Spánek holek mi nedá spát

Dospěla jsem k názoru, že moje holky jsou docela fajn a hodné a že si nemám tedy na co stěžovat. Jednu věc máme ale krutě nezvládnutou, a to je spánek.

Považuji to za své selhání a obávám se, že jsem měla být mnohem více důsledná.

Takže za á - noční spánek.

Co jsme začali praktikovat Estevilla (u Adélky), večerní uspávání celkem jde. Občas si pár minut pomrčí, rotuje v postýlce, ale usne sama. Poslední kdy, které jsou parné a plné nových zážitků trvá mrčení o něco déle. Výjimka byl včerejšek, kdy usínání trvalo neuvěřitelnou hodinou a půl - na vině je ale i můj otec, který už polospící Áďu v dobré víře, že usne, vzal z postýlky do velké postele, ovšem ona tam začala řádit, tak jak vždycky v posteli řádí. Výsledek byl spící otec (potažmo dědeček) a Adélka dělajíc kotrmelce. Anička mi večer usíná na hrudníku, poslední dny také docela neklidně.

Co je však aktuálním problémem posledních dní - ranní vstávání. Dost těžce jsem se smiřovala s tím, že holky vstávají v 5:30. Dobře mi tak. Teď se už párkrát stalo, že začaly otravovat kolem čtvrté. Jenže! Ony nevstávají. Ony mrčí, je na nich vidět, že by ještě spaly. A tak si jeden z nás vezme Aničku na sebe a druhý jde houpat do hacky Adélku. A děti usnou. Muž usne. Ale já ne!!!

Ideální start dne... Anička navíc poslední asi tak dva týdny hodně neklidně spí v noci. Odhadem tak jednou za dvě hoďky propukne v pláč, kroutí se v postýlce, jakoby se nemohla uvelebit. Tak jí dám dudlík, pohladím, udělám šššššš a spí dál. Je to sice chvilka, ale když je takovými chvilkami spánek protkaný, jde do kytek.

No a pak denní spánek... 

Adélce jsme úplně vyrušili šumění, což jsem považovala za prvotní triumfální úspěch. Trošku jsem doufala, že Esteville bude fungovat i přes den. To by ale vše bylo až příliš idylické. Takže při pokusech o praktikování této metody ve dne jsem se dočkala akorát půlhodinových hysteráků, na což nemám nervy. Takže Aďa spala přes den v hacce. Která se s ní ovšem před pár dny utrhla. Půjčili jsme si náhradní pružinu, která je ale evidentně dělaná na o dost těžší děti, takže se s Adélkou houpe asi tak o tři cenťáky nahoru a dolů, což už jí neposkytuje potřebné uspokojení a neusíná tak hladce jako dříve.

Anička dřív zvládla usnout sama, skoro kdykoli a kdekoli. Jen odvrátila hlavu a za chvíli jsem si všimla, že spí. Čtenář se jistě dovtípí, že toto už dnes také není pravda. Párkrát jsem ji zkoušela prostě dát do postýlky, ať usne sama - odměnou mi byla opět jen hysterie.

Takže to v poslední době při denním uspávání probíhá tak, že ležím v obýváku na zemi opřená o gauč, na sobě mám Aničku a jednou rukou houpu v hacce Áďu. Vyloženě pohoda :D Je ale pravda, že teď co je hezké počasí, vede na spaní jednoznačně kočárek. Chodíme ven tak dvakrát třikrát denně a holky nemají se spánkem v kočárku jediný problém. Což je sice super, jsme na čerstvém vzduchu, já mám nějaký pohyb, ale nedá se u toho moc dělat. Občas aspoň něco třeba hledám na telefonu, lustruju facebook, vybírám umyvadla, objednávám kuchyňské spotřebiče apod. Já ale tajně sním o tom, jak holky přes den spí v postýlkách, třeba tak dvakrát denně po hodince a půl a já mám nějaký čas pro sebe (rozuměj např. na úklid). No, třeba se toho někdy dožiju...