Holky v tom umí chodit aneb dětské obutí

Vzhledem k tomu, jak jsem vždycky řešila správný vývoj holek, aby je nikdo předčasně neposazoval, nechodil s nimi za ručičky dokud nechodí, nenosil je špatně, je asi každému jasné, že ani obouvání holek mi nebude lhostejné.

Na úvod musím uvést, že to, co je uvedeno v tomto článku, vychází z mých pocitů ohledně dětského obutí - jo, sice jsem si něco maličko načetla, ale rozhodně ne tolik, abych mohla tvrdit, že vám tu předkládám nějaké seriózní názory, kterých je se třeba držet. Prostě to cítím takhle a tuhle cestu jsem si vybrala jako svému srdci nejbližší. 

Takže úplně od začátku. Nejprve jsem musela čelit palbě dotazů "kdy dám holkám botičky". Bylo to i v době, kdy samy ještě ani nestály, natož aby chodily, což jsem vůbec nechápala. K čemu by boty takovým dětem asi tak byly? A už vůbec nechápu, že dá boty někdo miminu-ležákovi. Třeba pro fotku - no, dobře, to se dá asi ještě pochopit. Ale jinak jsem zastáncem toho, že nechodícímu dítěti jsou boty k ničemu. 

Holky začaly chodit celkem krátce po prvních narozeninách. To už měly nachystané svoje první botičky, a to sice dětské botičky Pegres. Byly to tyto. Tady je třeba říct, že tyhle boty holky dostaly jako narozeninový dárek. Nechci znít jakkoli nevděčně, ale nepovažuju za zrovna šťastné dávat darem zrovna botičky. Zaprvé je otázka, zda se vůbec trefíte do správného čísla botek. A také jestli se trefíte zrovna do představy, jakou má maminka o obuvi pro své děti. A tady se trošku zastavím.

Určitě vám nemusím vysvětlovat pojem "barefoot", protože je toho teď všude plno. Ta myšlenka je mi vlastně docela blízká a sympatická, ale nikdy jsem si to nedokázala u dětského obutí představit v praxi. Když jsem četla doporučení o ohebné podešvi, neměla jsem ponětí, jak si ohebnou dětskou botu vlastně představit. Ale ve chvíli, kdy do ruky vezmete "obyčejnou" botu, nějakou "kompromisní" botu a skutečně barefoot botu, je vám všechno jasné a já jsem měla po takové zkušenosti jasno. Teď to asi vypadá, že bude následovat článek nadšeně vyzdvihující barefoot, ale není tomu tak :) Já jsem si prostě jen řekla, že ty malé nožky mých holek nechci uvěznit do ničeho tuhého a že primární kritérium pro výběr bot je pro mne ohebnost podrážky. Jo a taky jsem chtěla suché zipy, protože jako zavazovat čtvery tkaničky, to fakt ne :) Nicméně nejsem určitě nějaký bosonohý fašista, já vlastně ani nevím jaká další kritéria přesně botky hrdě nesoucí označení "barefoot" mají a kde je hranice mezi nimi a botami tzv. kompromisními.

Mno takže Pegresy, které holky dostaly, se s mými vizemi o botičkách pro holky, docela míjely. To ale neznamená, že bych je holkám nedala. Obhájila jsem si to sama před sebou tím, že holky toho v těch botech stejně moc neujdou, a byla to pravda. Pegresy vydržely holkám do začátku října, a to toho venku opravdu ještě moc nenachodily. 

Nicméně první výprava na nákup bot, právě loni na podzim, byla dost vydařená. Zjistila jsem při ní několik důležitých věcí. Za prvé - obchody s dětskou obuví nejsou připraveny na dvojčata. Na několika místech mi bylo řečeno, že v těch malých číslech dostávají modely bot v každém čísle po jednom kusu (!). Za druhé - kupovat (pod)zimní boty na podzim v kamenném obchodě je zoufale pozdě (ne, více toho ve vaší velikosti nemáme a ani už mít nebudeme). Mno a za třetí jsem zjistila to, co vlastně vyplývá z předchozích dvou bodů, že na nakupování v kamenných obuvnictvích prostě nemám nervy, a nakoupím si v klidu v eshopu. Ještě bych chtěla říct, že další věc, kterou jsem měla ujasněnou celkem rychle, bylo to, že jsem nechtěla boty z bazaru a nebo "poděděné". Ne že bych byla tak pintlich na hygienu, ale jde o vyšlapání stélky v botě - každému dítěti se stélka vyšlape podle jeho vlastní nohy, a v těch z druhé ruky už by stélka vyšlapaná byla. Samozřejmě jsou i výjimky, kdy bych vzala na milost boty po někom - kdyby byly opravdu málo používané, nebo pokud bych potřebovala boty jen na nějaké kratičké období apod. 

