Oslavili jsme dva roky... a co je u nás nového

Je to pár dní, co měly holky druhé narozeniny. Pojďte si přečíst, jak jsme je oslavili a jak se poslední dobou holky mají.

Musím se přiznat, že oslavu druhých narozenin jsem už tak nehrotila jako oslavu těch prvních. Taky dost možná proto, že víkend před jejich narozeninami jsme s mužem zase po dvouleté odmlce navštívili Colours of Ostrava, a víkend po jejich narozeninách byli na dovolené mužovi rodiče, takže se na tu pravou "velkou párty" stejně nesešla celá rodina, ale ani mi to nějak nevadí.

V den D odpoledne k nám přišli moji rodiče a prarodiče, mamka udělala dorty (malinové tiramisu), já zbytek občerstvení, pojedli jsme, popili jsme, holky si rozbalily dárky a bylo to prostě takové v pohodě.

A co holky dostaly?

No tak trošku bych měla počítat i věci, které jsme koupili před narozeninami, ale nevydrželi jsme s předáním do narozenin, neboť bylo prostě praktičtější je začít užívat hned. To byla jednak veliká klouzačka z bazárku, kterou jsme umístili ke tchánům na zahradu (možná si pamatujete, že jsem psala, že bydlíme blizoučko - naše zahrada ještě není moc k obývání...). A pak to byly nafukovací rukávky z Decathlonu. Ty jsme prostě vytáhli hned jak se oteplilo a mohli jsme do bazénu. Jsou skvělé! Opravdu holky nesou nad hladinou, až bych je musela přidržovat, nebo jinak "zachraňovat".

A s dárky, co holky dostaly opravdu až v den narozenin, jsme to nějak nepřeháněli.

Dostaly koloběžku z Decathlonu. Měla jsem trošku strach, jestli už jsou na ni dost šikovné, ale moje obavy byly rozptýleny ještě v den narozenin, kdy na nich objížděly celý dům. Stejně tak dobře jim to šlo následující dny venku.

Dále jsem jim koupila knížku Kam pojedeš vláčku, která má vlastně jen 4 dvojstrany, ale na každé z nich je jedna dráha pro natahovací vláček. Je to pěkná knížka, holkám se líbí, vláček funguje (zatím :-D), takže tento dárek také povedený.

No a poslední dárek od nás měl na starosti muž - já jsem byla pro vláčkodráhu z Ikea, ale on jakožto Aliexpressový závislák, objednal tuhletu autodráhu. Nechtěla jsem mu to kazit, byla jsem ráda, že holkám něco vymyslel, a nakonec mi připadalo, že by to nemuselo být špatné. No, když to holky v den narozenin zkoušely, docela mě to zklamalo. Autíčka zadrhávají o dráhu, jedno z ní občas úplně vyjede, no prostě opět čínský šunt za všechny prachy. Nemůžu říct, že mě nenapadlo, že by ta ikeácká dráha byla mnohem lepší a naše děti by přežila (oproti tomu ten šmejd nepřežil v pořádku ani první den). Ale muž se urazil samozřejmě jen při mém náznaku nějaké výtky, takže to nechávám být.

No a pak samozřejmě spoustu dárků od babiček a dědečků. Největší z dárků byla kuchyňka z Ikei od našich. Původně jsem nemyslela, že by je vůbec kuchyň bavila, ale jednou se k ní nachomejtly na dětské oslavě a asi dvě hodiny jsem o nich nevěděla. No a letmo jsem se zmínila našim a druhý den už mi mamka psala, že ji mají koupenou :-D

Pak taky dostaly nějaký "chytrý písek", který jsem pochopila, že by měl být něco jako toto. Ovšem byla to nějaká no name verze a upřímně - moc větší rozdíl oproti normálnímu písku jsem nezaznamenala :-D u nás doma si použití zatím určitě neumím představit (a to já jsem na to umění dost benevolentní, už jsme zkoušely i vodovky, ale tohle prostě doma ne :-D). Ale asi na chladnější měsíce pořídím nějakou tu chytrou modelínu, ten nápad se mi zalíbil.

