8 měsíců

Je to teda ostudné, ale od sedmiměsíční sumarizace jsem stihla napsat jeden blbej článek a už tu máme osm měsíců!

 

Na osmiměsíční kontrole u pediatričky měly holky 8900g a 70cm (Adélka) a 9020g a 72 cm (Anička). Připadá mi, že holky v tomto měsíci udělaly pokroky, ale cítím, že ty následující měsíce budou na pokroky ještě daleko bohatší.

 

Co se týče stravování holek, pak náš den vypadá takto: holky se budí nad ránem kolem páté, to dostanou mlíko. Pak v osm kaši. V cca jedenáct dám Adélce mlíko a Aničce přesnídávku - vysvětlení, proč jí každá něco jiného, je prozaické - Adélka nechce přesnídávku a Anička nechce mlíko. Anička začala s bojkotem mlíčka asi tak měsíc zpátky, prostě do ní nemůžu dostat víc jak dvě dávky za den. Respektive už to ani nezkouším. A Aďa zase prostě nechce ovoce. Pak tedy oběd, to mají masozeleninové příkrmy. Odpoledne Adélka dostane mlíčko a Anička jogurt s přesnídávkou (Aďa nechce ani jogurt). A před spaním mlíko. Vím, že hodně lidí dává na večer dětem kaši. Já to třeba u Aničky nepotřebuju - spí i s mlíkem celou noc. A Adélka se jednou za noc vzbudí, ale to dělala i když jsem jí dala kaši. Tak jsem se na to vyprdla a zůstali jsme u mlíka. Aďa je totiž trošku buclík, takže se mi ji zrovna na večer moc nacpávat nechce, nepovažuju to za prospěšné. Podobný názor má i moje pediatrička. Jak se to říká - večeři dej nepříteli :-) Příkrmy mnohem ochotněji jí Anička. Nádherně otvírá pusinku, skoro vůbec se u toho nezamaže, sní v podstatě všechno, je to prostě vzorňas, pokud jde o stravování. Taky se naučila hezky pít štávu nebo čaj, to Adélka tu lahvičku vždy jen trošku pohryže, ale pořádně se nenapije. To musíme vypilovat.

 

Pořád bojujeme se spánkem. Holky pořád spí po dvou hodinách. Občas teda vydrží déle, ale většinou už po těch dvou hoďkách jsou protivné a chtějí spát. A dají si jen tu svou půl hodinku a pak zas řádí. To mě docela překvapuje, protože jsem myslela, že v jejich věku už děti spí třeba jen dvakrát - dopoledne a odpoledne. Takže pořád čekám, kdy se stane ten zázrak a holky najednou začnou spát třeba hodinu a půl v kuse dvakrát denně. Docela bych to i brala :-) No a ráno... Ráno řádí čím dál dřív... Poslední cca týden cca v půl šesté. To se mi zdá brzy, na to, že chodí spát před osmou. Holt asi moje děti prostě nerady spí nebo co... A jsem zvědavá, jak bude probíhat uspávání za světla, které určitě zanedlouho přijde - už teď po změně času uspáváme v podstatě v pološeru, ale zatím jsme s tím neměli problém.

 

Obě holky začaly pérovat na kolínkách. Aďa propérovala v podstatě celý měsíc a dnes a včera jsem byla přesvědčená, že už se určitě rozleze. To se nestalo, ale očekávám to fakt každým dnem. Anička zatím péruje chvíli a ne moc obratně (má hrozně roztažené nohy, jak žabák), ale miluje pérování, když je u mě na břiše, to vypadá jak rajtující žokej, je u toho děsně roztomilá.

A taky si obě hrajou s chodidly, Adél už si dokonce několikrát strčila nohu do pusy :)

 

Aďa je tryskáč. Mnohokrát jsem si v souvislosti s ní vzpomněla na chobotnici v síťovce. Je nepřebalitelná, neustále se přetáčí na břicho, kroutí se u jídla (pak je od jídla vše - ona, lehátko, já, koberec...), o oblékání ani nemluvím. Až se skutečně rozleze, myslím, že budu v koncích. Nedejbože až začne chodit! Neposedí na jednom místě, i když sice neleze, tak válí sudy a během chvilky se dokáže přemístit na druhý konec místnosti. Dost často ji musím lovit zašprajcnutou zpod stolu nebo gauče. Občas mě napadne, jestli nebude trošku hyperaktivní. Že by se pomazlila, to u ní nehrozí. Nějaké mazlení ji vůbec nezajímá, když je toho všude tolik ke zkoumání.

V kontrastu s ní je Anička totální ležák. Té je na zádíčkách dobře. Sama se přetáčí na bříško fakt málo (i když teď v posledních dnech se zlepšila) - přitom vím, že to umí, ale asi se jí prostě nechce. Snažím se být ale v klidu, pokroky u ní také vidím, jen prostě trošku se zpožděním oproti Ádi. Umí ale pěkně pivotovat a taky pořád dělá kobru - houpe se na břišku ze strany na stranu.

 

Velikou radost mi dělá, že holky na sebe konečně začínají občas reagovat. Pořád jsou ty chvilky dost vzácné, ale stojí to za to - když se na sebe dívají a řehtají se, tak je to prostě neuvěřitelně boží. Těším se, že těch chvilek bude přibývat a stanou se z nich konečně parťačky.