. Anička naprosto roztomile umí pojmenovat slepičku "koko".</span></li>
<li style="text-align: justify;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Konečně jejich denní spánek odpovídá mé ideální představě - spí doma v postýlkách po obědě, většinou tak hodinku a půl. Dost často se ale během té doby každá jednou vzbudí a mrčí, na což musím okamžitě reagovat, jinak se vzbudí i ta druhá a to je pak docela složité je zase uspat. Noční spaní se bohužel ideálním nazvat nedá, spíš bych použila výraz "hrůza" :D ke každé několikrát v noci vstávám, dost často už ani ráno nevím kolikrát jsem vstávala. Adélka se většinou jednou za noc vzbudí pláčem tak, že ji uklidní jen mlíko, takže už cca měsíc a půl zase v noci chystáme mlíko. Někdy jí stačí k utištění troška čaje. Protože takhle v noci popíjí, ráno se téměř vždy probudí pročůraná :-(</span></li>
<li style="text-align: justify;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Anička má takové uplakané období, dost často ke mě vzpíná ruce, chce se nosit, a když zmizím z dohledu, mrčí. Trochu to přisuzuji zubům - podle mého jí rostou špičáky, dají se špičky nahmatat už těsně pod povrchem dásně. Tak jsem k tomu jejímu mrčení shovívavá. Aďa ještě nemá ani jednu stoličku, Anička je už má všechny čtyři úplně vylezlé. </span></li>
<li style="text-align: justify;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Aďa se vyžívá v nošení těžkých věcí a vůbec v přemisťování všeho, co se přemístit dá. Když něco docela těžkého uzvedne, tak je z toho úplně nadšená a zařve si jako vzpěrač a já ji pak chválím slovy "Adeli silák", to má ráda... </span></li>
<li style="text-align: justify;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Anička většinou vykonává svou velkou potřebu někde v soukromí. Zaleze si do nějakého kouta, nebo pod věšák a tam si v klidu tlačí. Aďa to neřeší, udělá to kdekoli. </span></li>
<li style="text-align: justify;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Anička před spaním vyměnila štípání do loketních šlach za zarývání jejího nehtu palce pod můj nehet na palci. A rozhodně to není nic příjemného, dělá to se vší razancí a já po pár takových usínáních mám pocit, že to udělá ještě jednou a ten nehet mi odleze.</span></li>
<li style="text-align: justify;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Adélka se stále hodně bojí cizích lidí, hlavně doktorů. Když se schyluje k tomu, aby na ní někdo sáhl, tak musím upozornit, že to není dobrý nápad, protože jinak následuje třeba půlhodinový neutišitelný hysterák. </span></li>
<li style="text-align: justify;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Holky milují prohlížení fotek, hlavně fotoalba z naší svatby. Vydrží u toho potichoučku jako pěny, ale musí se jim ta kniha ukázat aspoň pětkrát za sebou, a přesto pak když ji chci uklidit, nastane hysterák - hlavně od Adélky...</span></li>
<li style="text-align: justify;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Holky občas něco zašantročí, z čehož pak vznikají docela komické i svízelné situace. Někdy vyhodí do odpadků něco, co není odpadek, někdy si zavřou usínací hračku do pračky a já ji před spaním můžu hledat jak šílená, a naposled třeba ukradly špunt z vany a několik dní jsme ho nemohli najít. Včera jsem ho našla pod komodou v obýváku. </span></li>
</ul>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">To by tak bylo z dnešního souhrnu asi vše. Bohužel teď blog i facebookovou stránku trochu zanedbávám, ale je to proto, že dá se říct finišujeme s domem. Pokud vše dobře půjde, snad další souhrn už budu psát o tom, jak se holkám líbí v novém bydlení. Až se konečně přestěhujeme, tak o tom všem možná napíšu článek i s fotkama, i když s tím váhám, protože je to takové dost osobní. Celý dům jsme si navrhovali sami (za pomocí mé ségry architektky a manželovy kamarádky stavařky), a vybírání všeho okolo věnovali myslím si dost úsilí, takže je to takové naše další dítě. Je to fakt krása, vidět jak se ty představy mění ve skutečnost, jak to, co jsme vybírali odděleně, k sobě ladí, jak to tvoří celkový dojem... No ale nemuselo by to všechno trvat tak dlouho a být to tak vyčerpávající (i finančně)...</span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-1232073743478130592016-09-25T12:36:00.000-07:002016-09-25T12:55:23.990-07:0014 měsíců<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Tak máme za sebou čtrnáctý měsíc života holčiček. Zdál se mi jako jeden z nejtěžších vůbec, a to z několika různých důvodů.</span></div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<a name='more'></a><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Jednak holkám začalo období krámování. Ve spojení s tím, že jsou vysoké a zručné jak dlohoprstí banditi to je celkem vražedná kombinace. Dosáhnou už opravdu všude a vše je zajímá. Nic před nimi není v bezpečí. Naštěstí ještě neobjevily skříně a komody s oblečením (ťuk ťuk), ale jinak jim nic neunikne. Dnes jsem si třeba fénovala vlasy, říkám si - hmmm, klid, fajné. Přijdu do kuchyně a ony tam sedí v rybníčku vzniklém tím, že shodily z parapetu konvičku s vodou na zalévání. Takže komplet převléct, přebalit. Musím taky dávat pozor na obsah odpadkového koše - na to, že se z něj nevytahují věci, jsem je už docela naučila, ale ony tam občas i něco nepozorovaně hodí! Něco, co samozřejmě vůbec není odpad... </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Dále pak na tomto měsíci bylo dost nepříjemné to, že jsme byli všichni nemocní. Začaly holky, pak jsem se přidala já, požádala jsem muže, ať zůstane doma a pomůže mi - no a on to chytil taky. V závislosti na tom, kdo byl na tom hůř, jsme si předávali děti a pokoušeli si trochu odpočinout. To je fakt blbý aspekt rodičovství, že těm dětem (zvlášť malým) se nedá vysvětlit, že maminka je nemocná, chce odpočívat a tak by ji děti měly dát svatý klid a bezpečně se zabavit samy.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Tím, že jsme byli všichni na hromadě, jsem chtě nechtě musela trochu uvolnit režim. Holky nechtěly moc jist, takže na nějaké jídlo co tři hodiny se mi z vysoka vybodly, a já zjistila, že se opravdu svět nezboří a ony hlady neumřou, když prostě budou bez jídla čtyři hodiny. Tím, že jídlu moc nedaly, jsem jim ani nevařila, protože stejně většina skončila v koši. Kupované skleničky pro děti jejich věku už mají poctivé kusy jídla, takže jsem zahodila mixér a už nemixuju. