Čtyři měsíce

Tak dneska jsou to čtyři měsíce, co se holky narodily!

Zdá se mi, že se toho zas až tak moc neudálo, takže dnešní článek bude stručný.

Hlavní změna je, že se úplně totálně změnila Anička. Ta pohodářka, kterou nikdy nic nerozhodilo a která nikdy nebrečela, je teď úplný uzlíček nervů. Často se úplně zoufale rozpláče na hrací dece, nebo když se vzbudí. Příčinu jejího pláče se mi nepodařilo objevit, což mě činí neskonale nešťastnou. To, co jsme si museli projít na začátku s Áďou teď prožíváme s Aničkou. Snad to stejně rychle odejde jako to přišlo.

Oproti tomu Adélka se profiluje poměrně jako pohodář. Teď už brečí většinou jen ve dvou případech - má hlad, nebo je přetažená. Tudíž jsou tyto pláče snadno řešitelné.

Velkou novinkou je to, že se pokouším holky nechat spát celou noc. Daří se to se střídavými úspěchy. Áďa se jednou za noc budí. Když je milosrdná, je to kolem třetí. Ale někdy to je taky v jednu nebo i dřív. Anička je šikulka a vydrží do rána, tak do pěti šesti. V noci si na ně opravdu nemůžu vůbec stěžovat, jsou prostě skvělé. Musím to ale prokonzultovat s pediatričkou, jestli to tak vůbec můžu praktikovat - začala jsem s tím po psychologické masáži kamarádek-matek, které mi promlouvaly do duše, abych holky už nebudila, že jsou dost velké, ať si na to noční krmení nezvyknou a nevyžadují ho pak furt. No jo, už je to tady, podléhám radám zkušenějších matek. 

Jinak máme zítra poslední rehabilitace, které probíhají absolutně v pohodě. Není to ani tak nějaké velké cvičení jako spíš nácvik toho, jak holky zvedat, jak je přetáčet na bříško (byla jsem celkem v šoku, že paní fyzioterapeutka říkala, že by měly v tomto věku strávit na bříšku až polovinu bdělého času!), jak jim trošku pomoct v "objevování svého těla" - přikládat jim ručky na nožičky, dotýkat se ručičkama, hladit dlaně.... Holky totiž zatím stále neví, že mají ruce, a jak je mají používat. Nicméně doufám, že je brzo objeví... Hodně cvičení pomohlo Aničce, té se vůbec předtím nechtělo pást a teď už vydrží i docela dlouho - záleží, co je zajímavého před ní a jestli na to má náladu. Jinak se dost vzteká. 

Opravdu moc ráda bych na blog psala častěji, mnohdy mám v hlavě i celý článek, ale prostě není čas! Dneska třeba holky za celý den spaly asi tak dvě a půl hodiny, přičemž tento čas rozdělily na tři úseky. To se člověk akorát tak stihne najíst, umýt nádobí a třeba vysprchovat. Ale aspoň spí krásně v noci, jak jsem psala výše. Nicméně jeden už mám rozepsaný, ten bych ráda publikovala příští týden, protože nás čeká jedno hezké jubileum :-) Pokud se poštěstí, napíšu i něco interního, ne jen strohý popis, co a jak s holkama nového. Mám toho na srdci tolik!

Zdravíme vás!