- troufám si říct, že jsme zvládly nočník. Mateřský plurál je použit záměrně. Odplenkování musí zvládnout matka i dítě. U dvojčat tím tuplem. U Adélky to šlo úplně hladce, u Áni jsem komplikace předpokládala, a taky mírné byly. Ale nakonec jsme to pokořily, Adélka je bez plín úplně, Aničce dáváme na noční spaní. Potvrdilo se mi to, že dítě na tenhle krok prostě musí být zralé. Aničce se ze začátku nedařilo, já mohla vysvětlovat, prosit, nadávat, brečet. Ale prostě to musela pobrat časem.
- poslala jsem pryč kočárek i cyklovozík. Už loňské léto jsem započla akci "odnaučování od kočáru". Prostě jsem začala podnikat maximum akcí bez kočáru. Možná, že matkám s jedním dítětem kočár až tak nevadí, ale mě tedy ten náš tank vadil. Bylo to obrovské heblo, ač na dvojčecí poměry docela lehké a lehko rozložitelné. Cyklovozík byl úplný přešlap. Byl by fajn, kdybychom nebydleli na kopečku a jakýkoli výlet by znamenal stoupání/klesání. Kdo jste kdy vezl za kolem dvě patnáctikilové děti, určitě víte, že kopce nejsou kámoš.
- dneska poprvé jsou bez mlíka! Do dneška měly v rámci rituálu před spaním 180ml mléka. Ale cítila jsem, že už je to zbytečné - holkám se dá krásně vysvětlit, co a jak. Není to dobré na zuby, před spaním je to tak trošku zbytečná kalorická nálož, no prostě si myslím, že se bez toho obejdou. A skutečně, nebyl to žádný problém, usnuly bez mlíka úplně v pohodě. Jen mně je to nějaké divné, po těch letech nepřipravovat žádné mlíčko. Ale každopádně na ranní mléčné kaši jsou závislačky, takže ta jim ještě nějakou dobu určitě zůstane.
- mluví ve větách. Používají slova jako akvárium, trojúhelník, nebezpečný. Napočítají do deseti (ale to jen občas, někdy to motaj jedna, dvě, pět, sedm! ♥) Nejrozkošnější jsou, když si hrají s různýma figurkama a povídají si u toho a hrají jakoby takové "divadlo". V tu chvíli nechápu, co dělají děti v jejich věku bez sourozenců.
- tématem číslo jedna posledních dní je školka. Na začátku května je zápis, a já hodně řeším, kam ty svoje cácorky vlastně umístím. Nějak jsem upustila od nějakých šílených požadavků, prostě jen chci, aby je vzala nějaká školka, která bude svým umístěním pro mne dostupná, k dětem vstřícná, a hlavně ty dvě přijme. Mám takový dojem, že se před jejich nástupem jisto jistě psychicky zhroutím. Neumím si to vůbec představit, jak to bude, že nebudeme pořád spolu (bláznivá matka ve mně promlouvá), že je osm hodin denně bude hlídat někdo cizí. Co mi hodně pomáhá je to, že vidím, že holky vyhledávají kontakty s jinými dětmi. Hlavně Áďa má natrénovanou frázi "Já jsem Adélka" a tu rozhodně neváhá použít. Cítím, že přichází ta doba, kdy začínají potřebovat i jiné vztahy, než jen semnou a nejbližší rodinou. A vždycky mě jejich interakce s ostatními dětmi potěší a je to pro mě znak toho, že jsou připravené jít dál. Protože od nástupu do školky už je to všechno o přibližování se momentu vyletění z hnízda. A já jsem si toho vědoma a chci je (i sebe) na toto co nejlépe připravit. V práci jsem si domluvila nástup až od září, takže tohle léto si ještě spolu užijem na plný pecky!
No a prostě tohle všechno nasvědčuje tomu, že prostě už jsou tak velké! (ano, jsem zarytý nefňukač nad tím, jak děti vyrostly, ale prostě... achjo! Za chvíli si nepochybně přivedou kluka a načapám je za garáží kouřit s kámoškou první cigárko!)
Žádné komentáře:
Okomentovat