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Dalším "zlepšovákem", který si na nás připravil tento měsíc (respektive poslední týden) je změna spacího režimu. Dva spánky denně už jsou čím dál tím nešikovnější - tím jak holky vydrží už déle bdělé, jsem je pak třeba musela už odpoledne budit, aby nám večer neskákaly po hlavách. No a v pondělí spaly už jen jednou. V úterý ráno ale vstávaly brzo, takže jsem si říkala, že by s jedním spánkem asi nevystačily, a tak jsem je dala spát zase dvakrát. Ve středu zas jen jednou, ve čtvrtek dvakrát, a pak už pořád jen jednou. Pozitivum toho, že jsme byli všichni nemocní, je, že se holky naučily jakž takž usínat přes den v postýlce. Pokusila jsem se být tvrďák a omezit všechny výdobytky - žádné usínání v hacce, nebo mně na hrudi. Většinou se to neobejde bez mrčení, ale nebývá dlouhé. Problém je, že se někdy vzbudí, ještě by spaly, ale už neusnou. To se ale vychytá, asi si musí na spaní v postýlce ještě zvyknout. Mno pro mě je toto docela zásadní, protože jsem dosud měla fakt hrůzu z toho, že by holky měly spát v postýlkách. A ono to jde. Ale pořád teda v době, kdy spí, doma téměř ani nedýchám, a jsem furt v pohotovosti a připravená řešit každé zakňourání. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Taky nám dělá starosti dům, který už měl být hotový a my nastěhovaní, ale ještě není, a určitě tak ještě měsíc nebude :-( Mno a v neposlední řadě jsou pryč naši. Odjeli na tři týdny do Ameriky a já si znovu a znovu uvědomuju, jak velkou pomoc v nich mám. To, že tu nebyli, bylo hodně citelně znát, hlavně když jsme byli nemocní. Ale zítra v noci už nám přilétají a v úterý bude veliké vítání. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Co se týče nějakých nových dovedností - největší událostí měsíce je, že Anička začala také chodit a už se umí i postavit v prostoru bez opory. Pilujeme s holkama hodně zvířátka a zaznamenáváme první úspěchy. Anička říkala už minulý měsíc KáKá, to jsem si ještě nebyla jistá, jestli fakt ví, o co jde (a ona podle mě taky ne :-D), ale teď to říká pravidelně a neomylně na všechny kačenky v okolí. A taky umí bů. Aďa je na tom trošku hůř, ta na hodně zvířat dělá "brm brm" (což je asi mědvěd brum brum), nebo vykřikuje něco, co připomíná "Tata", ale pochopili jsme, že tím spíš myslí kačkač. Jo a taky se jí občas povede pes - teda něco, co při velké dávce fantazie připomíná "hafhaf". A moc se jí líbí slovo "ťapyťapy", to někdy opakuje furt dokola a tváří se u toho zcela nadšeně a vítězně. </span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Ale jako jo, člověk po nich nemůže chtít zázraky na počkání.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Velikou novinkou tohoto měsíce jsou Aniččiny stoličky - má všechny venku. Proběhlo to tak nějak úplně elegantně, jednoho dne jsem si všimla, že má vzadu na dásních vidět bílé špičky, sáhnu jí do pusinky a zjistím, že má prořezané všechny čtyřky. Je fantastická. Tímto převálcovala Aďu v počtu zubů, ta nemá ještě žádné stoličky. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Dneska jsem naprosto umlácená pozitivními emocemi, protože holky skvěle zvládly zatěžkávací zkoušku - byli jsme na oslavě narozenin manželovy babičky v restauraci, já z toho měla hrůzu, co tam s nima budu dělat, ale byly fakt perfektní - ťapaly po celé restauraci tam a zpátky, houpaly se, vozily se vzájemně v kočárku, k obědu si s náma daly svíčkovou. A měly na nohách celé odpoledne botičky - hlavně Anička do dneška chytala z bot trošku hysterák a musela jsem jí je vždycky po pár minutách sundat. No prostě - fakt jsem z nich byla dnes nadšená, i když teda já osobně jsem si oslavu neužila vůbec, jak jsem za nima musela celé odpoledne lítat - ale to nevadí, hlavně že ony byly v cajku. </span></div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-16490500949719958662016-08-30T13:43:00.002-07:002016-08-30T13:50:04.573-07:0013 měsíců<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">To nám ten měsíc zase utekl! A je tu další souhrn :) </span></div>
<a name='more'></a><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Dneska toho bude docela dost, připadá mi, že holky se teď učí něco nového každý den. Je to na nich znát, že jsou fakt jak houby a stačí, aby jim člověk párkrát něco zopakoval a ony to hned začnou dělat samy.</span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Tak šup šup, jdem na to!</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Začala bych spánkem. Zavedli jsme Estevilla i u Aničky a kdybych věděla, že to jednak půjde tak snadno, a jednak že to bude mít tak blahodárný vliv na celou noc, už bych to zavedla dávno. Jo, trvalo to asi 4-5 dní, než to pochopila, ale od té doby je jejich večerní uspávání a vůbec celonoční spaní prostě dokonalé. Večer je po vypití mlíka dáme do postýlek, popřejeme dobrou noc, odcházíme, a zhruba do tří minut jsou tuhé. A klid je většinou až do rána, kdy vstávají v šest, ale teď se asi dvakrát stalo, že to protáhly až do půl sedmé a dnes dokonce do 6:45! :-D Fakt dobrý! </span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">A taky jsme Aničku skoro odnaučili dudlíku - už jo má jen na noc (ale přiznám se, že kdybych se je snažila naučit spát přes den v postýlce, tak jí dudlík dám aspoň ze začátku taky).</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Přes den spí holky pořád dvakrát - kolem deváté desáté a pak kolem třetí. Denní spaní zatím funguje v kočárku, ale zkoušela jsem je jednou, když nefungoval výtah, uložit do postýlek - a světe div se, ono to šlo. Jasně, neobešlo se to bez mrčení, ale já se toho denního spaní v postýlkách fakt bála, a teď vím, že jde jen o zvyk - ony si párkrát na deset minut pobrečí, pak si zvyknou, že se jde spát do postýlek a dobrý. Ale dokud je léto a krásně, tak mi nevadí s nimi chodit ven, skoro vždycky to spojím s nějakým nákupem, nebo tak. </span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Co se týče jídla, je to stále dost podobné. Ráno hned po probuzení jim dám mlíčko, pak v osm kaši, pak v 11 přesnídávku a o půl 2 masozeleninový příkrm. Ano, pořád ještě mixuju, ale spíš ze své lenosti, než že by holky nezvládly tužší stravu. O půl páté mají mlíko, pak tak různě něco k zakousnutí - banán, chleba s máslem, chleba s lučinou apod. A před spaním ještě mlíko. Protože jsem si z pár stran vyslechla poznámky typu "ježiš ty jim ještě dáváš mlíko, jsou na to dost velké, ne?", začala jsem trošku pochybovat, jestli jim jednu dávku nemám ubrat, a tak jsem to probrala včera s pediatričkou. Ta mne ujistila, že by měly ve svém věku mít aspoň půl litru mlíka (je možno nahradit mléčnými výrobky, ty ale holkám moc nejedou, co jsem se tak do nich pokoušela dostat třeba jogurt - bez úspěchu). A v podstatě mi potvrdila to, co si jsem si sama myslela. že v umělém mléce je spousta živin, které jsou pro děti, procházející obdobím neuvěřitelného růstu a vývoje, nepostradatelné. Takže jsem v klidu.