V poslední době myslím na jednu věc a všímám si, že na ni existuje několik rozličných názorů, ať už mezi matkami, otci, nebo osobami méně zainteresovanými.
Když jsou holky bdělé a mám se jim věnovat, tak jsme třeba na hrací dece a snažím se jim dát opravdu 100% své pozornosti. Je jasné, že občas něco udělat musím - nechám je tam chvíli si hrát a jdu posbírat prádlo, nebo si k nim sednu s talířem s obědem a sním ho. Ale jinak u nich sedím, štěrkám hračkami, něco jim povídám, zpívám, nechám je pást koně, prostě se jim věnuji. Pak přijde z práce můj muž, který se jim má věnovat cca 2-3 hodinky před spaním (společně semnou) a zapne si k tomu zprávy. Mě to teda neuvěřitelně vytáčí do vrtule. Ano, on nad nimi taky štěrká hračkami, ale duchem je prostě mimo. Argument by mohl znít, že holky to přece nepoznají. Ale opravdu tomu tak je?
Mně připadá, že to je nefér vůči všem. Vůči holkám, které zatím moc aktivní pozornosti nevyžadují - a přesto ji není schopen jim jejich otec dopřát, a taky vůči mně - která se jim celý den opravdu poctivě věnuji a pak si připadám jak blbec, že on přijde a není ochoten jim věnovat dvě hoďky ze svého času.
Nechci svoje děti šulit, nechci si to u nich jen odsedět. Mám pocit, že i když to tak nevypadá, tak ony poznají rozdíl a nakonec se mi tento přístup vyplatí. Vy byste snad chtěli, aby se s vámi někdo bavil a u toho se díval na telku?
Něco jiného bude, až si budou schopné hrát trochu samy. To si umím představit, že je nechám půl hoďky na dece zkoumat hračky a udělám si chvíli svoje. Teď ale jen leží a čekají, co za zábavu jim přinesu já.
Nejvíc mě překvapuje, že tento názor sdílí i některé matky. Nedávno mě jedna kamarádka označila za matku-poctivku a ptala se mě, jestli mě to s děckama na té dece jako baví. Jistěže nebaví!!! Ale prostě to vnímám jako svůj momentální úkol a poslání. Dokonce za to, že to poslání plním, dostávám od státu plat (mateřskou). Nejsem na mateřské proto, abych se od rána do večera čučela na telku a v mezičase si "jakože" hrála s dětmi. Připadá mi správné jim dopřát svou plnou pozornost, která už se i tak musí dělit mezi ony dvě.
Jak se na to díváte vy? Myslíte, že to moc hrotím?
P.S. Adélka včera poprvé začala vědomě sahat po hračce, šikulka ♥
P.S. Adélka včera poprvé začala vědomě sahat po hračce, šikulka ♥
ty jo, tak v tomhle to mám jinak....jde o to, že já sama jsem zvyklá, že u nás doma byla telka zaplá poměrně často....tak jako má někdo puštěné rádio, tak u nás běžela televize..no a mně se to dost promítá i do mého života....třeba když jsem se učila na vejšce, tak jsem taky měla puštěnou telku jako kulisu...v tichu se prostě vůbec necítím....takže když si s verčou hraju, tak ji mám taky puštěnou....a nepřijde mi, že bych ji nějak šidila...prohlížím si s ní obrázky, vyprávím říkanky a pohádky....a chrastím vším možným...sem tam se prolítnem po bytě a tak....
OdpovědětVymazatale rozumím ti...chápu tvůj pohled na věc:-)
ale to mas tu telku zapnutou jako kulisu. Muz se na ni soustredene diva :)
VymazatTo tě obdivuju, já bych nedokázala několik hodin (?) u mimina sedět a bavit ho. S dvojčaty je to asi hodně jiné v tom, že je nemůžeš nosit obě najednou, ale u B. jsem to měla tak, že jsem si ji dala do nosítka, dělala veškeré domácí práce a vaření, u toho jsem jí zpívala a komentovala, co dělám, nechala jsem ji zkoumat zajímavé předměty třeba z kuchyně, ale to 100% věnování se, o kterém píšeš bylo spíš v řádu desítek minut než hodin, ehm. A Z. díky tomu, že může pozorovat sestřičku roste jako dříví v lese úplně. Pokud mě potřebuje, jsem jí nablízku, ale že bych jí nějak zvlášť vytvářela zábavu, to ne...
