První měsíc ve školce

Uteklo to jako voda, máme za sebou něco přes měsíc denní docházky do školky, a tak si myslím, že už pomaličku můžu začít hodnotit a podělit se s prvními dojmy :)

Musím zaklepat na dřevo, že to všechno probíhá docela hladce. Ráno se nám podařilo nastavit si takovou rutinu, která jakž takž vyhovuje všem a díky níž to celé docela šlape. Bála jsem se, jak to bude s buzením holek, ale ten první měsíc mě dost překvapily tím, že většinu dní budily ony nás - samy vstaly ještě před budíčkem. 

Ale jinak je budím v 6:15, to už jsem namalovaná, mám nachystané oblečení pro sebe i pro holky, je nachystaná snídaně pro holky. Ony se nají, pak zapneme jeden díl Tlapkové patroly (aby měly to ráno i něčím příjemné), u toho se vyčůrají, převleču je a učešu, trošku dám do pucu i sebe a pak se oblékáme a odcházíme. Ve školce to holky zvládají úplně s přehledem. Adélka si prvních pár dní občasně pobrečela, ale Anička údajně úplně bez pláče. To mě do teď překvapuje, čekala jsem to naopak. Anička, ta která je tak fixovaná na mě, takový můj stín, který mi je vždy v patách. A ona to opička moje tak krásně zvládla. 

Ve školce jsou hodně spolu. Je to vidět na fotkách a vidím to i když občasně špicluju z okna. Málokdy je zahlédnu, že se baví i s někým jiným. Ale neřeším to, jsem ráda, že i tam jsou si oporou a kamarádkami. Připadá mi, že je školka ještě semkla. Umějí si spolu od té doby lépe hrát, více si vystačí. 

Už první týden jsem zjistila, že mi nebude vyhovovat moje standardní pracovní doba - jakožto státní úředník jsem měla pondělky a středy do pěti. Fakt, že bych holky dva dny v týdnu viděla až v podvečer, mi v praxi přišel nezkousnutelný a tak jsem si požádala o úpravu pracovní doby. Naštěstí mi bylo bez sebemenších řečí vyhověno, za což jsem fakt ráda. Odměnou mému zaměstnavateli může být fakt, že jsme zatím docházku zvládly bez ztráty kytičky - tedy bez onemocnění. Je fakt, že občas zápolíme, Anička už pár týdnů pokuckává, ale zatím se držíme, ťuk ťuk. 

Takže to zatím funguje tak, že v práci zůstávám jeden den docela dlouho (aspoň do těch pěti) a zbylé dny končím dříve. Ten jeden den tam ale stejně holky nezůstávají, vyzvedává je tatínek, nebo některá z babiček. Ale upřímně, já to vyzvedávání miluju. Zatím si hrozně užívám to, jak se úplně rozzáří, když mě uvidí ve dveřích, a hned ke mně běží a už už mě táhnou pryč, abychom už mohly být jen spolu.

Co se týče školky jako takové, jsem nadšená. Já jsem byla zvyklá se holkám hodně věnovat, ale v tomto směru mám svědomí čisté, ve školce se vyřádí a má to většinou i nějaký smysl nebo podtext. Školka funguje systémem "téma týdne". První týden měli například Tři prasátka - říkali si pohádku o třech prasátkách, malovali je, stavěli jim domečky ze sena a dřívek, zpívali Tři čuníky od Nohavicy, no prostě se to téma jako červená nit táhlo opravdu celým týdnem. Do toho mají neustále nějaké výlety či akce - za ten měsíc a kousek už byli na radnici, v zoo, na statku, měli vánoční focení, dnes měli den kočárků,... Z každé akce mají na rajčeti fotoalbum čítající aspon sto fotek, na kterých si člověk snadno ověří, jak moc si to tam holky užívají. 
A to nejdůležitější je přístup  učitelek a učitele (mají tedy i mužský prvek - a že je pan učitel hodně oblíben!). Je vidět, že tam ty děti mají opravdu rádi a děti na oplátku mají rády je. Jinak si neumím vysvětlit třeba to, že mají několikrát do roka i noční přespávání ve školce - k tomu předpokládám učitele nikdo nenutil a musí to být čistě jejich iniciativa (první přespávání holkám "hrozí" v prosinci, tak jsem zvědavá, jestli si na to už troufneme :)) Troufnu si říct, že tam vládne opravdu rodinná atmosféra a i na holkách je vidět, že si učitelky a učitele oblíbily. Ráno mám vždycky pocit, že je odevzdávám do těch nejlepších rukou, což hodně  přidá na klidu během pracovního dne.

Už za ten první měsíc jsem poznala, že holky (hlavně Anička) hodně ocení hlavně přísun zpívání a písniček. Zejména Anička si brouká písničky ze školky skoro pořád. Některé znám, jiné se ještě budu muset doučit. Na zpívání já jsem docela lajdák, moc mě ty dětské písničky nebaví a nepamatuju si je, takže jsem vděčná, že se jim toho díky školce dostává dostatečně. Ale snažím se, když si Áňa prozpěvuje, tak se většinou přidám a zpíváme všichni. 

Aby to nebylo tak úplně poníkaté, tak mi trošku dělalo starosti, že se Áňa začla počůrávat. Pomalu každý den jsem nesla ze školky počůrané tepláčky a kalhotky. Několikrát se počůrala i doma v noci. O vykonávání "velké potřeby" ani nemluvím, to ona ve školce prostě bojkotuje, to bude dělat asi výhradně jen doma. Učitelky mi taky hlásily, že po obědě mají holky dost divoké spaní a hlavně Adélka se občas budí s neutišitelným pláčem, že jí museli už párkrát i přestěhovat do vedlejší místnosti, aby tím nebudila ostatní děti. Ale uklidnili mě, že to vše je úplně normální a že to patří ke způsobu, jakým malé děti zpracovávají tu velkou změnu, že začnou chodit do školky. Taky mě moc netěší první školkové nešvary - třeba jsem pár dní zpět zaslechla Adélku, jak Áně říká, že jí zabije (to u nás určitě nikdy neslyšela, takové věci neříkám). Ale co se dá dělat, to ke školce prostě patří, je třeba jí to akorát pak doma vysvětlit. Naprosto dojatě jsem nedávno zjistila, že Adélka má první lásku. Občas mluví o Filípkovi, ovšem když jsem na vlastní oči viděla, jak se před ním v šatně pitvořila a jak na něj dělala oči, no málem to se mnou šlehlo. Ale v dobrém, to má holka po mně, já měla ve školce svého Radimka a taky to byla láska jako trám. 

A stejně jako si na školku přivykají holky, tak i já jsem nováček a učím se. Občas mám takový trapný pocit, že si o mě musí myslet, že jsem úplně mimo (když holkám např. nedám čepici, nebo jim na výlet zvolím nevhodnou obuv), ale učitelky jsou hodné i na mě - v podstatě nikdy mi nic "křivého" neřekly, neustále se tváří, že je vše v nejlepším pořádku, holky permanentně chválí, jak jsou úžasné (a taky jak jsou úžasní jedlíci, haha - že prý tam děti, kterým by chutnalo tak jako našim holkám, nemají). Takže jim v duchu děkuji za shovívavost. 

Na konec ještě přidávám pár školkových fotek :)

na statku dokonce kydaly hnůj :-D