Jaké byly Vánoce

Ne a ne a ne, já prostě asi nikdy bydlenka, co má všechno tip ťop, nebudu... Aneb jak ani "první Vánoce v novém" nebyly (opět) vůbec dokonale vyšperkované.

Schválně jsem si vyjela svůj článek z loňských Vánoc, abych měla trošku srovnání, co jak bylo letos a loni. Dokonce jsem si v loňském článku zahrála na vědmu a nahlížela do budoucnosti :-D "Nicméně na příští Vánoce mám veliké plány :-D Holky už jistě budou děsně rozumné a budou mi pomáhat vykrajovat cukroví a budeme v novém domečku s velikou kuchyní a s obývákem, kam se vejde krásný stromek. Na Štědrý večer si taky zatopíme v krbu... "

Je sranda, že úplně stejně jako loni i letos hledím vstříc růžovým zítřkům a hlásám motto, že příští rok to zvládnu určitě líp. Aspoň teda co se týče mého fungování coby hospodyňky. I když k určitému posunu oproti loňsku došlo :) Tak třeba příští rok dojde i na to cukroví! Opět samozřejmě s představou společného vykrajování a kýčovité idylky nad pomoučeným válem (jak jsem loni mohla být tak naivní a očekávat to už letos??).

V předvánočním článku jsem zvažovala, jakou formu vlastně pro Vánoce zvolit, abychom to všichni přežili ve zdraví a snad si to i užili. Nakonec vyhrálo - poprvé doma sami, umělý vánoční stromek s co nejméně nebezpečnými vánočními ozdobami (žádné sklo), bez nějakých zábran či jiných zabezpečovacích zařízení. A klaplo to. 

Co se týče dárků, vsadila jsem na jistotu a nejbližší rodinu obdarovala fotoknihama. Opět jsem nad tím strávila pár večerů, ale zdá se mi, že to šlo rychleji než loni. Zase to byl ale adrenalin - pořád jsem měla dost času a nakonec jsem objednávala tak, že knihy přišly jen pár dní před Štědrým dnem. K tomu jsme s mužem dokoupili ještě i nějaké drobnůstky každému. Letos jsme opravdu neměli finance ani časové možnosti se nějak víc s dárky rozšoupnout. Ale vlastně je mi ta idea redukce dárků mezi dospělými na minimum docela blízká. Samozřejmě jiná situace je to s dárky pro holky. Věděla jsem, že teď už mají z věcí "rozum" a že se jim dá i věcmi udělat radost, proto jsem si chtěla nechat záležet. 

Áďa si v dětském koutku zamilovala gumového skákacího koníka, takže jsem věděla, že ho pro ni rozhodně chci. Našla jsem jednoho na bazárku a za stovku byl můj. Pro Aničku jsem zase chtěla panenku, která ale musela být mrkací, a nechtěla jsem jít nad tři stovky. Nakonec jsem vyhrabala v Dráčikovi poslední exemplář a nechala za něj i s klubovou slevou asi 230 Kč, takže spokojenost. Sázka na jistotu jsou u nás knihy (holkám se moc líbí hlavně posouvací kniha ze zoo, ale asi jsem se s tím ještě unáhlila - nemůžu jim ji svěřit samotným, měly ji chvilku a už ji natrhly :( takže zatím otáčím a posouvám jen já), a pak cokoli se zvířátky (já jsem zvolila jednak dřevěný domeček farmu s otevíracími dveřmi a k tomu sadu domácích zvířátek; a pak magnetickou tabuli se sadou magnetek s tematikou farmy). Musím říct, že všechny ty dárky byly trefou do černého a holkám se opravdu líbí. Ale hitem letošních Vánoc se staly asi kočárky, které holky dostaly od babičky s dědou. S těma se opravdu vyřádí. A hned v závěsu se drží enduro motorky od druhých prarodičů. 

Holky taky dostaly nové boby, ale ty jsme z důvodu nedostatku sněhu zatím ještě neměli možnost vyzkoušet. Možná se naskytne příležitost zítra, protože u nás dneska k večeru nasněžilo, tak snad to do zítra neroztaje :)

Muž měl volno už celý předvánoční týden, takže vždycky jeden hlídal holky a druhý šel ještě cosi nakoupit, nebo zařídit, a pak jsme se vystřídali. A pak muž psal bakalářku, takže byl zalezlý v pracovně a já se snažila holkám udělat hezký program. Nechtěla jsem je nějak odbýt a jít si někde šůrovat (abych v zápětí nadávala, že mi to uťapkaly/zamazaly apod.). Myslím, že mnohem lépe strávený čas je čas společný. Takže jsme byly asi dvakrát v zoo, jednou v kavárně s dětským koutkem a zbytek dní jsme se chodily houpat ke tchyni a tchánovi na zahradu. Nechci si nějak fandit, ale zdá se mi, že si holky ty Vánoce takto užily víc, než kdybych se honila za vizí perfektní domácnosti a deseti druhy cukroví.