No a vím jen, že z manželovy strany holky dostanou od rodičů věhlasné bazénové centrum z Lídlu. Jsem na to celkem zvědavá, a upřímně doufám, že to s ním nedopadne jako s tím nafukovacím domečkem, co jsem holkám kupovala loni k narozkám - byl sice boží, ale jen do té doby, než (po relativně krátké době, třeba po dvou měsících) začal ucházet a my ho sbalili s tím, že ho opravíme. No vytáhla jsem ho až asi před měsícem, pokusů o zalepení bylo několik, ale prostě je tam asi tolik děr, že bych ho musela zalátat celý, aby to neunikalo :( Takže asi poputuje do kontejneru, nebo nevím co s ním - achjo, to mě tak mrzí!

A pak asi od prababičky a pratety a ostatních poukázku do Ikei, která se bude moc hodit, protože holkám plánujeme předelat pokojíček. Teď to mají takové hala bala, trošku holobyt, trošku každý pes jiná ves. Ale chtěla bych, aby měly pokojík pěkný - plánuju to na dobu, kdy se definitivně rozhodnu pro přechod na větší postele. A to nevím, kdy se stane, protože mám z toho trochu obavy, aby z těch postelí nevylézaly, nepadaly apod. Ale jednou to přijde, to je jasný. Když už nic, tak jim bude brzo ta postýlka stodvacítka malá - když má Áňa 92cm a Aďa 88cm. No, ještě nějakou dobu budu sbírat odvahu.

Takže holky (i mne) čeká o víkendu další oslava. Jsou určitě rády, protože rády dostávají dárky a dorty :-D Tak ještě musím nějaký obstarat (či snad upéct??).

A co je u nás jinak nového... Velká a významná novinka je Adélčino čůrání. Měli jsme asi dvoutýdenní období, kdy jsem byla úplně nešťastná z jejího nočního pití. Ona teda i přes den hodně pije, ale v tom období pila hodně i v noci a každé ráno se probudila úplně pročůraná. Vymýšlela jsem různé fígle - dát ji jen čistou vodu (absolutně jí to nevadí), nebo vyměnit savičku na flaštičce za tu nejmenší (pomohlo to trochu, ale i tak pila hodně a navíc já u toho musela stát straaaašně dlouho u její postýlky, než to tou malou dírkou vypije, tak to jsem celkem rychle zavrhla). No a tak jsem jí řekla, že takhle to dál nejde a prostě se naučíme na nočník. A začla jsem ji tam po spaní dávat. Prvně samozřejmě nechtěla, ale ona má ráda, když se jí trošku polechtá ego, takže po prvním čůrání jsem spustila oslavné salvy a to ji motivovalo k pokračování. Zatím jsme tak na dvou až třech čůráních do nočníku za den, a docela mi to dodalo odvahy jí sebrat plíny úplně. Anička na nočník usednout odmítá úplně, ale nehrotím to. Vždycky měla za Áďou tak měsíc zpoždění, tak třeba i s nočníkem. Ostatně ono možná bude jednodušší je to učit po jedné, než obě naráz.

Abych zůstala u toho vyprazdňovacího tématu - snad ještě větší obavy, než s Adiným čůráním, jsem měla z Aniččiného kakání (bože, jak se ta činnosti dá nazvat nějak normálně?). Ona má asi střeva po mně, takže téměř nikdy nesmolí denně. Ale v poslední době se její vyprazdňování zhoršuje, a asi to vykulminovalo před pár dny, kdy se vykadila asi po 4 dnech a s obrovským vypětím ze sebe vydala něco, s čím by měl i mnohý dospělý problém (já ne, já su zvyklá na horší, ale to bych jí fakt nepřála). A to jsem jí začala pár dní zpátky dávat na radu pediatra dávat Lactulosu. No, snad se jí to ještě upraví, a taky budu muset hodně zapracovat na jídelníčku, ať to její zažívání něčím správným podpořím.

