Rok a čtvrt

Tak doháním resty a konečně se dostávám k souhrnnému článku holek k patnácti měsícům.

Holky už všechny takové ty hrubě motorické dovednosti zvládají a tento měsíc se podle mého hodně posunuly psychicky. Už to nejsou taková ta nechápavá mimina, myslím si, že rozumí skoro všemu, co jim říkáme a dost často na to (správně!) reagují. Zvládají základní pokyny jako "dones", "pojď" a "zavři". Co mě na začátku hodně překvapilo - umí i věci, které je nikdo neučil - ve vaně třeba dávají zpátky do odtoku špunt, který jsem vyndala, naplní si samy konvičku a polévají se jí. Mají už docela zaběhnuté takové ty stereotypní věci, které děláme - při oblékání a hlavně svlékání docela pomáhají, už skoro nemusím říkat ani "ručičky nahoru", když jim svlékám tričko přes hlavu, udělají to samy. 

Pojďme se tedy podívat na nové dovednosti pro tento měsíc:

• Konečně si začaly samy jakž takž držet flašku při pití. Platí to ale víceméně jen pro pití, mléko jim pořád ještě držíme my, k tomu se nějak nemají. 
• Osmělila jsem se chodím s nimi ven - tím myslím pěšky. Někdy sebou táhnu i kočár (když jdeme třeba na nákup, v obchodě bych si je netroufla vypustit), a někdy jdeme jen tak. Když je slušné počasí, chodíme i dvakrát denně, vždycky tak na hodinku, hodinku a půl. Adélka chozí po venku mí ráda a vydržela by hodně dlouho, Anička se většinou po chvíli chce nést, což nezvládnu, takže se veze. Docela mě těší, že Adélka má přirozený respekt z aut, vždycky když nějaké jede kolem, řekne brmbrm a chytne se mě za nohu. Anička je trošku méně poslušná, i venku, i doma. Moc nereaguje na "NE" a myslím, že někdy schválně udělá to, co nemá. A někdy když je toho zakazování moc, tak chodí, kroutí hlavou a říká "nenenenene" :-D
• Byli jsme poprvé na dětských hřištích a hernách, obojí se holkám moc líbí.
• Rozšířila se jim slovní zásoba, už umí hodně zvířátek. Adélčino oblíbené slovo zůstává "ťapyťapy" a nově "mňam mňam". Je to na ní i vidět, docela se zakulatila, což mi moc radost nedělá a chtěla bych její stravování více hlídat. Anička naprosto roztomile umí pojmenovat slepičku "koko".
• Konečně jejich denní spánek odpovídá mé ideální představě - spí doma v postýlkách po obědě, většinou tak hodinku a půl. Dost často se ale během té doby každá jednou vzbudí a mrčí, na což musím okamžitě reagovat, jinak se vzbudí i ta druhá a to je pak docela složité je zase uspat. Noční spaní se bohužel ideálním nazvat nedá, spíš bych použila výraz "hrůza" :D ke každé několikrát v noci vstávám, dost často už ani ráno nevím kolikrát jsem vstávala. Adélka se většinou jednou za noc vzbudí pláčem tak, že ji uklidní jen mlíko, takže už cca měsíc a půl zase v noci chystáme mlíko. Někdy jí stačí k utištění troška čaje. Protože takhle v noci popíjí, ráno se téměř vždy probudí pročůraná :-(
• Anička má takové uplakané období, dost často ke mě vzpíná ruce, chce se nosit, a když zmizím z dohledu, mrčí. Trochu to přisuzuji zubům - podle mého jí rostou špičáky, dají se špičky nahmatat už těsně pod povrchem dásně. Tak jsem k tomu jejímu mrčení shovívavá. Aďa ještě nemá ani jednu stoličku, Anička je už má všechny čtyři úplně vylezlé. 
• Aďa se vyžívá v nošení těžkých věcí a vůbec v přemisťování všeho, co se přemístit dá. Když něco docela těžkého uzvedne, tak je z toho úplně nadšená a zařve si jako vzpěrač a já ji pak chválím slovy "Adeli silák", to má ráda... 
• Anička většinou vykonává svou velkou potřebu někde v soukromí. Zaleze si do nějakého kouta, nebo pod věšák a tam si v klidu tlačí. Aďa to neřeší, udělá to kdekoli. 
• Anička před spaním vyměnila štípání do loketních šlach za zarývání jejího nehtu palce pod můj nehet na palci. A rozhodně to není nic příjemného, dělá to se vší razancí a já po pár takových usínáních mám pocit, že to udělá ještě jednou a ten nehet mi odleze.
• Adélka se stále hodně bojí cizích lidí, hlavně doktorů. Když se schyluje k tomu, aby na ní někdo sáhl, tak musím upozornit, že to není dobrý nápad, protože jinak následuje třeba půlhodinový neutišitelný hysterák. 
• Holky milují prohlížení fotek, hlavně fotoalba z naší svatby. Vydrží u toho potichoučku jako pěny, ale musí se jim ta kniha ukázat aspoň pětkrát za sebou, a přesto pak když ji chci uklidit, nastane hysterák - hlavně od Adélky...
• Holky občas něco zašantročí, z čehož pak vznikají docela komické i svízelné situace. Někdy vyhodí do odpadků něco, co není odpadek, někdy si zavřou usínací hračku do pračky a já ji před spaním můžu hledat jak šílená, a naposled třeba ukradly špunt z vany a několik dní jsme ho nemohli najít. Včera jsem ho našla pod komodou v obýváku. 

To by tak bylo z dnešního souhrnu asi vše. Bohužel teď blog i facebookovou stránku trochu zanedbávám, ale je to proto, že dá se říct finišujeme s domem. Pokud vše dobře půjde, snad další souhrn už budu psát o tom, jak se holkám líbí v novém bydlení. Až se konečně přestěhujeme, tak o tom všem možná napíšu článek i s fotkama, i když s tím váhám, protože je to takové dost osobní. Celý dům jsme si navrhovali sami (za pomocí mé ségry architektky a manželovy kamarádky stavařky), a vybírání všeho okolo věnovali myslím si dost úsilí, takže je to takové naše další dítě. Je to fakt krása, vidět jak se ty představy mění ve skutečnost, jak to, co jsme vybírali odděleně, k sobě ladí, jak to tvoří celkový dojem... No ale nemuselo by to všechno trvat tak dlouho a být to tak vyčerpávající (i finančně)...