Jak se máme a co nového

Moc se mi tento článek nechtělo pojmenovávat jako měsíční souhrn, a to jednak proto, že už mám se souhrnem stejně zase zpoždění, a jednak se mi zdá, že se toho zas až tak mnoho převratného neudálo, že by to vydalo na samostatný článek. A tak to bude taková všehochuť :)

Asi největším posunem za poslední měsíc je Adélčino mluvení. Dělá fakt neuvěřitelné pokroky. A taky pořád papouškuje všechno po mně (ale pak to kupodivu umí ve správnou chvíli použít). Někdy se mi zdá, že mluvím s ozvěnou, jak pořád opakuje moje poslední slovo. 

Největší hitovka je asi její nadšeně-udivené "podívej", to říká fakt často, a nebo "kde je". Jo a taky objevila slovo "nosit", což je zlo :D Taky občas zahlásí "ama" (což znamená sama), ale naštěstí není urputná a většinou si nechá pomoct s tím, co jí nejde. 

Docela snadno se dá rozluštit její obvyklá nicneznamenající hatmatilka od pokusu říct nějaké skutečné slovo, ona totiž nasadí takový svůj speciální přízvuk a taky dost často to vysloví s vypláznutým jazykem (netuším proč :D). Aňa za ní sice kus zaostává, ale zato občas hodí taky pěkné vály. Třeba si tak jedem v autě a ona najednou zahlásí "plyn". Uvědomím si, že jsme u benzinky, kde jsme s nimi asi dvakrát brali plyn (jezdíme na cng). To člověk fakt jen zírá s otevřenou hubou, jak jsou ty děti chytré a všímavé.

Přetrvává nadšení pro koníky, teď se přidal na první příčky krtek, zejména díky dílu "krtek v zoo" - jednak proto, že prostředí zoo skutečně důvěrně známe, a jednak proto, že nakonec jezdí krtek na lvovi jako na koníkovi, a to prostě holky zbožňujou. Dost často si strkají různé předměty mezi nožičky a dělají, že na nich jezdí. Někdy si na to zkouší i sednout. Velmi vtipné to je když dělají, že jezdí na nějaké pěticentimetrové figurce. 

Holky teď v pondělí dostaly svou první dávku MMR (Priorix), a u tohoto tématu bych se možná na chvíli zastavila. Nečekejte ode mne žádná fakta ani rádoby odborné názory. Těch je plný internet a každý si je (pokud chce) může sám vyhledat. Jde čistě jen o můj pocit z téhle vakcíny. Na úvod je třeba říct, že jsem zastáncem očkování, já sama jsem očkovaná na kde co všechno, včetně klíšťovky, chřipky, HPV viru apod. Nějak vehementně očkování holek neprožívám, co je povinné, to jim nechám píchnout. Taky je fakt, že holky snad neměly jedinou blbou reakci (ťuk ťuk!). Naší doktorce důvěřuju a vím, že kdyby se jí nezdály holky ok, tak by je nenaočkovala. Ale můj relativně flegmatický postoj k očkování má svoje hranice - mám třeba jasno v tom, že bych nenechala holky očkovat dvěma vakcínami najednou. Nemám o tom nic vědeckého zjištěno, jde čistě jen o můj pocit. Už i jednak vakcína je pro to malé tělíčko asi pěkná sada, tak proč mu to dávat rovnou ve dvojité palbě? Naštěstí u naší zlaté paní doktorky nikdy nic takového nehrozilo.

Ale k jádru věci. I když jsem očkovací flegmoš, tak chtě nechtě ke mně doplula vlna hysterie s názvem MMR. Pokud jste matka a občas čtete nějaká fóra/fb skupiny, tak se tomu prostě nedá zabránit. Najednou se objeví hejno matek, které razantně hovoří o tom, že MMR odkládají až na nástup do školky, a nebo se mu snaží vyhnout úplně. A tak to v člověku hlodá. Proto když mi paní doktorka sdělila, že při příští návštěvě naočkujeme Priorix, zablikala červená kontrolka. Zeptala jsem se jí, zda myslí, že už jsou na to holky připravené a že jim nic nehrozí. Paní doktorka vypadala zcela klidně a odpověděla, že se není čeho bát, že standardně očkuje děti 15-18 měsíců staré, takže holky už jsou dávno za touhle pomyslnou hranicí. Tak jsem tedy kývla, ale stejně doma trochu pochybovala, jestli to nemám ještě odložit. 