Celou vánoční parádu jsme nakonec vymysleli tak, že 23. večer nazdobíme stromek, aby holky na Štědrý den ráno přišly a stromeček už stál v plné zbroji. Moc si neumím představit zdobení za provozu, ti bychom to nenaučili asi nikdy. Na Štědrý den ráno se zase ukázalo, že je zbytečné cokoli plánovat - myslela jsem, že holky hezky spolu přijdou ke stromečku a budou z něj paf. Ten den se ale samozřejmě holky výjimečně vzbudily každá jinak - první Adélka a až asi hodinu po ní Anička. Aďa že stromečku byla paf, ale spíš takovým odměřeným až vystrašeným stylem :-D sama se k němu nechtěla přiblížit, tak jsem ji musela vzít za ruku a ona k němu přišla a s vážným výrazem jí vlastním pronesla "kyti". A takto tituluje všechny vánoční stromečky, které vidí. To Anička reagovala radostněji, hned se jala sundávat ozdoby. Jinak se mi to ale docela daří je držet od ozdob dál, jen občas slyším zašustění řetězu a umělého jehličí, tak hned vím, že se tam šťouraj, ale dá se říct, že jsou ve vztahu ke stromku ukázněné. 

Odpoledne se k nám stavili naší a ségra a babička s dědou. Přivezli dárky a taky se mnozí z nich poprvé podívali na námi zabydlený dům. Když odešli, usmažila jsem manželovi kapra a nám s holkama lososa. Kapra jsem zmastila - strouhanka byla spálená a ryba v nejširším místě ještě trochu syrová. Zato salát, ten se mi poved! Ten mi chutnal snad ještě víc než od mojí mamky. Po bleskové debatě jsme se dohodli, že se převlékat do svátečního nebudeme a musím říct, že mi to vůbec nechybělo.

Pak jsem holky vzala nahoru, hrály jsme si v pokojíku a muž mezitím donesl dárky pod stromeček. Pak zazvonil Ježíšek a šli jsme rozbalovat. Bylo to tak tak, protože jsme začali s rozbalováním asi v 6 a v sedm holky obvykle začínáme koupat. Trošku jsme to ale protáhli, protože holky vypadaly zcela nadšeně. Ve vaně pak už ale byly mrzuté a bylo vidět, že toho mají plné kecky. 

Svátky jsme strávili návštěvami po rodinách a pak se už jen těšili na Silvestra. Ani jeden si nepotrpíme na nějaké velké mejdany, ale když se naši nabídli, že pohlídají, bylo škoda toho nevyužít... A tak jsem vymyslela, že si v klidu vylezeme na Lysou, cestou domů se stavíme ve Frýdlantě u Fucimanů, pak v Ostravě někde na pivko a po půlnoci dorazíme zpět k našim a holčičkám. No kdo sleduje lvíčecí facebook, tak ví, že to dopadlo trochu jinak. Na Lysou jsme vylezli, bylo tam naprosto nádherně a já byla u vytržení z toho, že i po dvou letech absolutní neaktivity jsem takový výkon zvládla. No nadšení nemělo dlouhého trvání, cestou dolů jsem sebou hned kousek pod vrcholem řízla ale takovým stylem, že jsem byla přesvědčená, že mám otřes mozku. Vzhledem k tomu, že jsme celý den nijak nespěchali, když jsme zahájili sestup, už se pomalu smrákalo, což jen umocnilo můj strach. Klouzalo to pekelně. Když jsme se dohrabali dolů do města, zjistili jsme, že už nic nejede, mne hlava třeštila a začlo mi být i celkem špatně od žaludku. Chtěla jsem jet na pohotovost. To mi nakonec vymluvil můj tatínek (lékař), který pro nás přijel na nádraží. Asi jsem mu připadala jako hypochondr, říkal že pokud si vše pamatuju a nebyla jsem v bezvědomí, tak by asi nikam nejel. Mno, myslím, že kdybych dojela s takovou vizáží, jakou mám dnes (krásně se to stále vybarvuje a otéká!), tak by mě tam radši vzal...

Krása!

Tu se ještě směju

a tak to dopadlo

Mno a tak to u nás tedy o Vánocích bylo a máme zase na rok pokoj :)