</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Holky poprvé ochutnaly rybu - dala jsem jim lososa. A taky papriku - dělám ji pečenou a pak sloupávám šlupku. Pečená paprika je fakt moc dobrá! </span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">A Adélka miluje salátovou okurku, vždycky si ji nacpe do pusy tolik, až se jí to tam nevejde a stejně musí trošku někde uplivnout :-D </span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Jo a taky jsem jim přestala převařovat vodu a dávám jim rovnou z kohoutku.</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Jinak teda jako velký pokrok - začla jsem jim čistit zuby. Teda jako já vím, že jsem to měla udělat už dávno, a taky jsem si vyslechla významný rýpanec od jedné dvojnásobné ostřílené matky, co máme v rodině, která jakoby jen čekala, až udělám nějakou botu, aby mi ji mohla dát sežrat. Tak dostala příležitost, využila ji, a já teda potupně uznala, že vím, že v tomto směru mám mezery. Jenže hlavní problém byl ten, že jsem věděla, že se mají zuby čistit po posledním jídle - holky by se měly čistit tedy po tom večerním mlíku. Jenže ony jak dopijou, tak už jsou v podstatě v polospánku a kdybychom jim začli v tomto stavu čistit zuby, tak by akorát zase ožily, o což teda rozhodně nestojím. Ale tak udělali jsme takový kompromis - zuby se čistí ve vaně (poslední asi dva měsíce už je koupeme spolu), před mlíkem. Ono stejně - já si myslím, že poté, co si holky "vyčistí zuby" (a já je dočistím), ty zuby nejsou zas až o tolik čistější než před čištěním, takže asi o nic moc nejde. </span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Vypadá to tak, že holky dostanou kartáčky trošku zašpiněné dětskou pastou (mám od Nuku a od Weledy), ty si ohryzávají, já si čistím zuby s nimi, aby věděly, jak to má vypadat. A pak se je snažím dočistit, což moc nejde, do pusy mě moc nepustí, anebo mě bolestivě hryžou (Anička).</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Dovedností měsíce je samozřejmě Adélčina chůze. Je prostě dobrá - a vždycky, když ji vidím ťapat, nad tím žasnu. Jednak se umí na místě postavit (bez opory) a jít, a jednak ujde už hrozně velké vzdálenosti. Přejde celý byt, celou zahradu u mých rodičů. Vlastně v současné době už téměř vůbec neleze, začala úplně preferovat na přemisťování chůzi. Je to fakt úplně kouzelné, když se člověk dívá na svoje dítko, to, které ještě před nedávnem jen leželo jak placka, a ono chodí! Nepřestává mě to fascinovat. Zkusili jsme Adélce dát i botičky, protože jsem byla v rizikové poradně poučena, že mám dát boty až při samostatné chůzi. Poprvé se jí to moc nelíbilo a chodila jak čáp, ale pak už docela dobré. </span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Anička se do toho ale také slušně opírá, občas zkouší pár krůčků bez opory, a když se drží za ruku (dáváme ji jen jednu a nízko), tak pár metrů ujde. Jinak je zajímavé, že Aňa nepoužívá žádné předměty coby aktivní chodítka - Adélka tak posouvala kde co, Anička nevyužívá ani to, co jezdí (mají autíčko, nebo kočárek pro panenky). Adélce ale její záliba zůstala, je to takový malý stěhovák, odsmýčí, co najde :-) </span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Holky ale makají i na "soft skills" :D Zcela rozkošné je, když spolu hrajeme hru "Kde máš ...?" Umí ukázat, kde mají vlásky, nosík (ten se ne vždy podaří), ponožku a bříško. Anička říká "Ka ka ka", což by mělo být asi kač kač kač, ale občas to dělá i na jiné ptáky, než kachnu, a občas i na úplně jiné věci :-D tak nevím, jestli tomu rozumím správně. A měla období, kdy ukazovala prstíčkem a vykřikovala "ťam" - ale těžko říct, jestli tím opravdu myslela, že TAM něco je... Aňa je vůbec takový strýc Pepin, je hodně hlasitá, i když je spokojená, tak si pořvává, vykřikuje, ječí a výská... </span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; text-align: center;">Holky taky umí navlékat takové ty prstence na tyčku a Adélka umí <a href="http://www.wikyhracky.cz/provlekadlo-syr-s-myskou-4239.html">provlékat sýr </a> (byl to dárek k prvním narozeninám, na který jsem dostala tip, ale myslela jsem si, že to ještě dlouhé měsíce holky nepochopí - a ono jo!).</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; text-align: center;">Naučily se docela dělat "papa", ale ne vždy se podaří. O něco líp jim jde paci paci.</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; text-align: center;">A pozor - máme geniální dítě - Anička si všechny knihy (ty dětské kartonové, co má) <b>vždycky</b> obrátí tak, jak mají být - nikdy je "nečte" hlavou dolů. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; text-align: center;">Super skill Adélky je, že zubama umí otevřít různé tuby (ne šroubovací, ale jen ty, co mají odklápěcí víčko) a pak je pojídá. Dnes jsem ji přistihla, jak mi z nočního stolku vytáhla a následně ujídala lubrikační gel :-( :-D </span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Holkám se líbí knížky, mají rády, když jim říkám, co jaké zvíře dělá. Když jsme na procházce, docela pozitivně reagují na psy, a vůbec na všechna zvířata. V neděli poprvé hladily kočku - objevila se, když jsme byly na zahradě u našich a holky z ní byly u vytržení. To bylo fakt sladké.... Snad jim to vydrží a budou mít zvířátka rády. </span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">A to by bylo pro dnešek vše, jdu spát, přátelé! </span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-16751447264341179612016-08-14T13:27:00.002-07:002016-08-14T13:29:48.090-07:00Rok s dvojčaty - souhrn a spousta fotek<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Jak jsem slíbila, tak činím. Máme za sebou s holkama první rok a já bych se ráda ohlédla za tím, jaký byl.</span></div>
