Tři čtvrtě na prtě

Mám pocit, že si to říkám každý měsíc – ale ty vogo ono to faaakt letí a už je to tři čtvrtě roku, co se holky narodily!

Určitě už jste zvědaví, co se u nás zase událo, i když pozorní čtenáři facebooku jsou v obraze.

Velkou „událostí“ uplynulého měsíce byly prodělané rotaviry. Sice to nebyla vůbec příjemná zkušenost, ale myslím si, že většina dětí napadených rotaviry trpí ještě mnohonásobně více. Jsem ráda, že to mělo docela hladký průběh a že jsme nemuseli do nemocnice. Kvůli tomu se holkám opět posunulo očkování, takže holky v jejich devíti měsících ještě stále nejsou vůbec očkované. Jsou objednané na počátek května, tak snad to konečně budeme moct absolvovat. A pak jim nechám nastřelit náušničky a budou konečně vypadat jako holčičky, ta mimina bez náušnic vypadají tak nějak bezpohlavně :-)

No, pak náš život (spíš můj, holkám to bylo asi dost jedno) hodně ovlivnily problémy s mým moudrákem, který se prvně zanítil, pak byl vytržen, pak rána zahnisala a následně jsem musela rozcvičovat zatuhlou čelist. To jen tak na okraj.

Z hlediska vývoje udělala veliký pokrok hlavně Adélka. Jak se dalo čekat, začala lézt. Hned pár dni potom se ale začla i stavět. Teď už vydrží stát u nábytku dost dlouho, přehrabuje se v čemkoli, co se nachází v jejím dosahu a je spokojená.  Vypraví se zamnou třeba do kuchyně a tam si hraje s prázdnými lahvemi od piva. Vůbec miluje předměty, které nejsou určeny pro ni (ale to asi všechny děti) - mobily, klávesnice, kabely, apod.

Nutno ale uznat, že počátky stavění se byly těžké, viz následující video

No, takže mým úkolem bylo jí alespoň vyklidit dopadovou plochu, když už ji přímo nechytat. Teď už stojí docela obstojně a na takhle na záda už skoro nepadá. 

Dost často ale jede jak buldozer - když leze, tak tlačí hračky před sebou a když jí stojí v cestě Aňa...... no nedělá si těžkou hlavu a prostě na ni v pohodě "šlápne" :-( Tímto ovšem terorizování sestry nekončí, dost často jí surově sebere dudlíka přímo z pusy... A samozřejmě ji nejvíce zajímají hračky, se kterými si aktuálně hraje Aňa. Anička je naštěstí zatím trpělivá a nechá si vše od svého milovaného dvojčete líbit... 

Adélka sama ještě nesedí, jen si zvládne kecnout z kleku na zadek, ale myslím si, že to není správně provedený sed a nelze ji považovat za samostatně sedící. S ní je čím dál těžší ukočírovat rodinné příslušníky, aby ji neposazovali, nestavěli ji (když se párkrát sama zvedla, tak ji začali zvedat na nohy, ale já jsem byla proti tomu a prosila jsem je, ať to nedělají, že se musí naučit zvedat sama), nechodili s ní (včera se můj táta čertil, když jsem řekla, že Aďa nesmí chodit za pomocí hrazdičky – mají u našich takovou lehkou plastovou a Aďa se u ní zvedla a hrazdička se začla sunout a Aďa „chodila“ – bylo to ale vlastně takové improvizované aktivní chodítko, proti čemuž já jsem velmi zásadně). Vím, že oni z toho mají všichni radost, ale není přece kam spěchat a ona si na to všechno přijde sama…

Oproti tomu je Anička stále docela placatá, ale pokroky dělá, jen prostě ve stínu Adélky tolik nevyzní. Začala se sama hodně často přetáčet na břicho. Poslední dny fakt intenzivně trénuje pérování a už moc hezky odlepuje bříško od země. Podle mého je to záležitost ne příliš dlouhé doby a rozleze se taky. 

Aňa se zřejmě snaží o sed, ale dělá to takovou dost zajímavou formou - jak péruje, tak si posouvá zadek dozadu a skončí vlastně v sedu, ale kolikrát s tak roztaženýma nohama, že to vypadá na roznožku.

Anička je oproti Adélce detailista. Adél se cokoli, co jí přijde pod ruku, snaží primárně ožužlat. Anička to vezme do ruky a obírá jednotlivé detaily. Na hračce si prohlédne každou nitku. Její největší zábavou poslední doby je tahat si fusekle, až si je svlékne

Stravování tak nějak zůstává při starém. Aďa se zřejmě po prodělaných rotavirech rozhodla, že je třeba si vážit každého jídla, takže začala dlabat ovocné přesnídávky. Naučit pořádně pít jsem ji ale stále nenaučila. Vezme si pár lžiček čaje nebo šťávy, ale z flašky nic – a to jsme jí nabízeli několik různých druhů. Včera dostaly k „narozeninám“ od našich pítka – pejsky z Ikei a ten se Adi docela líbí, tak třeba jí to z něj půjde.

Trochu v sobě řeším dilema, jestli bych neměla Adélku odnaučovat pít mlíko v noci. Většinou se jednou za noc probudí - někdy to je v jednu, někdy ve čtyři. Bylo období, kdy se mi jí docela dařilo zklidnit i bez mlíka. Když plakala, tak jsem ji uhuštala a ona spala dál - přesto ale tak jednou za noc prostě mrčela až dokud mlíko nedostala. Už jsem si vyslechla, že v tomto věku už by teda nemusela... No jo, ale jak na to? Ani jí čaj dát nemůžu, protože ho nepije ani přes den, v noci by se mnou teprve vyběhla. A upřímně, je to i pro mě pohodlnější ji strčit flašku a do deseti minut mít klid, než se s ní mordovat a sáhodlouze ji uspávat uhoupáváním apod. Říkám si, že se možná přestane takto budit, až začne přes den víc pít - myslím, že jí možná tekutiny chybí, a tak se to v noci snaží dohnat. Ale je to jen moje domněnka. 

Před pár dny jsem docela náhodou objevila Adélce prořezanou horní jedničku. Byla jsem dost překvapená, protože to nedoprovázely žádné scény, žádné brutální pláče, probděné noci apod. Prostě se objevila zčista jasna. A včera jsem ji zkusmo sáhla na dáseň a vedle je cítit hranka – ale nejsem si jistá, jestli je to ta druhá jednička, nebo dvojka. Myslím, že Aňa nezůstane moc dlouho pozadu ani s těmi zuby, protože poslední dny slintá jak bernardýn – když jí začaly sliny téct až do výstřihu, tak jsem ji dokonce dala slintáček, ve kterém dle mého vypadala jako kauboj :-)

Jinak z hlediska nějakých soft skills - Adélka umí paci paci (ale jen na cizí dlaň - sama o své dlaně ještě netleská) a trénujeme papa. Je to sranda, protože když na ni děláme papa a máváme, tak se tomu směje, je vidět, že ji to šrotuje v hlavě a pak třeba u večerního krmení před spaním začne mávat jakože papa. 

A taky už "říká" tata (to dost často), babababa, neee, dede a tak, když je nasmolená, tak říká meme (má to být mama? že by se mi snažila říct - matko sakra starej se??). Anička občas taky řekne mama. 

Ale za mluvení to nepovažuju, myslím, že holky ještě neví, co říkají :-)