Nutno ale říct, že jsem tam v pondělí nešla s úplně lehkým krokem. No ale naštěstí to byla rychlovka, holky zas bojovaly jako lvice. A teď už jen čekám (a trnu), co se bude dít. Nějaké reakce a nežádoucí účinky přicházejí u MMR později, až tak 6-10. den, takže jsem zvědavá na víkend a dál. Zatím pozoruju u Ádi, že se vzteká více, než předtím, občas hodí fakt lahůdkový hysterák, chce se pořád nosit. Ale těžko říct, jestli to je následek očkování? 

Dalším tématem číslo jedna je nočník. Teda jako MOJE téma to není. Mě nočník ještě moc nezajímá a holky taky ne :) Ale čas od času se někdo z příbuzných zeptá. Naštěstí nemáme v rodině mnoho rejpalů (nebo si aspoň netroufnou rejpnout přede mnou). Ale nikdy nezklame moje babi (je jí ale přes osmdesát, a tak je hájená - vždycky si musím v duchu opakovat, že je stará, nemyslí to tak, a nesmím se tím nechat vytočit) - ta téměř každou návštěvu naráží na téma nočník, a naposledy, když jsme u nich byly, na holky úplně drsně uhodila větami typu "no fuj, taková šikovná holčička a ještě čůrá do plíny, styď se!" To bylo jako dost za hranicí toho, co jsem ochotna na adresu holek poslouchat, ale jednak jak jsem psala výš - je prostě stará, a jednak - spolehám na to, že holky těmhle "moudrům" nerozumí a neodnesou si z toho žádné trauma. 

Jo, jsem líná matka a nechce se mi od roka lítat za dvěma děckama s nočníkem, přemlouvat je, aby si na něj aspoň sedly (wtf?). případně jim k tomu sezení dávala bonbónky či jiné lákadlo či zábavu (double wtf?). Myslím, že pro dost matek je tento styl učení na nočník náročný i s jedním dítětem, natož se dvěma naráz. Ulevilo se mi, když jsem četla tyhlety dva články - tady a tady. Konečně to někdo vidí jako já. Já prostě doufám, že jednoho dne budou holky připravené i bez těch divadýlek okolo a prostě pochopí, co se po nich chce, a budou se mnou (a s nočníkem :D ) nenásilně spolupracovat. To je posilněno vědomím, že prostě JEDNOU se to naučí, že neznám žádného zdravého dospělého jedince v plíně. 

Takže tak. Ale cítím, že se období, kdy to zkusíme (mimochodem, indiánská metoda je mi dost sympatická), blíží. Takže když jsem dnes dělala nálet na Svojtku, tak jsem přihodila knihu Malý nočník, malá hovínka.  Pro sichr, žejo :-D

Mno a závěrem je třeba připomenout, že se blíží druhé narozeniny holek. Nemáme zrovna peněz na rozhazování, a proto holky nečekají žádné veledary. Dneska jsem objednala nějaké ty knihy, a pak jsem uvažovala nad koloběžkami z Decathlonu pro prťata + přilby. Původně jsem chtěla koloodrážedla, ale ta jsem nakonec vzala bazárková - nicméně se mi zdá, že jednak jsou na holky ještě velké (aspoň na Aďu určitě), a jednak že holky ten pohyb ještě úplně nezvládnou. Aspoň ty dvě tři procházky s koloodrážedlem tomu nasvědčovaly. Tak možná kolobka bude lepší. 

Budu moc ráda, když mi napíšete, jak to máte - ať už s MMR, s nočníkem, s dárkama pro dvouleťáky, nebo cokoli jiného, co vás u čtení článku napadne. 

Tak ahój!