<a name='more'></a><div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Abych řekla pravdu, začít bude trochu těžké. Ne že by nebylo o čem psát, naopak. Jen nevím, jak to uchopit, jak obsáhnout celý ten pestrý rok do několika málo řádků. A taky musím uznat, že aspoň jistá část toho roku se mi totálně slila v jednu matnou šmouhu, a proto se mi na ty doby hrozně těžko vzpomíná. Hlavně asi zima, kdy jsme moc nechodili ven (rozhodně ne každý den, spíš tak párkrát do týdne), a prostě jeden den byl jako druhý (rozuměj pruda) a jediné ozvláštnění byly třeba rehabilitace (to zní dost děsivě).</span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Rok (a zejména jeho první půlka) to byl nesmírně náročný. Pravidelní čtenáři si jistě pamatují ty negativistické články, kterými jsem je pravidelně častovala :) Ještě v <a href="http://lvicecisestry.blogspot.cz/2016/01/pulrok.html#more">půlročním souhrnu</a> život s holkama nevyzníval jako úplné terno. Povím to na rovinu - začátek soužití s holkama pro mě bylo jako rána přes hubu z čistého nebe. Dokud jsem neměla své vlastní děti, tak jsem o tom, co vyžadují a potřebují, a co je s nimi práce, fakt neměla ani ánung. Seznámení se s realitou, jaké to je "mít dvojčata" bylo tedy docela tvrdé. Nutno ale říct, že si myslím, že bych byla obdobným způsobem šokovaná, kdyby se mi narodilo jen jedno dítě - ale možná bych se z toho oklepala dřív a snáze. To ale nevím jistě :)</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Je fakt, že jsem si to představovala asi trošku... No dost... Jinak :) moje představy o mateřství a vůbec dvojčatech byly prostě naivní a příliš se neprotínaly s realitou. V těhotenství mě strašně štvalo, jak mi každý říkal - <i>ojé, dvojčata, no potěš. To se máš na co těšit, to bude mazec</i>. Štvalo mě, že mě už dopředu tyhle kecy stresují, a říkala si, že ti škarohlídi beztak neví, co mluví, a tak hrozné to jistě nebude. Myslela jsem si, že budu moct dělat spoustu věcí, které jsem dělala před těhotenstvím, jen ty děti asi vezmu sebou. Upřímně - první měsíce po porodu jsem ty řeči začala absolutně chápat. Neuměla jsem si představit, že by to mohlo být horší. Z věcí, které jsem dělala před těhotenstvím, jsem po narození holek, nedělala dlouhý čas vůbec nic. Jakýkoli čas pro mne prostě zmizel. Za ten rok jsem se ani na zlomek vteřiny nenudila. Rok jsem si nepřečetla časopis (o knize už vůbec nemluvím). Prvních několik měsíců jsem si dost často třeba v pět odpoledne vzpomněla, že jsem nejenže nic nejela, ale ani nepila. Vlastně ani nevím, co přesně jsem dělala (vždyť se ty děti skoro nehýbaly a co dvě hodiny spaly!), ale byl to fičák. </span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Moc mi asi nepomohlo, že jsme první tři týdny života holek byli v nemocnici. Sice bylo příjemné, že mi s nimi někdo pomohl, všechno praktické mě naučil, ale co mi tam chybělo ze všeho nejvíc byla nějaká podpora mého mateřského sebevědomí. Naopak dost sester se v jistých situacích na mne dívalo jako na blbku, tvářily se, že obtěžuji, a jistě si často pomyslely, že to, na co se jich ptám, je úplně mimo, nebo že to přece ví i úplný debil. To byla pro osobu jako já, která se ze svého bezstarostného nevázaného bezdětného života octla v oceánu mlíka a plen, v němž tonula, veliká rána pod pás. A ještě navíc, v tomhle oceánu semnou byla ta dvě stvoření, u nichž hrozilo, že jim při neopatrné manipulaci upadne hlava, takže ač jsem sama polykala andělíčky, musela jsem dělat všechno proto, abych tu byla pro ně, abych zachránila ty moje dva malé uzlíčky. Naštěstí i v nemocnici se našlo něco pozitivního - a tím pro mě byla sestřička Pavla. Myslím že na tuhle osobu nikdy nezapomenu, tak vstřícnou, milou, ochotnou a empatickou ženskou aby pohledal! Na tu ráda vzpomínám a kolikrát mám chuť ji jen tak navštívit a donést ji čokoládu ke kafi, aby měla dobrý den.</span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Jedním dechem ale musím pokorně uznat, že jsme měli veliké štěstí v tom, že holčičky jsou zdravé a zatím to vypadá, že na nich nedonošenost (i když mírná) nezanechala stopy (ťuk ťuk). A druhým dechem dodávám, že jsme měli štěstí také na poměrně hodná maminka - zvlášť Anička byla prostě poklad, a i když to s Áďou bylo občas trochu náročnější, myslím, že existují daleko pekelnější děti. Třeba v porodnici absolutně vůbec neplakaly - a já bláhová jsem si myslela, že mám prostě nejhodnější děti na světě a že už jim to zůstane a plakat nebudou nikdy :-D - a ráno jsem pravidelně potkávala další dvojčecí maminku - měla dva kluky a po chodbách se plazila jak zombík, protože celé noci oba řvali kvůli kolikám. Ta si to musela vychutnat daleko více, ten začátek s dvojčaty.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Za ten rok jsem poznala i mnohé vtipné aspekty bytí matkou dvojčat. Myslela jsem, že v dnešní době už dvojčata nejsou nic extra a že se nad nimi nikdo nějak zvlášť nepozastaví. Opak je pravdou. Přísahám vám, že každý den, kdy jsme se vydáváme mimo domov, se najde aspoň jeden člověk, který na nás nějakým způsobem reaguje - lidi civí, komentují pro sebe, chtějí se zapovídat, sdělit, kdo v jejich okolí má dvojčata, někdo pochválí, ale mnohdy slyším hlášky typu "Ježíši dvojčata, no to bych si šla radši hodit mašli". Tipuju, že tak co druhý nebo třetí den od někoho slyším, že takový kočár ještě nikdy neviděl. Dřív jsem nevěděla, jak na takovou hlášku reagovat, dnes pyšně říkám, že to je limuzína (holky sedí za sebou).</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Z nějakého důvodu se také každý druhý ptá, jestli máme chlapečka a holčičku. A je úplně jedno, co mají oblečené, nebo jestli mají náušnice. Oproti mým obavám se moc lidí neptá na podrobnosti jejich vzniku - slýchala jsem, že lidi jsou zvědaví čumáci a rozhodně neváhají ani vteřinu, aby se zeptali, jestli ten přírodní úkaz zvaný dvojčata vznikl přirozeně, nebo jsou to "mutanti" vzniklí ve zkumavce. Naštěstí těch zvědavců je opravdové minimum. Já musím uznat, že třeba našemu okolí se k tomu, že jsme prošli ivf, přiznávám daleko ochotněji, než když jsem byla těhotná - už to tak nějak neřeším, je to za námi, a vlastně mi ani nevadí, že to naši přátelé ví (ale na potkání se s tím nechlubím).