Rok a půl

Tak už je to od narozenin holek zase půl roku, to to letí, jó musím to říct jako vždy.

Zdá se mi, že tento měsíc byl na zážitky a různé jiné příhody a novoty docela bohatý. Tak se na to pojďme podívat!

Alfou a omegou, které určují spokojenost bytí, je spánek, a tak začnu právě jím. Myslím, že když řeknu, že se za ten měsíc Ádi prořezaly dva špičáky a dvě stoličky, bude to většině z vás jasné. Se spánkem to tento měsíc nebylo vůbec slavné. Holky se budí docela často, a tím že jsou dvě to prostě dopadá tak, že nemám šanci se vyspat pomalu dýl jak hodinu v kuse. Mno ovšem zlatý hřeb nočního spaní byla noc pár dní zpět, kdy holkám začínalo nachlazení. I mne začlo škrábat v krku. Měla jsem tušení, že ta noc nebude nic moc - ještě než jsme šli s mužem spát, jsme tam byli dobře desetkrát. A v tomto duchu se nesla celá noc. Nejprve byla umrčenější Anička, proto jsem si ji vzala do postele. Pak už byla celkem v klidu, ale začla Aďa. A ta nám (i sobě) nedala prostě víc jak dvacet minut souvislého spánku. Pořádně zabrala až asi v 5 ráno. Mno a pak jim vyrašily u nosu nudle jak stalaktity, tak to je asi z části omluvilo. A dnes už byla noc docela dobrá, vstávala jsem asi jen 3x. Dneska se to taky rýsuje zajímavě, Aďa první část večera proplakala (tušila jsem, že ji bolí bříško, protože jsme byli u tchyně a dnešní stravování raději nekomentuju - budu muset být opět za přísnou a prostě hlídat, co holky jí, a být neústupná) a následně se před chvílí totálně zblila do postýlky. Takže osprchovat Aďu, převlíct postel, převlíct Aďu. Utěšovat u toho ještě mrčící Aničku. Jó a to jsem dneska měla čerstvě převlečené postýlky a vyprané spací pytle. No nic, jedem dál. 

I spaní přes den má své mouchy, zejména s Adélkou. Tento měsíc se nesl ve znamení bojkotu usínání přes den. Prostě jsem ji dala do postýlky a ona si tam řádila, brebentila, smála se - nutno říct, že opakovala hají hají, takže určitě věděla, co se po ní chce. A to trvalo třeba tři čtvrtě hodiny. Bohužel jsem zjistila, že dříve zabere, když jsem na ni pes. A tak když jsem ji šla při usínání zkontrolovat a ona stála v postýlce a blbnula, tak dostala na zadek a bylo. Pochopila to docela rychle, protože za pár dní už se neopovážila se postavit a brebentila vleže. Jednou jsme její spánek úplně vzdali - to jsme odpoledne, až se vyspí, chtěli jet na návstěvu k babičce. A když už řádila asi hodinu a čtvrt, mezitím se už i Anička probudila, tak jsem to vzdala, naložila ji do auta a tam teda nakonec usnula. Ale to už to samozřejmě nebylo žádoucí, páč jsme jeli na tu návštěvu, že. No prostě naplánovat si cokoli na odpoledne začalo být dost složité.

Docela nešikovné je i to, že se holky budí v průběhu odpoledního spánku - Anička s železnou pravidelností po cca hodince, Aďa občas. Takže doba jejich spánku pro mě není doba, kdy si můžu dělat co chci, spíš jsem ve střehu, kdy se kdo vzbudí :-D ale kafe se u toho dá vypít.

Co se týče zubů, tak o těch jsem se už vyjádřila výše. Adeli měla na zuby hojný měsíc. Ale kromě nocí se to na ní nijak neprojevuje. Je takový pohodář - dokud se neděje něco proti její vůli, to je nervák jako blázen. Jinak se zuby jsme měli zajímavou příhodu, takovou perličku. Aďa měla u toho prořezávání stoličky na dásni takový výrůstek. Dokud byl malý (pár milimetrů), tak jsem to neřešila. Ale pak jsem jí našla v pusince něco, co mne úplně vyděsilo. Z dásně ji čněl dobře dva centimetry dlouhý výrůstek nafialovělé barvy (vypadalo to jako úplně neidentifikovatelné NĚCO, vůbec jsem netušila, jestli to patří k dásni, nebo je to něco cizorodého zapíchlého), po obědě ji to krvácelo, sahala si do pusinky, říkala au au a ruce i pusu měla od krve. No obraz jak ze slabikáře. Okamžitě jsme jeli k zubaři (Adélčino poprvé!). Zubař řekl, že to je zřejmě hematom, že se to občas stane a že občas mívají opravdu bizarní tvary i barvy. Prý by s tím nic nedělal, jen hlídal jestli se to nezvětšuje. Moc jistě na mě ale nepůsobil, protože dodal, že se na to kdyžtak může kouknout i pediatr. Druhý den už to tam nebylo a půl stoličky měla venku, takže tím to dopadlo dobře.

