Oslava prvního roku

Mí milí čtenáři, čeká vás série narozeninových článků - jeden o oslavě, další o tom, jaký byl dvanáctý měsíc holčiček a nakonec bych chtěla napsat takový souhrnný bilancující celý uplynulý rok. A dnes vás čeká reportáž z oslavy - protože i když holky budou mít první narozeniny až zítra, už jsme je tento víkend oslavili. Musím říct, že jsem dlouhou dobu před oslavou dělala docela mrtvého brouka, nevěděla co jim koupit, a bála se, že nakonec jim koupím "jen" ty nové náušnice. No pak jsem začla gůglit a vyptávat se kamarádek a známých, co jejich děti na první narozeniny potěšilo, no a jak jsem se do toho tak položila, tak jsem si nakonec sama musela dát s nakupováním stopku, protože jinak bychom se do toho bytu už fakt nevešli :)

A tak vůbec jsem to začala víc prožívat jak se to blížilo, ani ne tak z nějakých organizačních důvodů, ale moc jsem chtěla, aby si to holčičky užily. Vzhledem k tomu, že hostů bylo skoro ke dvaceti a já bych se dvěma dětmi na krku organizaci něčeho takového rozhodně nezvládla, delegovala jsem na mamku a tchýni část povinností, a musím říct, že nakonec to pro mě (a snad ani pro ně) nebyla taková zátěž, jak jsem se bála.

Bohužel den oslavy začal opravdu hodně špatně, protože mamce volala její sestřenice, že babiččin bratr naprosto náhle zemřel. Byla jsem z toho smutná, ale přiznám se, že mě také sobecky napadlo - no to bude oslava... Téměř jsem počítala s tím, že babička s dědou se nebudou cítit na to, aby přišli, ale oni dorazili - naopak nechtěli sedět doma a brečet - a holčičky jsou nejlepší lék na každý splín.

Dále se tak úplně nezdařil začátek oslavy, protože jsem nechtěla připíjet a dávat dort holkám, dokud nebudou všichni, tak jsme stále čekali a čekali na manželova bratrance s rodinou, utekla téměř hodina od času, kdy se měli všichni dostavit, a pak jsem to už nevydržela a zavolala jim. Dostalo se mi odpovědi, že jim ještě dcerka spí, a že nemáme čekat. Supr, no, to taky mohli dát vědět dřív žejo. Holky už byly docela unavené a spíš zralé na spaní. V takovém stavu jsem jim teda dort nechtěla dávat. Takže byl jen přípitek a pak se holky naložily do kočáru a šly spát. Mno, to se nám to nerýsovalo úplně nejideálněji.

Chtěla jsem využít dobré nálady po probuzení holek a nabídnout jim dort. Dort je kapitola sama pro sebe. Chtěla jsem, aby holky dostaly každá svůj dortík, takový, který mohou celý sníst (tedy neslazený), nebo ho po sobě rozpatlat. Když jsem hledala isnpiraci na dort vhodný pro roční dítě, našla jsem několik videí, kterak se děti nadšeně hňácají v dortu, například zde. No na hrátky s dortem jsem se těšila asi nejvíc z celé oslavy a dala jsem si na něm záležet (aby vypadal i hezky na fotkách). Taky jsem kvůli tomu ještě v den oslavy dopoledne měla domluvenou druhou jídelní židličku, aby holky mohly sedět vedle sebe a každá pracovat na svém dortíku.

No... Asi mám zcela vzorně vychované děti, protože jak jsem před ně postavila dort, tak do něj každá jen prstíčkem dloubla a tím to skončilo. Zkoušeli jsme jim dát i lžičky do ruky, ale nic. Pár soust jsme jim dali lžičkou, ale ani na to se moc netvářily. No prostě debakl.

Pak jsme se šli na chvíli s holkama smočit do bazénu a následovalo předávání dárků. Holky toho samozřejmě dostaly spoustu, především od mých rodičů. Od zmiňovaných náušnic, přes odrážedlo, kočárek pro panenku až po oblečení. Mne naprosto uchvátily batůžky - které jsou zřejmě zatím absolutně k ničemu, ale nic tak krásného jsem už dlouho neviděla. Hned jsem je holkám oblékla a nechala jim je až dokud nešly spát. Od nás holky dárky ještě nedostaly, to až zítra na skutečné narozeniny.

Takhle to asi nezní jako moc vydařená oslava, ale skutečnost byla taková, že holky byly po celou dobu oslavy hodné, užívaly si to, šly z náruče do náruče a i rozbalování dárků se jim líbilo. Já byla ze všeho trošku nervózní a ulítaná a stejně jsem se neubránila občasnému pocitu, že jsem jako "hostitel" selhala - ale byly to prkotiny, občas měl někdo prázdnou skleničku apod. Ale tak snad jsme rodina a toto mi nikdo neměl za zlé. Já osobně jsem s oslavou spokojená a povedlo se hlavně to nejdůležitější - užili si to oslavenci. Ostatně pár fotek napoví...