</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Taky se přiznám, že po vší té dřině je docela příjemné, že na matky dvojčat většina lidí hledí s jakýmsi obdivem a uznáním. Neskromně si myslím, že zcela oprávněným :) Pokaždé, když někdo pronese něco ve stylu "tyjo, jsi fakt dobrá, já to nedávám ani s jedním, neumím si to představit se dvěma", malá dušička ve mně se tetelí a připadám si jak supermatka. Stále moc nevím, jak odpovídat na otázky typu "jak to zvládáš?", nebo "tak jaké to je s dvojčaty?". Nerozumím totiž pojmu "zvládat" - znamená to, že jsou obě děti nakrmené, přebalené, relativně neumrčené a já nejsem na půli cesty do blázince? Nebo to znamená, že všechny ty rutinní věci vykonávám s písní na rtu, doma mám naklizeno, muži chystám teplé večeře a po usnutí holek se věnuji intelektuálnímu rozvoji? My to "zvládáme" v duchu prvního významu a myslím, že časem bude ještě líp. Ale k druhému významu se asi jen tak nedohrabem :) </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Co mi ale vždycky zvedne mandle je pronesení fráze typu "<i>víte, já sice neměla dvojčata, ale děti o dva roky od sebe, takže možná ještě horší, než mít je najednou</i>". Tito lidí opravdu neví, co mluví. Ne že bych se chtěla litovat, nebo jejich situaci shazovat, ale myslím si, že ty dva případy vůbec nejde srovnávat. I kdyby byl mezi jejich dětmi rok (což si myslím, že málo lidí "zvládne" - to by na to museli hupsnout hodně brzy po porodu... i když jsem slyšela případy o otěhotenění v šestinedělí, brrrr), tak to je pořád něco <b>hodně</b> jiného než mít dvě miminka, která samy neudrží hlavičku, která musí po třech hodinách jíst (i v noci), která často pláčou, aniž by maminka tušila proč... Jaký je problém je tyhle dva uzlíky jen společně potulit!</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Ať to všechno je jakkoli těžké, je to minimálně stejnou měrou i fascinující - pozorovat ty dvě stvoření, jak se během jednoho roku změnily že zcela bezbranných holátek ve dvě řádící čertice. Považuju to za největší zázrak přírody a zároveň za největší dar, že tomu můžu být svědkem. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">A musím přiznat - holky už mě mají se vším všudy. Zbožňuju je a nestydím se to přiznat. Jasně, po celém dni lítání kolem nich jsem vyfluslá jak žvejkačka, ale na druhou stranu je ten den protkaný tolika zábavnými momenty, chvilkami, kdy se holky přijdou třeba potulit, smějou se jedna na druhou. Prostě je to fajn. A co víc, stále hledím do budoucnosti a těším se - protože vím, že se to všechno bude zlepšovat, bude se toho dát s holkama podnikat víc a víc a prostě to bude dobrý!</span></div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">A teď už konec keců a můžete semnou žasnout, jaké holky byly :-)</span><br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiawmzWzco7Abj230BTzCY6SXnlZXK292N7QVwShRrptiLDlV-2PsjXhNQCLLg3oKKHgW_g5eiWtbwZi7vaJInYQ90_xRa8Ruf3uUbkD52mzp-BUKGfu7ls35h4eeVDIAkWpO5WZ0HSDfxr/s1600/IMG_20150725_095706.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiawmzWzco7Abj230BTzCY6SXnlZXK292N7QVwShRrptiLDlV-2PsjXhNQCLLg3oKKHgW_g5eiWtbwZi7vaJInYQ90_xRa8Ruf3uUbkD52mzp-BUKGfu7ls35h4eeVDIAkWpO5WZ0HSDfxr/s320/IMG_20150725_095706.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">tak to jsou ony! Jejich úplně první foto :)</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0U3-477JZ0_zD1rsiDjL0MwDBP4VsoyY_CjrygB3QyO2JvH4hXyeeHIGHbnKAQCyS43sP2eE-5vXYeVETo0w17iSfFHSbQ2qwq7RB39KLlTbxXeHsBC3lymROltQwgERLjtY5tl2CgGES/s1600/IMG_20150726_153717.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0U3-477JZ0_zD1rsiDjL0MwDBP4VsoyY_CjrygB3QyO2JvH4hXyeeHIGHbnKAQCyS43sP2eE-5vXYeVETo0w17iSfFHSbQ2qwq7RB39KLlTbxXeHsBC3lymROltQwgERLjtY5tl2CgGES/s320/IMG_20150726_153717.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjx3RRuCOfF7gPLj38g_VjiGG-58LrXQXR-4oH-tH4h0qLhw_nntt4R_FeiLlQnDG5fExKMrup-S_Hq-ln_DrCD39s3-cqgSgerBECjtglYlTAQMZcMSlRogj-zsHuklFYIGgJv5a-5A_CJ/s1600/11778171_10204828897219006_1227251441_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjx3RRuCOfF7gPLj38g_VjiGG-58LrXQXR-4oH-tH4h0qLhw_nntt4R_FeiLlQnDG5fExKMrup-S_Hq-ln_DrCD39s3-cqgSgerBECjtglYlTAQMZcMSlRogj-zsHuklFYIGgJv5a-5A_CJ/s320/11778171_10204828897219006_1227251441_n.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrN-Dul7WJWQB7py65lldYkjTQn_NhiffR-055uxVMazuzYkWwFlrqM8ayfsz2RJwXFedezbrmha4770h2csxYk8KDYX82JfcJmWMJLsVvrQv0zZYYzNas5ESRKv84hbDh5qr7JUs-vNoN/s1600/IMG_20150810_140612.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrN-Dul7WJWQB7py65lldYkjTQn_NhiffR-055uxVMazuzYkWwFlrqM8ayfsz2RJwXFedezbrmha4770h2csxYk8KDYX82JfcJmWMJLsVvrQv0zZYYzNas5ESRKv84hbDh5qr7JUs-vNoN/s320/IMG_20150810_140612.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjU2OGDBRwQluXrVjsX48ZDZBprYNVbUbp7yUvj1szFBKLBCKVSEmxlMdxRFnBHjq2eAaW2zUGHmdWVECu2VU0rElmSe3VbLGtQB-R0BgvRIaRLcegDQuSWd-FCDPWYJW_2kJ8Lzx-zgrDC/s1600/IMG_20150804_121425.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjU2OGDBRwQluXrVjsX48ZDZBprYNVbUbp7yUvj1szFBKLBCKVSEmxlMdxRFnBHjq2eAaW2zUGHmdWVECu2VU0rElmSe3VbLGtQB-R0BgvRIaRLcegDQuSWd-FCDPWYJW_2kJ8Lzx-zgrDC/s320/IMG_20150804_121425.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilfoijjM8xF8qCz6TxPG4wLpqS8bk4pbUt6LN_3Ojx5FfbI91ozQIadg1OpuYxQyzhMvxsME4IInBaRO444jQGcuKeS8XtrtvW9Ecznm4ABaO3jtH9OeGA9kKhFww03uIvOTVebz5zc0XW/s1600/IMG_20150802_155252.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilfoijjM8xF8qCz6TxPG4wLpqS8bk4pbUt6LN_3Ojx5FfbI91ozQIadg1OpuYxQyzhMvxsME4IInBaRO444jQGcuKeS8XtrtvW9Ecznm4ABaO3jtH9OeGA9kKhFww03uIvOTVebz5zc0XW/s320/IMG_20150802_155252.jpg" width="240" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgh331rpEZVAJ9xVMwr8ZDDBKI536Fx7Jr1Ydy2_ePLzzwTPZCnLumWvVEyvYxa7g4RLdJqW2lOyty3lnniroerWfwL1pLOAbv9ur3TbcRpHWLknVhkXklMhzvGUzY6lpRD-oQpcnjFz-Gs/s1600/IMG_20150802_154606.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgh331rpEZVAJ9xVMwr8ZDDBKI536Fx7Jr1Ydy2_ePLzzwTPZCnLumWvVEyvYxa7g4RLdJqW2lOyty3lnniroerWfwL1pLOAbv9ur3TbcRpHWLknVhkXklMhzvGUzY6lpRD-oQpcnjFz-Gs/s320/IMG_20150802_154606.jpg" width="240" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIVPzJDSFCuvmnepOVUgikIeBIQWRuapcjzhDG6rjoyisGBbnqNHJQ9-hJGd40nyXFSoMdOei0OPbY3RFturu1vEto4VTv0xWszA6wo57s3q56wJ1QLnKpXW-5_32GsslL_2lwwjmfAEf3/s1600/IMG_20150804_070403.