Nedávno se mi dostalo rozporuplné zpětné vazby...
Byla u nás na návštěvě známá, která je sousedka od sestřičky, která nás měla občas na starosti v nemocnici, kde jsme s holkama po jejich narození ležely. Věděla jsem, že jsem se tam chovala jako dost labilní a zoufalá osoba. Nikdy mě ale nenapadlo, s čím to může nemocniční personál spojovat. Údajně ona sestřička prohlásila na mou adresu něco jako "No, ona byla taková vyhukaná... To víš, s těma s titulem je to takové složitější..."
Tak jo, nálepka. Docela mě to popudilo. Hlavně asi proto, že sama nemám ráda škatulkování na lidi s titulem a bez. Podle mě totiž těch pár písmen před jménem o ničem nevypovídá. Ostatně, jednoho jedince bez titulu jsem si vzala za manžela a považuju ho za velmi inteligentního a chytrého člověka. O to víc mě překvapuje, když se na "nás s titulem" dívají skrz prsty "ti bez titulu". A už vůbec netuším, co má titul společného s přístupem k mateřství. Ano, museli jsme se ke zkouškám naučit mnohdy kvanta informací a čerpat je z různých zdrojů, hledat zákonitosti, utvářet si názory. A to má znamenat, že z mateřství děláme vědu? Je fakt, že jsem si před porodem napůjčovala asi tak tunu knih o mateřství. A je fakt, že minimálně půlku z nich jsem vrátila, aniž bych je vůbec otevřela. A taky je fakt, že to důležité a to, na co jsem se skutečně chtěla připravit, jsem v nich nenašla. Ano, chtěla jsem na své děti dostat návod. Přála jsem si na každou zapeklitou situaci (a že jich novopečená matka dvojčat zažívá nespočet!) mít "příručku", která by mi vyplivla to správné řešení. Ale zasloužila jsem si za tohle a za to, jak mě vykolejila nová role matky dvou dětí (navíc nedonošených), takový komentář zavánějící despektem? Snažila jsem se přece svou úlohu od začátku plnit zodpovědně a nejlépe, jak jsem to dovedla.
Ale asi si člověk nevybere. Myslím, že se sestřičky dívají opovržlivě i na druhý konec spektra pacientek - tedy na matky z ubytoven, matky-romky (taky jsem slyšela několik velmi lichotivých poznámek), ultramladé maminky. Asi bych si z toho neměla nic dělat. Už je to dávno a co sejde na takovém názoru. Vlastně ani moc nevím, co jsem tímhle článkem chtěla říct... Chápete?
Tak setkala jsem se s tím, že rozlišují mladé a staré matky nebo chudé a bohaté, ale na titul a bez titulu ne. Trochu mě to pobavilo, co lidi nevymyslí, ale chápu, že to nebylo vůbec příjemné se to pak zpětně dozvědět od sousedky.
OdpovědětVymazatno, spis bych cekala trochu vice pochopeni... Myslela jsem, ze je soucast jejich prace byt trosku shovivave k novopecenym matkam... No co, o nic az tak nejde...
VymazatJá bych z toho nic nevyvozovala, o tobě ten komentář nic neříká, prostě nějaká cizí ženská má nějaký názor/špatnou náladu/depresi sama ze sebe a chce si ulevit. Co je mi(ti) do toho? Jasně, v porodnici je člověk víc labilní (sama se na to neumím připravit) a personál by na to měl brát ohled, je to součást jejich práce, ale taky jsou to jen lidi. Prostě podle mě není na místě brát si to nějak osobně. :-)
OdpovědětVymazatzase nejake trauma z toho nemam :-D spis me to trosku zaskocilo a rozladilo....
VymazatS tím jsem se teda setkala poprvé, že někdo rozděluje matky s a bez titulu. U mě to bývá většinou naopak, co se týče nějakého souzení, protože vypadám hodně mladě (místo 25 mě většina lidí tipuje tak na 16 :D), takže když mě vidí s kočárkem, často si myslí, že jsem nějaké nedostudované nezodpovědné cosi, co si udělalo dítě :D Většinou, když se pak dozví, že mám dostudováno 5 let na VŠ, tak čumí :D
OdpovědětVymazatKaždopádně k jádru pudla. Asi člověk nezabrání nějakému prvnímu dojmu, předsudkům a názoru, který si na tebe v rychlosti jiní vytvoří - a často není správný. Často lidi soudí bez toho, aby tě poznali blíže. To se asi dělo a bude dít vždycky, nevidím způsob, jak tomu zabránit. Co se mě ale dotklo (a co mě fakt vytočilo při čtení) je to, že si něco takového dovolila někomu jinému říct zdravotní sestřička - personál. Přijde mi to stejně nezodpovědné, neohleduplné a naprosto neprofesionální, asi jako když doktor někomu cizímu vyzradí zdravotní stav svého pacienta (samozřejmě přeháním, ale víš co...).
Vzhledem, že před mateřskou jsem se taky pohybovala ve zdravotnickém oboru, kde se na lidi leccos dozvíš (často i na ty, které znáš více či méně), hodně se mě to dotýká a přijde mi to děsně neprofesionální. Nikdy bych si nedovolila říct někomu: "Víte, co bere naše sousedka paní **** ******** za léky? Ona totiž trpí tím a tím - divná co?" Lidi jsou občas dost stupidní... (omlouvám se za rozhořčený komentář :D)
Přesně to bylo to první, co mě u čtení napadlo. Jak si sestra může tohle dovolit? Myslet si může o pacientech, co chce, ale měla by si to nechat pro sebe.
VymazatLenka O.
holky a vas to fakt prekvapuje? to mne teda vubec. A navic, mozna kdyby slo o vyzrazeni nejakeho intimniho zdravotniho problemu, tak by me to zralo vic, takhle jen vlastne rekla, ze mi z toho trosku splouchalo na majak, coz je fakt...
VymazatNe že by mě to vyloženě překvapovalo, ale spíš mi to přijde hrozný. Protože i kdyby jsi tam vyváděla něco příšernýho (což si nemyslím, navíc po porodu - hormony, novopečená maminka dvojčat a prvorodička... ) tak stejně mi to přijde děsný, takhle o svojí práci s někým mluvit. Tohle by si prostě personál měl nechávat pro sebe.
VymazatMě to taky zas až tak nepřekvapuje, ale to nic nemění na tom, že je to těžce neprofesionální. Beru, kdyby někde nad kafem řekla nějakej obecnej poznatek (matky s titulem jsou marný), ale vykládat něco přímo o tobě a ještě tvojí známé...
VymazatL.