Jsou jim tři

Dneska jsou to tři roky, co se mi díky těm dvěma malým uzlíčkům kompletně změnil celý život. Tak mi to připadalo jako dobrá příležitost k tomu, abych po dlouhé době sepsala další článek. Vzhledem k absenci nějaké dějové linky tohoto blogu, to budou spíše jen střípky z našich dní.

• Skoro každý den si uvědomuju, jak málo času už nám "zbývá". Teď je to asi poprvé za život holek, co mám touhu zastavit čas a ještě si to s nima užívat. V září nastupuju zpět do práce, holky jdou do školky. Co se týče mého návratu do práce, začíná převažovat strach nad těšením se. Je mi jasné, že to bude záhul jako blázen, než si to všechno sedne a najdeme nějaký pro všechny přijatelný režim. Je to tak, jak jsem čekala - že ten poslední rok s holkama doma je prostě super, a fakt si to užívám. Každopádně vím, že se budu snažit i po pracovní době s nimi zažít něco pěkného, trávit čas venku a spolu...
  Myslím si, že ony dvě zvládnou školku dobře, rozhodně to ponesou lépe, než já. Řekla bych, že se tam těší. Vždycky, když se jim něco povede, nebo něco nového zvládnou, tak volají, že jsou šikovné a že už můžou jít do školky. Tak uvidíme, jestli jim to nadšení vydrží.
• Jsou obě kompletně bez plenek, i na noc. 
• Milují v autě hudbu nahlas ♥ hlavně u jejich oblíbených songů (vede u nich Ylvis a what does the fox say :-D) křičí "pořádně nahlas!" a já jim to s radostí pořádně ohulím.
• Jejich nejoblíbenější jídlo jsou kuličky z Ikei a kečup. Pro ty, co jste nerezignovali na to, kolik vaše dítě spořádá cukru, mám tip - Hellmans kečup slazený z poloviny stévií.
• Co se týká televize, tam momentálně vede My little pony, T-Rex express, Země dinosaurů, a nově i Tlapková patrola (tu teda nesu těžce, je to pro mě asi ještě méně snesitelné, než Mickeyho klubík. Ale co zmůžu, že jo)
• Máme kotě! Měla jsem to v plánu už delší dobu - holky obvykle nadšeněji reagovaly na okolní kočky, než pejsky, a tak jsem si říkala, že bychom mohli venkovní kočičku pořídit. A tak máme Marlina (jméno vybraly holky - jmenuje se tak taťka od Nema) No, trošku se to vymklo z ruky, poněvadž jsem četla, že má z počátku i venkovní kočka být s lidmi doma - no a našemu Marlinovi se to poměrně zalíbilo. Je na něm vidět, že nás fakt miluje a vyhledává naši přítomnost. Holky ho mají taky rády, ale nemají moc pochopení pro jeho "hry" - rozuměj snahu sezřat a zdrápat člověkovi ruku/nohu. Nejvíce si ho užívaly, když byl pár dní oblbnutý po očkování a ony ho mohly opečovávat beze strachu, že je kousne, nebo drápne.
  
  
• Jsou strašně hodné. Jako fakt. Jasně, čas od času musím zařvat, nebo pohrozit, ale těch situací je minimum a v drtivé většině času to s nima jde prostě hladce. Když jim člověk věc správně podá, dokážou se nadchnout i pro blbost, a jsou vlastně tímhle strašně krásně tvárné. Ve většině situací se "svět řídí podle nich", ale vím, že když něco potřebuji udělat, nebo zařídit a obstarat, tak vím, jak na ně, aby to všechno šlo hladce...

Prostě a jednoduše mě teď život s nima fakt uspokojuje, dělá mě šťastnou a díky nim a jejich pohledu na svět i můj život dostal úplně nový rozměr. Ony jsou prostě nejvíc ♥