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIVPzJDSFCuvmnepOVUgikIeBIQWRuapcjzhDG6rjoyisGBbnqNHJQ9-hJGd40nyXFSoMdOei0OPbY3RFturu1vEto4VTv0xWszA6wo57s3q56wJ1QLnKpXW-5_32GsslL_2lwwjmfAEf3/s400/IMG_20150804_070403.jpg" width="225" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZ5KCPQUwH4pQSgaBOTrumE_IZHoe18ZU-drGPgQ2e-iUP-JZCm0c3ijK9kUQn3lpFJiLLKmq_vyu7NbvKcqao0eShWdfBOEghd-ds3nLwvFxvL874LUPykLEiPqXR2RjDcAmRlvJYucTC/s1600/IMG_20150804_123329.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZ5KCPQUwH4pQSgaBOTrumE_IZHoe18ZU-drGPgQ2e-iUP-JZCm0c3ijK9kUQn3lpFJiLLKmq_vyu7NbvKcqao0eShWdfBOEghd-ds3nLwvFxvL874LUPykLEiPqXR2RjDcAmRlvJYucTC/s320/IMG_20150804_123329.jpg" width="180" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtCIdOHiH207uDC19xeDlvoJKjiso0Z3Y7sHSLLKhpjBV26G-vfmn6LFjhKTeDyS8xmh4pNA12emSlZdY7mMkzQzeOf-8NjHjKcnQcFvybHHO8N3OXwzXx-GstpnxvpU0PUagWuQP6upAN/s1600/IMG_20150804_192131.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtCIdOHiH207uDC19xeDlvoJKjiso0Z3Y7sHSLLKhpjBV26G-vfmn6LFjhKTeDyS8xmh4pNA12emSlZdY7mMkzQzeOf-8NjHjKcnQcFvybHHO8N3OXwzXx-GstpnxvpU0PUagWuQP6upAN/s320/IMG_20150804_192131.jpg" width="180" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgUXn1M6mM0pv8EyoWso-fISAeeR3f8DvDkbuVUI-hLOsCrkhVRDymHvp7Oux6SjBjqarIofECL_1pLDkZlo2Zi0shtx86u4SddTyRxVeFyIrg8Ry7ZkYAZVgMUMIbW6w5Pxatn6Ro5rj0/s1600/IMG_20150807_114435.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgUXn1M6mM0pv8EyoWso-fISAeeR3f8DvDkbuVUI-hLOsCrkhVRDymHvp7Oux6SjBjqarIofECL_1pLDkZlo2Zi0shtx86u4SddTyRxVeFyIrg8Ry7ZkYAZVgMUMIbW6w5Pxatn6Ro5rj0/s320/IMG_20150807_114435.jpg" width="180" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiNTnShKrATP6WhzjUhiiXbk_8u4X0GxyF0MgF8knja3aYG-KC8GfHKwtIEqP_CehYX8aui5hyNEfqcZRJV0pQl7mCpUjs-XZihG17l94y0VtQNnfYBytjs2Oj2oNEXiPMhGS4wpn2pRm6/s1600/received_10204950932349808.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiNTnShKrATP6WhzjUhiiXbk_8u4X0GxyF0MgF8knja3aYG-KC8GfHKwtIEqP_CehYX8aui5hyNEfqcZRJV0pQl7mCpUjs-XZihG17l94y0VtQNnfYBytjs2Oj2oNEXiPMhGS4wpn2pRm6/s320/received_10204950932349808.jpeg" width="240" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsxBZiuulIcDYZ0ysYM6BjKkK7QBtta4VlnCLFDyIZ9huER1yVelY43kyRfpO-dxX3tZYO2_SDByYLL5k_8xWaxG-T5qNNXFt5i2GOpIphZjl14P6O8u8ZxOyIf5UKAqunn9Cbp2uiODz2/s1600/received_10204950932069801.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsxBZiuulIcDYZ0ysYM6BjKkK7QBtta4VlnCLFDyIZ9huER1yVelY43kyRfpO-dxX3tZYO2_SDByYLL5k_8xWaxG-T5qNNXFt5i2GOpIphZjl14P6O8u8ZxOyIf5UKAqunn9Cbp2uiODz2/s320/received_10204950932069801.jpeg" width="222" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjf6IBbZhcYmmeCQBQ6dm0dq_cTY85Q73QcFFcVslpudaRsAN-8QjjlOHGQjf-rs3D_5pghdJEaevT5i9gAXSwFjMb5LuWTuecTC1TpZ500E1cnqGba6hC8imZUjWpKt53w4c4yik5ktlHW/s1600/IMG_20150815_134159.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjf6IBbZhcYmmeCQBQ6dm0dq_cTY85Q73QcFFcVslpudaRsAN-8QjjlOHGQjf-rs3D_5pghdJEaevT5i9gAXSwFjMb5LuWTuecTC1TpZ500E1cnqGba6hC8imZUjWpKt53w4c4yik5ktlHW/s320/IMG_20150815_134159.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgi0O30eGduvaUXae0rK6XB1hLAPr8AI2HfADG0r0257TD2gKHzIO_NQOR9jocCDN0NXvq7NaNM4vD2zi_QuqSF25wz_CqIF0V2tpdzIAy6YSG2X_PTYh73sjyGsQRlJBHxESjRdhJVUA2B/s1600/111111.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgi0O30eGduvaUXae0rK6XB1hLAPr8AI2HfADG0r0257TD2gKHzIO_NQOR9jocCDN0NXvq7NaNM4vD2zi_QuqSF25wz_CqIF0V2tpdzIAy6YSG2X_PTYh73sjyGsQRlJBHxESjRdhJVUA2B/s320/111111.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPYRLReyvJA3ByamG6plCm95J3BsCAZUjzyaxrKPwFurzFNLjBUO7u9OFORcUdOj4OJkO9l_r1qP4oiG4L2mUHeYb0WPoAu1i5oV0Gfjta5LiBHyK3DQMwwJ3SaFLn98xGtKezxXxhwYHd/s1600/DSC_2695a.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPYRLReyvJA3ByamG6plCm95J3BsCAZUjzyaxrKPwFurzFNLjBUO7u9OFORcUdOj4OJkO9l_r1qP4oiG4L2mUHeYb0WPoAu1i5oV0Gfjta5LiBHyK3DQMwwJ3SaFLn98xGtKezxXxhwYHd/s320/DSC_2695a.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGx-F4VsNUOyAMBLw3RaloV3wUdlxaCGkWsVuEGUQkHmQZwvGl023HvqQ8T6X3rpp0vcvf8xWrriDglhg9bUriggfmrtuywF6bk-XfXQKbjvySbAAUmLFIRYDLN23yIvrRPGEoyeo2MwHa/s1600/DSC_2645.NEF" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGx-F4VsNUOyAMBLw3RaloV3wUdlxaCGkWsVuEGUQkHmQZwvGl023HvqQ8T6X3rpp0vcvf8xWrriDglhg9bUriggfmrtuywF6bk-XfXQKbjvySbAAUmLFIRYDLN23yIvrRPGEoyeo2MwHa/s320/DSC_2645.NEF" width="213" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKv1DEVRFcFdcO8lRme3LY1i6FNW_yUjZdsuMZxF0kmMX6UgiLyfoHyqEnrsVpKlauk3LwJ-ec9_MfGB-x69AwHwfl-j1_NhfuqNmQ342qGCFzfonDU0KR3FeCpsfEQY_oSJjsVXUiAQh1/s1600/IMG_20150901_082422.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKv1DEVRFcFdcO8lRme3LY1i6FNW_yUjZdsuMZxF0kmMX6UgiLyfoHyqEnrsVpKlauk3LwJ-ec9_MfGB-x69AwHwfl-j1_NhfuqNmQ342qGCFzfonDU0KR3FeCpsfEQY_oSJjsVXUiAQh1/s320/IMG_20150901_082422.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdXX7iogdPUAdKfGLNNoAIV0NGtoaDdOdnaAl8h6eE6beQusSv0O8ePQCUe9z4ZtD6gzpcWtVY8FKs4JAOJ7gTCR2-LrtTP_SUAz9CeZv0K4r2e7WaXuFA5dn6D64sCiML2w-81GkBh7yJ/s1600/IMG_20150831_152040.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdXX7iogdPUAdKfGLNNoAIV0NGtoaDdOdnaAl8h6eE6beQusSv0O8ePQCUe9z4ZtD6gzpcWtVY8FKs4JAOJ7gTCR2-LrtTP_SUAz9CeZv0K4r2e7WaXuFA5dn6D64sCiML2w-81GkBh7yJ/s320/IMG_20150831_152040.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiN55NzI3nXrFeItjHIy-tbvdxvF_rKw7Z6xp9bGQCJvEOywj2hzpQx5DIyEKAWCvI8R8FfFizwHsSrtYVaDfgVjN27-_oyOWM8rzeddeHAcJM6W_KIabNcDzk1d8b6x9gk7lgpkkvvn2RT/s1600/holky.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="234" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiN55NzI3nXrFeItjHIy-tbvdxvF_rKw7Z6xp9bGQCJvEOywj2hzpQx5DIyEKAWCvI8R8FfFizwHsSrtYVaDfgVjN27-_oyOWM8rzeddeHAcJM6W_KIabNcDzk1d8b6x9gk7lgpkkvvn2RT/s320/holky.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2qXE1IUpa5YwEUPZOyH0dPfNWOs_O4_Bt3VRNkoUM8TnFbpYy1Cf_DOMhqyqULlJQSs6ocDLPTiPTLrN6yIsxsDxHYQTOv14LqMK7jcxc-AzdptjsP78RmP-3gbh_NR3yUOsYXEnNvQHS/s1600/IMG_5818.