Výletujeme - konečně! (fotočlánek)

Poslední cca týden máme hodně jiný, než jsme byli dosud zvyklí. Hlavní příčinou této změny je jednak léto, které už propuklo ve své plné kráse (uvažuju, jestli bych tu krásu neměla dát do uvozovek, páč já teploty nad 25°C opravdu nenávidím), a jednak návštěva manželova bráchy, který i s manželkou a ročním synem přijel na týden z Ameriky.

Začali jsme zlehka - výletem do naší zoo, o kterém jsem už dlouho uvažovala. Bylo to super, i když jsme si vybrali den, kdy brutálně foukalo, takže neustále probíhalo hlášení o tom, jak se nemáme zdržovat pod stromy (což je dost těžké, protože zoo je prostě plná stromů) a americká výprava, která si přispala, se k nám nedostala, protože do zoo kvůli větru přestali pouštět. Veškeré moje obavy se rozplynuly - holky se dívaly kolem, v pohodě snědly přesnídávku, pak si schruply a nenastal prostě žádný problém. Zvířata je samozřejmě ještě vůbec nezajímala, ale to nevadí. Koupila jsem si hned roční permanentku, protože dům, který stavíme, je od zoo nedaleko, a doufám, že tam budeme často. Bohužel jsme nějak zapomněli fotit, takže holky mají se zvířaty v podstatě jen dvě fotky, jednu s živou krávou a druhou s plastovou :-D

Další výlet si udělal muž s holkama sám - odvezl je seznámit kousek za hranice na Slovensko, na chatu našich přátel, kteří tam tou dobou slavili narozeniny. Měla jsem z toho trošku obavy, jednak protože v té chatě holky rozhodně nemohly lézt - chodí se tam v botech, takže musely být celý den venku, a nevěděla jsem, jak to budou nést. A jednak to byla hurá akce na kterou holky samozřejmě nebyly administrativně připravené - nemají pas. Ale je to opravdu jen kousíček za hranicema, tak jsem jim přibalila rodné listy a doufala, že to bude ok. Já měla domluvenou návštěvu vesnického fesťáčku s nejlepší přítelkyní, takže jsem to muži podala stylem "já program mám a ty si s holkama dělej co chceš". Dle fotek to ale zvládli v pohodě...

Následně se pak muž s holkama přesunuli k našim, kde pokračovali v blbnutí na zahradě a focení. Holky fascinoval větrník, který mamka měla zapíchnutý v záhoně.

Vzhledem k tomu, že Američani sem nejezdí tak úplně často, pořádala se u tchánů na zahradě rodinná sešlost.

tady jako vůbec nevím, co jsem dělala.
A Aďa je zrádce, že se jí líbil RŮŽOVÝ kočárek!

Americká teta a americký bratranec

historická chvíle - Aňa si poprvé sama vzala banán a ohryzávala ho

Trošku odvážnější výlet byla další hurá akce - Američani si vymysleli, že chtějí na Bouzov. Z toho jsem z počátku byla vyloženě zpruzená, protože jsem tam byla asi před pěti lety, a v okolí toho hradu není v podstatě nic - a tím tuplem nic pro roční mimina. Navíc jsem věděla, že s dvojkočárem rozhodně na prohlídku hradu nepůjdeme - takže vidina, že se hodinu a půl táhnu k hradu, ze kterého uvidím tak maximálně nádvoří, a pak zase hodinu a půl zpět, mě opravdu nadšením nenaplňovala. Nakonec to tak hrozné nebylo. Američani šli s mou ségrou na prohlídku a já s mužem a tchyní jsme zůstali v hradním parčíku a nechali holky lézt po dece, po kočáře a po nás. Pak si schruply cestou v autě na Helfštýn, kde jsme jim dali i oběd - v restauraci nám ohřáli skleničky a holky je ochotně zdlabaly. Jak jsem psala, všechno prostě proběhlo úplně hladce. Na Helfštýně vznikla taky jedna srovnávací fotka, protože jsme tam s mužem byli naposled když jsem byla těhotná...

chrupec



s jejich krásnou tetou

Helfštýnská výprava

outdoor přebalování

Cesta domů - Aďa

Cesta domů - Aňa

pár rozdílů by se našlo...

Od americké delegace holky dostaly bazének, který jsme v těchhle vedrech hned vyzkoušeli. Holky byly totálně nadšené! Výskaly a šplouchaly a vůbec se jim nechtělo ven! Navíc  je supr velký, takže v něm můžeme sedět (i ležet!) s holkama. I moji rodiče se vyzbrojili na tropická vedra a pořídili holkám bazének - sice menší, ale nafukovací. No prostě jsme přivítali léto ve velkém stylu:) Obrazová dokumentace nesmí chybět.

Bazének numero uno
Mimořádně lichotivé foto - Anička mi zakrývá gigašpek a vypadá to, že mám vypracované ruce :-D

Bazének numero due :)

Jako třešnička na dortu na nás ještě čeká vozíček za kolo Croozer. Vzhledem k tropickým teplotám jsme ho ještě nevyzkoušeli, ale vypadá parádně a myslím, že se v něm holkám bude líbit.... bude nás ale muset počkat asi až na dům. V paneláku by to v případě nějakého výletu vypadalo takto: holky dát nahoře do kočárku, svézt výtahem dolů. Vytáhnout Croozer z kočárkárny, vyndat kolo že sklepa. Přendat holky a všechny věci z kočárku do Croozru. Schovat kočárek do kočárkárny. Zapojit Croozer za kolo a huraaaaa jedem! Tzn akce tak na půl hodiny hodiny...

Jsem nadšená, že konečně taky děláme něco jiného než že travíme víkendy u jedněch nebo druhých rodičů. Ne že by u nich bylo špatně, ale už je to fakt fakt stereotypní... A hlavně už se dá mluvit o nějaké zábavě, není to s holkama už jen šichta, šichta, šichta. Začíná se to vzdáleně blížit tomu, jak jsem si mateřskou před porodem představovala...