11 měsíců

Pojďme se podívat na to, co je u holek nového v posledním měsíci jejich prvního roku!

Stejně jako ostatní mama-blogerky s dětmi tohoto věku musím napsat, že se mi tento měsíc na takové ty "velké věci" až tak bohatý nezdál, ale možná když si to sesumíruju černé na bílé, tak dospěju k jinému názoru.

Zdá se mi, že mi holky rostou úplně před očima. Každý den na nich víc a víc vidím, že "ví", že mi rozumí, že vším, co dělají, poznávají tenhle svět. Miminka mi vůbec nechybí. Naopak, jsem ráda, že mám tyhle velké parťačky, co je s nimi sranda, a vím, že se to bude už jen zlepšovat. Docela se na to i těším.

Pokroky sebou samozřejmě nesou i úskalí, jako například šílené boje při přebalování a převlékání. Holky to, asi jako všechny děti, nesnáší a dávají mi to zcela neomylně najevo. Občas je na ně třeba použít hrubou sílu, což se jim nelíbí ještě víc, takže se je většinou snažím zaujmout nějakou hračkou apod. Ne vždy se ale povede :)
Adélka se profiluje jako vztekloun i mimo přebalování a oblékání. Když má svou náladičku, dá nespokojenost hodně zřetelně najevo. To je schopná se rozplácnout na zemi a vztekle mrčet a mrčet. Dneska se po mně v takovém záchvatu vzteku plazila a hryzla mě do bradavky (přes tričko).

Co se týče denního režimu, ten se nám poslední dny mění. Posledních pár dní vydrží bdělé déle a jdou spát až po obědě. Několikrát po obědě spaly necelé dvě hodiny a pak už nešly až do večera spát. Poprvé a podruhé jsem si myslela, že je to náhoda, ale když už se to opakovalo víc dní, začínám chápat, že už asi budou spát jen dvakrát denně. Problém s jejich spaním je to, že se většinou zhruba po 30-40 min spánku lehce proberou a dost často pak neumí usnout, i když by chtěly. Adélku pak třeba ještě ke spánku uhoupu v hacce a Aničku si dám na hrudník, ale když jsou v postýlce, tak pak už prostě neusnou a jsou třeba další půl hodinu příšerně protivné. Bože, já bych si tak přála je naučit obě usínat (a spát) v postýlce! Akorát tuším, že to bude velký boj a mám z toho strach. Vůbec celé jejich spaní je teď docela blbé, o tom jsem ale psala už samostatný článek.

Pokrok holky udělaly ve stravování - snažím se jim dávat potravu už ne rozmixovanou na úplně hladkou kaši, ale zachovat nějaké kousíčky (i když je to složité - mixér nepřemluvím, aby mi tam nechal kousky, a se strouháním, případně krájením na mini kousky se mi nechce drbat). Dávám jim kousky banánu, chlebík, Anička teď poslední dny jí maliny ze zahrady - celé! Adélka je vůči této pevné straně mnohem méně přístupná. Aňa v podstatě zbaští vše, co jí dám :)

Velká věc je, že už i Anička stojí. Je to zajimavé, protože na pohled stojí docela vratce a nejistě. Ale ve skutečnosti to musí mít docela pevně pod kontrolou, protože se ani jednou nestalo, že by sebou ze stoje švihla dozadu, jako se to ze začátku stávalo dost často Adélce.

Adélka velmi šikovně (a často dost rychle!) obchází nábytek a občas když stojí, tak se pustí, a stojí jen tak bez opory. Už několik příbuzných se mě ptalo, jestli chodí, když jí vodíme za ručičky - to my ale neděláme, jsem docela zásadně proti tomu. Jsem zastánce přístupu, že dítě začne chodit (a vůbec dělat cokoli jiného), až na to bude samo připravené a není třeba mu nijak pomáhat, protože právě tou pomocí se dá kolikrát spíš i uškodit. Dost dlouho jsem byla i proti tomu, aby chodila opírajíc se o něco - např hrazdičku, ale už k tomu používá všechny myslitelné předměty, tak ji nechávám.

Dneska poprvé Adélka u našich vyšplhala na gauč, což je pro mě daleko "horší" zpráva, než že by třeba začla chodit. Jak mi začne metat šipky z gauče, tak mi asi skončí třeba možnost uvařit a nechat holky si hrát v obýváku. Ale zas musím říct, že už několikrát Aďa z gauče i velmi inteligentně sama slezla - spustila jako první dolů nohy. Tak třeba se nemusím bát - mám přece chytré dítě, které se určitě nebude chtít samo zabít, haha!

Posunuli jsme se i v počtu zubů - Adél má už osm (všechny jedničky a dvojky), Anička šest (horní jedničky a dvojky, spodní jedničky). Je zvláštní, jak se se zubama úplně změnil jejich výraz ve tváři. Hned vypadají starší. Anička poté, co jí narostly jedničky, začala se zubama skřípat. Na začátku to dělala furt, teď už jen občas. Stejně je to ale příšerný zvuk. Kromě toho, že se holky naučily si ukusovat keksíky, se naučila Aňa i hryzat prsty. Vezme si do ručičky prst někoho z nás, opatrně si ho vsune do pusinky a pak vší silou hryzne. Jakože to fakt bolí. Vůbec nevím, proč to dělá. Mám hlavně strach, aby to nezačla dělat Adélce. Dále si pak pěstuje sadismus tím, že mě u krmení a usínání štípe (kolikrát také dost bolestivě). Její specialita je zanoření nehtíků u palce do loketní jamky a dloubání do šlach v ní. U toho pravidelně usíná. 

Novinkou tohoto měsíce je řádění holek v bazénu. Byly už nejen ve svém dětském brouzdališti, ale i ve velkém domácím bazénu pro dospělé. Z vody jsou nadšené! Plácají ručkama po hladině, honí se za hračkami, rochní se.

Trošku náročnější je koupání ve vaně - holky se v ní staví a samozřejmě jim to podkluzuje. Proto jsem vymyslela, že by mohly na první narozeniny dostat sedátka do vany. Tchýně mi však tento nápad zkritizovala, tvrdila, že je to v tom nebude bavit a že to budeme využívat tak dva týdny. Já si to ale stejně udělám podle svého, žejo :) Kromě toho asi dostanou i nějaké hračky do vany, ať se jim stane koupání tou pravou zábavou.

No a poslední dny jsou ve znamení vymýšlení darků pro mé už skoro-roční cácorky! Kdybyste měli tip, přivítám ho!