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2qXE1IUpa5YwEUPZOyH0dPfNWOs_O4_Bt3VRNkoUM8TnFbpYy1Cf_DOMhqyqULlJQSs6ocDLPTiPTLrN6yIsxsDxHYQTOv14LqMK7jcxc-AzdptjsP78RmP-3gbh_NR3yUOsYXEnNvQHS/s320/IMG_5818.JPG" width="240" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRgBHRGeQXpoI7EhdgFmz-6kILG01YVXMhTZ9NA0Yd9aItuWBeKQxRnsxYFThwjcKTfrhoIFFgHxljuJlrThXVymhRmnX2V7OglC6L6D1mIpnSK95h-_DBWuyhWG_pwi6bnOLFMcXPNilb/s1600/DSC_2910.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRgBHRGeQXpoI7EhdgFmz-6kILG01YVXMhTZ9NA0Yd9aItuWBeKQxRnsxYFThwjcKTfrhoIFFgHxljuJlrThXVymhRmnX2V7OglC6L6D1mIpnSK95h-_DBWuyhWG_pwi6bnOLFMcXPNilb/s320/DSC_2910.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgeCE72QM1RT-DNN98ibfBWs919tz0pq-Wfn7bTsTI_Krk0DxFBbX6tHWJ9BvxXJH5ql1p-7x92i8xuIMdz5_PI2zqTSWqP0LJQeMoLMse0sKBcOx6jokCjve5HhFCLQ0s9PNXEIljB0Ma5/s1600/DSC_2905.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgeCE72QM1RT-DNN98ibfBWs919tz0pq-Wfn7bTsTI_Krk0DxFBbX6tHWJ9BvxXJH5ql1p-7x92i8xuIMdz5_PI2zqTSWqP0LJQeMoLMse0sKBcOx6jokCjve5HhFCLQ0s9PNXEIljB0Ma5/s320/DSC_2905.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHQu5A2vD62gg9pTZOx5l2-1IKRov2ixbe4XpRNBDtxRLAnsdHgTg1DYyvBM-R_bf0quGWjuXQioa_2UNO_bHrpPR4-px67NaGPaXrBDAKeq6HzzVKEATXfR6DEdnuZhPaGPjkG7ly8M0k/s1600/DSC_3172.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHQu5A2vD62gg9pTZOx5l2-1IKRov2ixbe4XpRNBDtxRLAnsdHgTg1DYyvBM-R_bf0quGWjuXQioa_2UNO_bHrpPR4-px67NaGPaXrBDAKeq6HzzVKEATXfR6DEdnuZhPaGPjkG7ly8M0k/s320/DSC_3172.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgavwLZEmTljkj8y1OSUmrk0WO37U9i9M7RCDQInmiNT3CBDmsWndEYqrrXSUyb1jDnZJiNyXK7SogiiONZ6EfV3qPgMjGKO4ZAlwMpXoPhA9gbPulilMglVNadkeK_td-6yXANidqgg4sN/s1600/DSC_3239.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgavwLZEmTljkj8y1OSUmrk0WO37U9i9M7RCDQInmiNT3CBDmsWndEYqrrXSUyb1jDnZJiNyXK7SogiiONZ6EfV3qPgMjGKO4ZAlwMpXoPhA9gbPulilMglVNadkeK_td-6yXANidqgg4sN/s320/DSC_3239.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsfel1gZMp_YAXyX7E1kJpQvjVXjMYc4Z_iFdlQ0ECG2xXJsawiIbg4gAUjVv-sGT8lkBMHA1-fWBgtPrIGQNzSwskt3xzhD1YM60tW9jN1JkzHPBa4-RmdWMTosKwjdWGSA1gw394c9v2/s1600/DSC_3258.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsfel1gZMp_YAXyX7E1kJpQvjVXjMYc4Z_iFdlQ0ECG2xXJsawiIbg4gAUjVv-sGT8lkBMHA1-fWBgtPrIGQNzSwskt3xzhD1YM60tW9jN1JkzHPBa4-RmdWMTosKwjdWGSA1gw394c9v2/s320/DSC_3258.JPG" width="213" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMTWXWxjQ4QpvrlK4LBNtls1LfOMzYvTM02N2HPhAvfEWnbLTuoF73u5dnUQ8m1H6slWx2bz3BdsfBtBnlC39Ha79se9ZtHvqcqXp-AnniyIIoz2E_j887fXzG7xMFdmPL5MNgGk2x7RUZ/s1600/DSC_3220.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMTWXWxjQ4QpvrlK4LBNtls1LfOMzYvTM02N2HPhAvfEWnbLTuoF73u5dnUQ8m1H6slWx2bz3BdsfBtBnlC39Ha79se9ZtHvqcqXp-AnniyIIoz2E_j887fXzG7xMFdmPL5MNgGk2x7RUZ/s320/DSC_3220.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWIZ6hSFrkIM4fWAgjMm4mm-lOe8jPXB84YkUxX4-020u4VzEONGetIHj_zgr6nSMLBkfWfUyT8YVEFo5h6cXH5Cp6falZ1qBElwaMNwfED1HAwHbCcsnxIC5bApmHk5DzqBj5_j8Mc7w3/s1600/DSC_3191.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="231" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWIZ6hSFrkIM4fWAgjMm4mm-lOe8jPXB84YkUxX4-020u4VzEONGetIHj_zgr6nSMLBkfWfUyT8YVEFo5h6cXH5Cp6falZ1qBElwaMNwfED1HAwHbCcsnxIC5bApmHk5DzqBj5_j8Mc7w3/s320/DSC_3191.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZVNSnd-KH88aIscfr_BfKQfKYNoJh3pHG9opHEa4DkpGyBejg9l8Q4x7SXx7ugUH53UsCIcNrlIvPodBfdjxIURU34as4zAcICKh7OKJI7mfz22TuaAZkorrwxolT-U70fS5z5MTx4S_M/s1600/DSC_3304.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZVNSnd-KH88aIscfr_BfKQfKYNoJh3pHG9opHEa4DkpGyBejg9l8Q4x7SXx7ugUH53UsCIcNrlIvPodBfdjxIURU34as4zAcICKh7OKJI7mfz22TuaAZkorrwxolT-U70fS5z5MTx4S_M/s320/DSC_3304.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEik4MHNhkS82QgH3U7MTm9g5ibGtsBhr8aztoBHgMJ1jfCwOkziraB9oJRUsSCV5sOlcXoXQWw4Mfj4-LUNE7Qja3Pq_UtZnUcKNiMzkwl_geqe0INr5MhXYqHbq0INGp_1qUte8uyB-1iS/s1600/IMG_20160209_103312.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEik4MHNhkS82QgH3U7MTm9g5ibGtsBhr8aztoBHgMJ1jfCwOkziraB9oJRUsSCV5sOlcXoXQWw4Mfj4-LUNE7Qja3Pq_UtZnUcKNiMzkwl_geqe0INr5MhXYqHbq0INGp_1qUte8uyB-1iS/s320/IMG_20160209_103312.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRE-cPdsJYMXf47-SMqa7UP1J5wShajm3JZrgZuU0L8FouhzLbKMs1KnuVv1ukWpMwK2ldZY7tapZefHPiNvaTg0cROciFBYrdYXfox8VzoT_yGcbE0SjB2XNn5PK5OkdVPGPkKsKU6uQF/s1600/DSC_0073.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRE-cPdsJYMXf47-SMqa7UP1J5wShajm3JZrgZuU0L8FouhzLbKMs1KnuVv1ukWpMwK2ldZY7tapZefHPiNvaTg0cROciFBYrdYXfox8VzoT_yGcbE0SjB2XNn5PK5OkdVPGPkKsKU6uQF/s320/DSC_0073.JPG" width="180" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjw6noTWdscOYq3oLRHmwrwjIR6mk9iyPze87utltolfTXPmy0jiDoB_LsScg8vAJYTmE763fe8Y6OEa_CrVIPWcORLKjrUmtG0HvjoEU1-_i1sw9QH3UooWEYOQdd3PTtySENek9aG8Bwu/s1600/IMG_20160412_134620.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjw6noTWdscOYq3oLRHmwrwjIR6mk9iyPze87utltolfTXPmy0jiDoB_LsScg8vAJYTmE763fe8Y6OEa_CrVIPWcORLKjrUmtG0HvjoEU1-_i1sw9QH3UooWEYOQdd3PTtySENek9aG8Bwu/s320/IMG_20160412_134620.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5r3v935LCYuVi0BSt54VyPRpUIZ6yQRCAym4uWOQQ5M78Gxa5vAZvtFQ0Xp7i9ahGg8AZtp5r7mc-x_F8XT6VvykkqB-P5VVKihzpBmpBjzgL1nMMwkHn-yaYFxX79ewt7bY9WUCOPZtS/s1600/DSC_3584.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5r3v935LCYuVi0BSt54VyPRpUIZ6yQRCAym4uWOQQ5M78Gxa5vAZvtFQ0Xp7i9ahGg8AZtp5r7mc-x_F8XT6VvykkqB-P5VVKihzpBmpBjzgL1nMMwkHn-yaYFxX79ewt7bY9WUCOPZtS/s320/DSC_3584.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJ_dCDHq8LPJrHx4-cignzrlD68ibLXMBAPWS7Tw5_i12yZwEdd9uwDoD1jYgCniowWHvm3NGHqg-wG7Lpdx-kMnllomb6CTJ8w_JbO-ZycvFEpsF8-c0hD6fkjq9wq2I3pDbQ_7lvfu7U/s1600/DSC_3594.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="218" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJ_dCDHq8LPJrHx4-cignzrlD68ibLXMBAPWS7Tw5_i12yZwEdd9uwDoD1jYgCniowWHvm3NGHqg-wG7Lpdx-kMnllomb6CTJ8w_JbO-ZycvFEpsF8-c0hD6fkjq9wq2I3pDbQ_7lvfu7U/s320/DSC_3594.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhhzyN9BQpa6o0J_VBCQLd_pMAblAOp2Q7i0bWuJATSCkDdsuh21dOMeN4oNpq0sW9hB5rZki4OUDdife3Q5xfvT2nAl-SvR2-FcWFnjY3g6YK3bDlPhstMAhST3D39Xq3C7Y5lRi0dwHI/s1600/DSC_3806.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhhzyN9BQpa6o0J_VBCQLd_pMAblAOp2Q7i0bWuJATSCkDdsuh21dOMeN4oNpq0sW9hB5rZki4OUDdife3Q5xfvT2nAl-SvR2-FcWFnjY3g6YK3bDlPhstMAhST3D39Xq3C7Y5lRi0dwHI/s320/DSC_3806.JPG" width="213" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCpx3zJQJA0O5PpPHvfATCMDBw3CxwCuIZJnbMTH44m6WftmizhWjQ3WeW-Bp9zJ_pF_7Z6rz5xbq7Rxa5WcZsqdWjVOE1QYEk-7KWJVNrwLET_9A8Xws4S99Xf5Z_6IHaoH8IdDCaNwRd/s1600/DSC_3980.