OdpovědětVymazatMyslím si, že dítě by mělo být součástí našeho života, ale ne jeho středobodem, abych se nutila do něčeho, co mě nebaví - a tak děláme hlavně to, co baví nás všechny - čtení (dětských knížek, co baví i mě), vyrábění, pokusy... a Z. u toho asistuje po svém. Ale připadám si hrozně nepřirozeně, když se pustím do ukazování zvířátek a zvířecích zvuků nebo dělání paci paci, tak tohle dost flákám...
Zajímavé téma...
To je taky zajimavy pohled na vec!
VymazatJak jsem psala v clanku, holky se zatim zabavit nejak samy neumi (jeste ani neumi pouzivat ruce), takze ted jsou proste zavisle na tom, jak je budu bavit ja. navic se s nimi snazim casto cvicit, nebo je aspon davat hodne na brisko, takze je moje asistence u nich nutna (dlouho na brise nevydrzi, tak 5 min a pak je musim obratit). a jasneze casem jim dam hracky, ony je budou brat do rucek a zabavi se chvili samy. A nebo budeme delat neco zabavneho (napr tvoreni) jako vy... ale zatim to proste nejde...
Jo a taky mne uz nekolikrat napadlo, jestli ze sebe dobrovolne nedelam otroka a holky si na to zvyknou, ze jsem furt u nich a pak me nenechaji ani na chvili odejit. Skoda ze uz ted nejsme v domecku, tam je obyvak ss kuchyni, takze i kdyz bych treba chtela uvarit, tak by mne porad mely na ocich. Tady v byte je kuchyn na uplne opacne strane bytu nez obyvak a taky v ni neni az tak mnoho mista, abych je tam treba vzala v lehatkach, at na mne koukaj...
VymazatTvoje holčičky mají tu výhodu, že jsou dvě, takže odmalička budou zvyklé na to, že svou pozornost mezi ně dělíš. Vidím na B., jak byla jako "jedináček" zvyklá na to, že ji pořád vnímám (ačkoliv jsem si s ní nějak extra nehrála) a do cca roku a půl jsem tady moc kamarádek neměla, takže jsme byly hodně spolu samy a teď v tom celkem logicky chce pokračovat... A někdy je to fakt náročný. A u Z. jsem ráda, že neví, o co přichází, že nepozná ten luxus, když má rodiče pořád jen pro sebe a je takový samorost:)
VymazatDokud byla Z. ležící miminko, hodně ji bavilo, když jsem jí na hrazdičku připevnila dětské zrcadlo a ona na sebe pod tou hrazdou dělala ksichty a jen poslouchala ruch kolem:)
Vymazatto by se holkám možná také líbilo, zkusím sehnat dětské zrcadlo :)
VymazatJá to mám podobně jako ty, také to beru tak, že věnovat se Vašíkovi je teď prostě moje práce na plný úvazek. Nemůžu si vzít dovolenou, nemůžu si říct, že mě to nebaví, tak to prostě dělat nebudu. Vybrala jsem si mít dítě, moc jsem ho chtěla a musím říct, že mě to naprosto uspokojuje a věnuju se mu ráda. Občas si teda připadám jako blázen, co dokážu dělat za opičky jen pro to, aby se na mě usmál :-).
OdpovědětVymazatCo se týče televize, já si ji také pouštím jako kulisu, ale občas zapomenu a jsme v tichu nebo mi hraje jen rádio. Ale jak přijde domů manžel, okamžitě zapne televizi. Ale teda zvládá obojí, jak se dávat na tv, tak se věnovat prckovi... takže to zatím neřeším :-)
Bibi a kdy máš čas jen na sebe? děti sledují vše a s tímto přístupem se od tebe holky budou učit, že nejsou duležité, že je jedno, že to co dělají je nebaví, důležité je se přeci obětovat pro druhé - já bych ten pobyt na dece zkratila, na tobu, kdy si to s nimi užiješ a pak je klidně nechala, at si štěrchaji hračkami při tom, když zkouknu zpravy :) Zuza
OdpovědětVymazatCas jen na sebe? Co to je? Cas na lakovani nehtu apod? :D Ne, blba sranda... Cas jen pro sebe mam, kdyz holky spi.
VymazatA jak jsem psala, ony jeste neumi sterkat samy, neumi brat veci do rucicek (teda uz se to uci)...
A cas na hraci dece se bohuzel zkracovat nebude, ale spise prodluzovat - od ledna jsme dostali predepsane zase rehabilitace, takze s holkama budu v jejich bdelem stavu jeste cvicit... Fakt je holt nemuzu nechat jen lezet, budu jim muset v tom jejich vyvoji proste trosku pomahat...