První čtvrtletí holčiček

Holčičky měly teď v neděli už tři měsíce, takže je čas na další update!

Hlavní a zásadní novinkou je, že už se obě usmívají (konečně!). Adélka se směje jak zkušená harcovnice, Anička zatím úsměvy spíše šetří, ale umí je a krásné! Áďa je ale schopná velmi rychle přepnout z úsměvů do módu mrčka - plačtivost (bez nějakého evidentního důvodu) jí stále zůstala. Vyžaduje huštání, poskakování, natřásání a taky docela dost plácání po zadku (asi je holka trošku sado-maso!). Nicméně na Adélku začala zabírat kromě bílého šumu také její oblíbená píseň! Ta tedy u nás hraje také několikrát denně.

Obě taky žvatlají, Adélka má oblíbené cosi jako "aua" a jeho obměny a Anička zase variace písmena G - egů, gh, ghe a podobně.

Denní čas je s nimi tak nějak zábavnější, často si hrajeme na dece, já jim ukazuju hračky (na které už reagují, Adélka se na ně dokonce občas i usmívá), pouštím písničky a zpívám jim, nebo je prostě nechám jen tak válet a koukat na hrazdičku. To je docela baví a vydržíme u toho tak hoďku a půl až dvě a pak holky odpadnou. Jednou denně se snažíme vyjet s kočárem na ty necelé dvě hoďky ven. Odpoledne pak jsou taky na dece a obden koupeme. Koupání holky zpočátku moc nemusely, ale zdá se mi, že se to zlepšuje. Hlavně Adélka si ho teď možná i užívá, což je příjemná změna oproti dobám, kdy ho komplet celé prořvala.

Obě si taky často a rády strkají pěstičky do pusy. Museli jsme zrušit při krmení pauzu v půlce flašky, protože holky žravé začaly okamžitě protestovat, že chtějí ještě a žádný brkanec bych z nich stejně nevydolovala.

Co se týče jejich fyzické zdatnosti, zlepšuje se, ale není to žádná výhra. Aďa statečně pase koně, ale jak jsem si myslela, že je v tom úplně hvězdná, tak to se dle vyjádření doktorky nedá zrovna říct. Anička se zase už pomalu překuluje na bok, má silnější břišní svaly. Ale do pasení se jí vůbec nechce. Když ji položím na břicho, že jako trénujem, tak si leží a hoví, případně začne pojídat svou pěst. Měla jsem strach, že jí kvůli tomu doktorka v rizikové poradně, kde jsme byli v pátek, předepíše nějaké cvičení (nedejbože Vojtovku) a nemýlila jsem se. Ale předepsala ho i Ádě - ta má slabé břicho (připisuju to mimo jiné nošení široké plíny, která ji trochu omezuje v pohybu). To mě docela mrzí, ale snažím se si z toho nedělat velkou hlavu. Holt jsou nedonošené a pokud jediný následek bude mírná opožděnost a nutnost občasného cvičení, tak je to pořád ještě v cajku... Budeme na ně chodit jednou týdně celkem čtyřikrát, příští týden v pátek jdeme poprvé, tak jsem docela zvědavá, co nás čeká. 

A jinak velká novinka je to, že už jsem byla i párkrát bez holek venku :-) Poprvé s Baruškou asi na dvě hoďky na svatováclavských slavnostech kousek od domova, pak s Janičkou v kině, s mými parašutisty na pivě a dokonce i s mužem na koncertě Kryštofů! Momentálně jsem sama doma, neboť jsem vyexpedovala muže s holkama k jeho rodičům, abych měla prostor na důkladnější úklid. Stihla jsem téměř vše, co jsem chtěla, ale asi tak pětinu toho, co by se tady uklidit mělo. Ale myslím, že takhle to taky stačí :) 

Docela teď (ale víceméně jen v hlavě) řeším svou postavu :-( Zdá se mi, že vypadám příšerně, na váhu pro jistotu nelezu. Jednak si dopřávám denně čokoládu (balzám na nervy!) a jednak toho pohybu zatím také příliš nemám - s holkama je sice kolotoč, ale ten se odehrává v podstatě v jednom pokoji, vlastně by se mé životní působiště dalo vymezit pár metry čtverečními (donedávna to byla pouze postel - tam krmíme a holky se tam válely, když nespaly. Teď už si rozděláváme hrací deku i v obýváku - jaký luxus!). Holt prostě ty dvě hoďky venku na procházce zbytek nespasí... Časem bych chtěla chodit na nějaké cvičení - muž se tvářil, že by ochotně hlídal (váhového přírůstku si také všiml a asi nechce mít doma velrybu). 

Tož tolik k aktualitám :-) A co vy, jak se máte a jak se vám líbí myšlenka nového blogu? Bohužel nemám čas si nějak moc vyhrát s designem, tak to zatím vypadá takto, no...