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCpx3zJQJA0O5PpPHvfATCMDBw3CxwCuIZJnbMTH44m6WftmizhWjQ3WeW-Bp9zJ_pF_7Z6rz5xbq7Rxa5WcZsqdWjVOE1QYEk-7KWJVNrwLET_9A8Xws4S99Xf5Z_6IHaoH8IdDCaNwRd/s320/DSC_3980.JPG" width="213" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1VPyQrJRfyYbC886YFFgy4xAwqeCnhuSK4BhTZ2Tx9TYRYhm2FiETZDea7r4B9WKFVb7rBZL9T0QR54aZOuxtLC3XGvPi-jL5GZomlZc-IPyuwXVR_wUTZPHrvj42XSsH7NFn7B0d-UKG/s1600/DSC_3940.NEF" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1VPyQrJRfyYbC886YFFgy4xAwqeCnhuSK4BhTZ2Tx9TYRYhm2FiETZDea7r4B9WKFVb7rBZL9T0QR54aZOuxtLC3XGvPi-jL5GZomlZc-IPyuwXVR_wUTZPHrvj42XSsH7NFn7B0d-UKG/s320/DSC_3940.NEF" width="213" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjwSoa1UGwaay_LQZkhf7aJHoOfWHIO_z4OyYT3PFHxomDjTY38JtiAxxpkBm9wOPU61moKu7xeqWfutQBXBsIP73RtGsG9VBhvBQBgXYsntVZIEl8P05Vf-iOqM1Rw_yC4N4qrLx_4TKl/s1600/kol%25C3%25A1%25C5%25BE.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="264" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjwSoa1UGwaay_LQZkhf7aJHoOfWHIO_z4OyYT3PFHxomDjTY38JtiAxxpkBm9wOPU61moKu7xeqWfutQBXBsIP73RtGsG9VBhvBQBgXYsntVZIEl8P05Vf-iOqM1Rw_yC4N4qrLx_4TKl/s320/kol%25C3%25A1%25C5%25BE.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyIw_YlpZtazKS2V2VJ2NyfzDq9CDrvkREEdfm1KWkW3TG8pZLdDhY911rqCiLhtcne5xdXc4iWbl4pViYSuI9J9MWeZKYhRDtss5OkL2QRn1i8QYLvN4N0yTPG0CCXE73Jknxyhk_gtfO/s1600/DSC_4048.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyIw_YlpZtazKS2V2VJ2NyfzDq9CDrvkREEdfm1KWkW3TG8pZLdDhY911rqCiLhtcne5xdXc4iWbl4pViYSuI9J9MWeZKYhRDtss5OkL2QRn1i8QYLvN4N0yTPG0CCXE73Jknxyhk_gtfO/s320/DSC_4048.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br /></div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-8509712346446278923.post-81981888225173342332016-08-09T06:29:00.000-07:002016-08-09T06:29:06.778-07:00Vnitřní pnutí<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Docela dlouho bojuju s takovým vnitřním pocitem nespokojenosti. </span><br />
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Svou zásluhu na něm má možná i moje máma, která se do mě před nějakým časem opakovaně obula s tím, ať "něco dělám" a nevymlouvám se neustále na to, že mám dvojčata. Dost mě to šokovalo a brala jsem to od ní jako podpásovku. Jsme u nich s holkama docela často a kdo jiný, když ne ona, by měl vědět, že se s dvěma ročními dětmi fakt neflákám. Je ale pravdou, že ač se mi zdá, že vše zvládám o kus líp než dřív, spokojená se sebou nejsem. Štve mě spoustu věcí. Že nezvládám domácnost - o úklidu se nedá vůbec mluvit, nevařím - protože mi nosí obědy z práce muž, mám dobrých pár kilo navíc, protože se za á nehýbu (přičemž na pohyb jsem byla zvyklá, před dětmi jsem byla zvyklá a měla jsem ho ráda), za bé se v jídle rozhodně nějak nekrotím a za cé si po usnutí holek večer "dopřávám" různé dobroty ve formě chipsů, popcornu, tyčinek, zmrzliny a já nevím čeho všeho ještě. I způsob trávení večerů mne vlastně štve. Drtivá většina večerů vypadá tak, že oba s mužem bezduše civíme do monitorů. To jsme sice čučeli i před dětmi, ale několikrát týdně jsme to prokládali programem venku, nebo aspoň filmem doma. Taky mě štve to, že jsem nevyužila toho, že jsem v průběhu celého těhotenství a několik měsíců poté nekouřila a nyní jsem si pod rouškou "relaxačního cigárka" začala opět téměř pravidelně ničit tělo a zdraví. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Zní to jako pěkná depka, co? Ale to tak právě vyznívat nemá, protože jsem dnes na procházce s kočárkem přemýšlela, CO S TÍM. Takže mě napadlo pár bodů, které by mi mohly pomoct zlepšit současný stav a tím i mé mínění o sobě samé. </span></div>
<ul>
<li><span style="font-family: "Trebuchet MS", sans-serif;">Muž mi přestane nosit obědy a začnu si vařit - samozřejmě jakž takž zdravě - hodně zeleniny, žádné smažené atd.</span></li>
<li><span style="font-family: "Trebuchet MS", sans-serif;">Začnu zase pít čistou vodu - v těhotenství mi čistá voda přestala chutnat a naopak jsem začala pít slazené a už mi to bohužel zůstalo - to taky může za nejedno kilo navrch!</span></li>
<span style="font-family: "Trebuchet MS", sans-serif;">
</span>
<li><span style="font-family: "Trebuchet MS", sans-serif;">Jeden večer v týdnu si vyhradíme jako filmový - už od rána budeme oba vědět, že se dnes bude koukat na film a budeme se mít na co společně těšit. </span></li>
<span style="font-family: "Trebuchet MS", sans-serif;">
</span>
<li><span style="font-family: "Trebuchet MS", sans-serif;">Stop večerním chipsům apod. </span></li>
<span style="font-family: "Trebuchet MS", sans-serif;">
</span>
<li><span style="font-family: "Trebuchet MS", sans-serif;">Stop kouření </span></li>
<span style="font-family: "Trebuchet MS", sans-serif;">
</span>
<li><span style="font-family: "Trebuchet MS", sans-serif;">Naučím konečně i Aničku aspoň večer usínat samotnou, čímž se mi snad výrazně zlepší kvalita spánku, páč nebudu muset každou hodinu vstávat a podávat Aničce dudlík, případně ji jinak utěšovat.</span></li>
<span style="font-family: "Trebuchet MS", sans-serif;">
</span>
<li><span style="font-family: "Trebuchet MS", sans-serif;">Začnu holkám čistit zuby a přihlásím je k zubaři (mám v hlavě výčitky, že jsem s tim nezačala už dávno)</span></li>
</ul>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Ještě bych chtěla napsat předsevzetí, že si nebudu dělat hlavu s kecama některých členů rodiny a nebudu analyzovat každé jejich slovo a přemýšlet, jestli ho řekli opravdu s takovým tónem, jak se mi zdálo, a jestli tím mysleli to, co si myslím, že mysleli.... To mi ale tuším moc nepůjde - i když mi dřív bylo docela jedno, co si o mně většina lidí myslí, ba u některých mě přímo těšilo, že si myslí, že jsem jiná, trhlá, nebo střelená...</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS;"></span> </div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS;">Vidíte, já k předsevzetím nepotřebuju ani Silvestra :D To bude možná tím, že je srpen a já mám v srpnu narozeniny (letos poslední začínající dvojkou...)</span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS;">Čím si zlepšujete život vy, nebo co byste mi ještě poradili? :)</span></div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com3