Prakticky naše první návštěva obuvi vypadala tak, že jsem přišla a řekla, že potřebuji dvoje zimní botičky v tom a tom čísle, a chci se vlézt do tisícovky za kus. A donesli mi JEDEN model bot. Jeden. Samozřejmě tuháč. Holky si to vyzkoušely na noze, ale já jsem okamžitě věděla, že tohle prostě ne, chodily v tom jak roboti. No a ale obhlídla jsem i zbytek sortimentu a kromě botiček Filii (které jsou ale totálně mimo naše finanční možnosti) mne zaujaly botky D.D. Step. Zkusila jsem ohebnost jejich podrážky a bylo to přesně to, co jsem pro holky hledala. Večer jsem sedla k netu a objednala přesně ten model, který jsem si na prodejně osahala. Jsou to tyto. Vzala jsem jedny šedé a jedny hnědé. Zde vidíte, jakou měly holky radost.... A do dnešního dne jsem na těch botech nezjistila jedinou vadu nebo něco, co bych jim mohla vytknout. Po impregnaci byly voděodolné (jakože se nám nestalo ani po procházce v mokrém sněhu, že by byla byť jen vlhká ponožka), ohebnost je podle mého prostě skvělá, dobře se obouvají i zouvají, a jejich cena je prostě velmi příznivá (oproti fakt barefoot botám) a i po cca 4 měsících fakt intenzivního denního používání jsou ve skvělém stavu. Holkám naštěstí moc rychle nevyrostla noha, takže je nosí dodnes (ale je pravda, že jsem se cca poslední měsíc trochu vyhýbala tomu, abych jim změřila nohy a zjistila, jestli nejsou malé - upřímně, neumím si představit, že bych třeba v únoru kupovala dvoje nové zimní boty za osm set. Při včerejším měření jsem ale bohužel zjistila, že už je zvlášť Adélka má fakt malé (donedávna měla větší nohu Anička, mi při měření vyšlo, že ji má o chlup větší Aďa). A tak jsem ještě dnes objednala v podstatě tytéž boty, jen jarní a s jiným designem. Chvíli jsem váhala mezi různýma kytkama a srdíčkama, ale pak jsem uviděla koníka a bylo to jasný. Holky (zvlášť Aďa) koníky milujou. Takže máme objednané tyto:

Už se nemůžu dočkat, co na to holky řeknou, až botky dorazí!

Jo, jen aby bylo jasno, nikomu nedělám reklamu, všechno (bohužel) kupuju za svoje a že se to násobeno dvěma fakt prodraží (proč sakra nejsou zavedené aspoň nějaké povinné slevy pro dvojčata, když už máme jeden rodičák?).

Jediná otázka, nad kterou si lámu hlavu, je jestli bych neměla holkám pořídit nějaké obutí na doma. V předchozím bytě jsme měli v obýváku a ložnici koberce (v předsíni a kuchyni lino), takže tam tento problém nevznikl, ale teď máme v celém domě vinylovou podlahu a vyvstává otázka, jestli i na  takto tvrdém a rovném povrchu zůstává nejlepší variantou "zůstat bosý". Já sama pantofle nenosím, je mi to příjemné (a asi i přirozené, pamatuju se, že jsem nikdy nechtěla chodit v "bačkorách") chodit jen v ponožkách. Ale četla jsem, že ačkoli je pro člověka nejpřirozenější chůze boso, není to pravda na tvrdých rovných površích, které právě přirozené nejsou a neposkytují nohám potřebné stimulace. V této otázce jasno ještě fakt nemám, uvítám názory :) díky!