Dvanáctý měsíc

Včera jsem se rozepsala o oslavě, dnes vás čeká další narozeninová porce - a to souhrn dvanáctého měsíce holek. Dnes je ze mě líný blogger, takže to bude spíše v bodech (ale pokusím se nevyjadřovat v holých větách, ať z toho čtení také něco máte :D)

Adélka

• její oblíbený výrazový prostředek poslední doby je opakování něčeho, co připomíná "tádydády". 
• naučila se také ukazovat prstíčkem na věc, která ji zaujme
• chápe princip schování něčeho do krabice, nebo čehokoli jiného, co se dá otevřít a zavřít. Vždycky jí ukážu hračku, nebo jiný předmět, vložím ho dejme tomu do krabice, zavřu a zeptám se jí - co myslíš Áďo, je tam ta hračka? A když otevřu tu krabici, tak se Áďa zasměje ve stylu "haha, já jsem věděla, že to tam je, mámo!"
• Prdí mi pusou na břicho.
• Sama se občas přijde přitulit. Asi tak na půl minuty.
• Začíná mi čím dál tím víc připomínat manžela za dětských let, i když jsem doteď považovala řeči tchyně o tom, že je Aďa celý manžel, za fantasmagorii. Zajímavé je, že teď, když mi přijde Adélka podobná na něj, tchyně začla s tím, že jí Adélka začíná čím dál tím víc připomínat mě :-D
• po druhé dávce Hexy měla lokální reakci - dva dny měla na místě vpichu zarudlou hrču. Taky tu návštěvu doktorky celou docela hystericky prořvala, začala už v takové té předmístnosti u sestry a v ordinaci při očkování to mohla rozjet naplno. 
• umí sama slézat z postele a z gauče. Sama se taky snaží na ně vylézt, pokud jsou nižší výšky, tak to zvládne.
• Občas se snaží o první samostatné krůčky. Vetšinou se někde přidržuje, já za ni přijdu, sednu si k ní, natáhnu ruce, aby viděla, že bych ji zachytila, kdyby padala, a ona se odváží a s výrazem absolutního nadšení udělá tak tři čtyři kroky, jimiž mi vběhne do náruče. Je u toho absolutně rozkošná ♥ Občas totéž udělá třeba směrem ke gauči, nebo od nábytku ke zdi a podobně.

Anička

• takzé už dělá krůčky kolem nábytku a občas se pokusí jít i kupředu, přidržujíc se mě. To ale chodí jak ožrala zpitý pod obraz :)
• dostaly teď plyšáky včelích medvídků, kteří hrají po stisknutí ručičky melodii ze seriálu - a Aničku ty melodie vždycky "roztančí" - hned jak zazní první tóny, začne to s ní šít a v sedě kmitá ze strany na stranu, no rozkošňák!
• docela často si nahlas výská nebo křičí - hlavně radostí. Dneska zrovna ne, dneska neměla den - buďto proto, že se včera trošku spálila (holky budou asi po mně, já jsem bleduje a spálím se hned), nebo ji trápilo břiško, protože se po prořvaném dopoledni pořádně vysmolila, že to šlo až na slavnostní overal :-( 
• je taková komunikativnější než Aďa - jednak by se ráda víc bavila s Aďou, častěji se na ni směje, a jednak i s jinými dětmi, živými i neživými :-D vysvětlím - Aňa se totiž třeba směje i na mimino vyfocené na obalu plínek. Ale pokoušela se navázat vztahy i s o pár měsíců mladší dcerkou od kamarádky.
  Jinak jsou k sobě ale Aňa s Aďou dost necitlivé, tahají se za vlasy a za triko, Aďa Aňu plácá po hlavě, škrabou se po obličeji, ale je na nich vidět, že to myslí dobře a možná snad i z lásky. Že asi neví, jak jinak navázat kontakt. 
• má rozkošné panděrko ♥
• vyrostl jí sedmý zub - dvojka dole.

Dovednostně se holky docela dost srovnaly. Umí v podstatě totéž, Aďa o něco obratněji. To je dost velká novinka, protože takový stav v jejich životě už hooodně dlouho nebyl, vždycky byla Aďa viditelně popředu oproti Aničce. No vida, ale nakonec ji Aňa dohnala. A bůhví, jestli ji nepředežene :) 

Jinak holky pár dní po publikování souhrnného jedenáctiměsíčního článku začaly pravidelně spát dvakrát denně. Délka spánku se liší, většinou to bývá kolem 40 minut, občas se podaří i hodinka a vzácně nad hodinu. Způsob uspávání se neliší - teď když je krásně, chodíme ven. Noční spaní se ale docela zlepšilo, už se zase občas objeví i noci, kdy se holky ani jednou neprobudí, nebo maximálně jednou. Což je super....

Obě holky milují válení se v posteli (zní to jako relax, ale ony se doslova válí - převalují se ze strany na stranu, Aďa se snaží udělat kotrmelce (občas jí je pomůžeme udělat a to se strašně chechtá, to holky taky milují, když je dáme hlavou dolů!), no prostě v té posteli vydají energie asi tisíckrát víc než na zemi), a taky skákání po gauči. Když jsou nevrlé, gauč nebo postel je zaručený nástroj, jak jim zlepšít náladu/ještě je udržet chvíli vzhůru bez úhony.

Zajímavé mi připadá, že si dosud ani jedna z nich nedrží flašku. Ani s mlíkem, ani s čajem. Občas Aďa vypadá, že se chce sama napít, bafne flašku, strčí do pusy savičku, ale už ji nenapadne, že by měla tu lahev naklonit, aby to teklo. Snad jim nebudu muset držet flašky ještě ve školce :-D

To je ke dvanáctému měsíci vše a vy už se můžete těšit na roční souhrn - zítra ale rozhodně nebude, nemám ho ještě ani rozepsaný a na tohle potřebuju čas, Hodně času :)