Jinak se mi skoro celý předchozí měsíc zdálo, že se holky úplně obrátily, jak byla předtím takový kontaktní mazel Anička, teď tento měsíc byla zas Aďa strašný maman a Anička tak trochu solitér. Ale poslední dny se mi zdá, že se to zase srovnalo. Adeli mi tak nevisí na noze a naopak Aňa se zase přijde ráda pomazlit. A tak to je s holkama furt - furt se něco mění. 

Holky se samozřejmě posunuly i ve svém vyjadřování. Připadá mi, že hlavně Adélka už je schopná se nějakým způsobem vyjádřit (co by chtěla), zatímco Aňa spíše jen komentuje věci kolem sebe. Adélčina slovní zásoba je bohatší o slova jako díra, tady, tam, toto, hepčí, stačí. Hodně časté je právě "toto", které s oblibou používá s takovým naléhavým tónem a myslí tím, že něco chce. Slovo "stačí" je třeba schopná použít, když dopije láhev s mlékem. Je to prostě rozumbrada :) A taky dost často naštvaně vykřikuje "NE!", úplně hystericky. To samozřejmě když je něco proti vůli madam. Anička zase vyniká v pojmenovávání lidí - jak holky milujou fotoknihy, tak třeba z té naší svatební zná Aňa i strejdu Ondru - manželova bráchu, který žije v Americe a osobně ho viděla asi 3x v životě. Ale díky těm fotkám je ho schopná pojmenovat a říká mu Óóó. A ona sama je Ááá. A obecně holky umí z několika slov říct jen první hlásku (třeba ko je kočárek, ba je balónek atd). A taky umí ahoj a konečně pořádně zamávat - naučily se to víceméně díky kouzelné školce, kde se nakonec vždy loučí "ahóój". 

A dále ještě o našich cácorkách v bodech:

• Aňa nesnáší ponožky a rukavice. Rukavice jsem objevila jen jedny, které si je ochotna nechat nasadit a okamžitě neservat.
• Holky poprvé jely na bobech - líbilo se jim to. Přesně jednou. Druhý ani žádný další den jsem je nebyla schopná na těch bobech povozit. Adeli třeba i říká tak nadšeně "bobiiii", ale jediné, co ji pak s nimi baví dělat, je je táhnout. 
• Prostě milují knihy. 
• Holky nesnáší mytí vlasů, respektive fázi oplachování šamponu. Vždycky u toho brečí. 
• Umí kopat do balonu a říkají u toho "kop".
• Anička se směje pokaždé, když předvádím, že brečím. To jí přijde k popukání :)
• Nechala jsem se trošku vyburcovat a zkusila holky nechat jíst samotné lžičkou. Napoprvé jsem nezvolila moc moudře - dala jsem jim přesnídávku. Ale když jsem jim pak dala druhý den termix, docela jim to šlo. Hlavně Aďa je v tom šikovná, Aňa ještě moc neví, jak ta lžička má správně do pusy doputovat, aby se všechno jídlo nevyklopilo cestou. Ale asi mě docela příjemně překvapily. Tak jednou denně je nechávám něco sníst samotné. 
• Anička po štípání a zarývání nehtu pod můj nehet objevila další libůstku, kterou teď dělá často a ráda (hojně před spaním, ale i na procházce, nebo při sledování televize) - žmoulá mi kůžičku mezi palcem a ukazováčkem.
• Holky mají za sebou poslední dávku hexy. Užily si to, jak jinak - ukázaly svou koňskou sílu a zlato v hrdle, což paní doktorka okomentovala slovy, že sice většinou osmnáctiměsíční prohlídky bývají nejuplakanější, ale naše Aďa, to je tedy extrém.
• Anička mě překvapila, jak si pamatuje - občas jim na youtube pouštím takovou sérii zvířat se zvuky, je tam těch zvířat aspoň padesát určitě. A jednou jsem si všimla, že během toho, co je na obrazovce ptáček, začala dělat řev lva. A on fakt následující zvíře byl lev! A pak jsem vypozorovala, že u toho ptáčka se asi vždycky už těší na lva, protože dělá lva už během ptáčka :) 

A dámy v obrazech

čtenář

čtenář 2

čtenáři spolu

bobiiii

Aňa