Veliké pokroky dělají holky v mluvení. Adélka ta už mluví opravdu krásně - vlastně všechno, co říká, už má nějaký význam. Ovšem pozor, když se mi nepodaří rozluštit, co říká, tak ji to vždycky děsně naštve :-D  Anička sice mluví míň a je jí méně rozumět (těžko se rozeznává, co je její hatmatilka a co jsou skutečná slova - naposled třeba říkala takové dopiti dopiti maminky dopiti. A já až pak pochopila, že to je Do pěti, do pěti, musíme být u maminky v doupěti :-) 

Co mě docela štve, je to, že se jim moc nechce chodit. Jak jsme v zimě a na jaře měli natrénováno a holky překvapovaly, kolik toho ujdou, tak teď už nějakou dobu preferují kočár. Když jdeme třeba do zoo, tak zhruba 80% času stráví v kočáře. No, co se dá dělat, snad to přejde. Připadá mi, že se jim  přestalo chtít ťapat po té mmr, jak z toho byly takové přešlé a protivné. Ty jejich stavy už skoro úplně vymizely, ale neochota ťapkat zůstala.

Díky těm horkům se z holek staly hotoví vodní tvorové. Kdo sleduje lvíčecí facebook, ví, že jsem s nimi byla poprvé na šlapadlech. To moc velký úspěch nemělo - respektive holky do toho byly hrrrr a strašně moc tam chtěly, ale pak když přišlo na věc, tak zjistily, že to nic tak úža není a asi za 15 minut chtěly zpět na břeh. Za to tobogány, které jsme vyzkoušely hned následující den, měly mamutí úspěch. Hlavně Anička tobogány miluje a nejradši by jezdila pořád dokola.

Co se týče jejich vztahu, je to takové dvojsečné. Na jednu stranu už by se dalo říct, že si spolu občas hrají. Vzájemně se zabaví. Teď párkrát se vzaly venku za ruce a kousek šly spolu, to jsem šla do kolen, to je prostě roztomilost level trilion. Ale zase u nich vznikají první šarvátky. Když se vzájemně zlobí, nebo handrkujou, křičí na sebe "dupo" :-D Párkrát už se stalo, že se i bouchly. Snažím se je naučit jednak to nedělat, a když už, tak se za to omluvit, pofoukat a pohladit. No, docela často mi na to prdí, ale občas to udělají. 

Docela zajímavé je teď také Aniččino usínání. Nedávno jsem psala, že Anička prostě dosud usíná na mém hrudníku a já ji pak spící odnesu do postýlky. Asi před dvěma týdny jsme byli na návštěvě u kamarádky, kde si Anička půjčila plyšové prasátko. A ten večer si vypila svoje mlíčko, objala prasátko a řekla, že chce do postýlky. Tak jsem ji tam uložila, držela prasátko, občas jsem ji přišla pohladit a říct jí, jak je šikovná, že spinká sama. A ona asi za půl hodiny opravdu bez jakéhokoli pláče usnula. A od té doby opravdu usíná večer sama (odpoledne si ji ještě na sebe dávám, ať usne rychle). Kouzelné! 

Adélce zůstává její panický strach z aut. Nevím, čím to, ale fakt když vidí v dálce jet auto, odhodí vše, co zrovna má při sobě a utíká pryč z cesty. Jako jo, je to dobré, že se bojí aut, ale jednou už se jí to dost nevyplatilo. Přejížděla cestu na své plastové motorce a v dálce se objevilo auto. Ona nasadila trysky a narazila s motorkou na obrubník, přes který přeletěla a rozhryzla si ret. Božak :-( 

No a co je nejlepší osvěžení ve vedrech, která právě panují? PIVO! Holky milují pivo (samozřejmě dostávají jen birel). 

To je od nás pro tentokrát vše. Užívejte sluníčko a teplo a mějte se rádi :-)