Vánoce

Část psaná před Vánoci:

Letošní Vánoce jsem nějak moc neprožívala. Obyčejně se snažím alespoň každému vymyslet nějaký fakt pěkný dárek, který by ho potěšil, na což ovšem letos nebyl čas ani prostor. Cukroví nepeču, i když letos poprvé mě chytla nějaká taková touha udělat si doma aspoň trošku vánoční atmosféru... No, nicméně na cukroví není čas (navíc stejně budeme celé Vánoce trávit po návštěvách, kde budeme zobat cukroví ostatních) a na stromeček není místo. Takže letos u nás doma prostě Vánoce nejsou. Štědrý den a večer budeme trávit u mých rodičů. Pro celou rodinu jsem vyrobila fotoknihy, na kterých jsem pracovala mnoho hodin a dala si opravdu záležet. Objednala jsem je asi týden před Štědrým dnem. V potvrzovacím mailu bylo uvedeno, že předpokládané datum doručení je 21.12. Když mi nepřišla zpráva, že si můžu fotoknihy vyzvednout, ani 22.12., psala jsem mail, co se děje. Odpovědí mi bylo, že termín doručení je 10 dnů od odeslání objednávky. Fotoknihy tedy budou hotové asi 27.12. Skvělé. Nic mi nepomohlo, že jsem na paní protivně vyjela, že v prvním mailu psali, že 21.12. budou knihy zřejmě hotové. Objednávka za skoro čtyři tisíce a oni to maj na párku. Takže tímto skutečně důrazně NEDOPORUČUJI fotoknihu Cewe od Fotolabu.

Pro manžela jsem měla objednané houpací skleničky na whisky. V neděli před Vánoci mi přišel další potěšující mail, že chybou na straně dodavatele nejsou na skladě a do Vánoc tedy nepřijdou. Ale že mi vrátí peníze, jestli chci. Hm, super, jenže i kdybych je objednala a okamžitě zaplatila někde jinde, velmi pravděpodobně by stejně nestihly přijít. Skleničky přijdou tedy v půlce ledna, bezva.

Takže nemám z dárků prostě nic. A jak je vidno z tohoto příspěvku, nemám ani nijak valnou náladu...

Po Vánocích:

I přes moji zjevnou vánoční nenaladěnost to bylo vlastně fajn. Štědrý den byl trošku hektický, každý se chvílema věnoval holkám, takže všichni měli pocit, že sice nic nestíhají, ale vlastně nic nedělají. Což je situace charakteristická pro mateřskou dovolenou, já jsem zvyklá :-) Pak ale přišel podvečer, holky dostaly krmení a pak jsme mohli zasednout ke štědrovečernímu stolu my. Trnula jsem, jestli nás holky nechají v klidu najíst. Ale byly bezvadné - byly vzhůru a koukaly na nás z deky a vydržely opravdu celou večeři v klidu. Pak jsme si je vzali s mužem na ruce, zapálily se prskavky na stromečku. Holky na ně nejprve hleděly, ale asi si nebyly jisté, jestli je to věc tak úplně bezpečná, a tak se obě rozeřvaly. Šli jsme je uklidnit vedle do pokoje, kde to neprskalo ani nesmrdělo, a pak už byly do konce večera moc hodné. Měli jsme je na klíně při rozbalování dárků a je to samozřejmě zatím vůbec nezajímalo. Z dárků měl největší úspěch mluvící krteček. Holky dostaly tak přiměřeně hraček (zejména chrastítek a kousátek), ode mě ale vůbec nic - měla jsem jim v plánu koupit naušničky, ale nějak se mi žádné nelíbily, takže asi pohledám na internetu a objednám časem. 

Takže ačkoli jsem od Vánoc nečekala vůbec nic, bylo to pro mě příjemné překvapení. A asi poprvé v životě mi bylo srdečně úplně šumák, jestli něco dostanu a případně co. Nic jsem si nepřála, v nic nedoufala. Jen jsem chtěla, aby to proběhlo jakž takž hladce a to se mi splnilo. Nicméně na příští Vánoce mám veliké plány :-D Holky už jistě budou děsně rozumné a budou mi pomáhat vykrajovat cukroví a budeme v novém domečku s velikou kuchyní a s obývákem, kam se vejde krásný stromek. Na Štědrý večer si taky zatopíme v krbu... No, a přesně takové představy mě udržují pří psychickém zdraví - i když vím, že kolikrát s realitou nemají moc společného.