Včera se mi stala taková zvláštní věc, díky které jsem zase o kousek blíž tomu, abych si představila, co to je mateřská láska.
Na instagramu jsem zahlédla fotku z oslavy prvních narozenin dcery jedné mé kamarádky (ona to tu občas čte, takže ji zdravím a doufám, že jí nebude vadit, že ji takhle veřejně zneužívám k demonstrování toho krásného vztahu mezi matkou a dcerou). Na tom dortu byla zelená příšera Alzák, kterého zřejmě nenávidí všichni, co kdy viděli nějakou reklamu na Alzu. První, co mě napadlo, bylo, že bych nikdy tuhle potvoru na dort nedala. Ale pak mi to došlo. Ten dort není o tom, co se líbí nám, mámám. Je to o tom, že ta malá Alzáka miluje. A to je, na čem rodičům záleží. Kámoška jí klidně mohla prdnout na dort Helou Kitty nebo podobný děs, ale ona věděla, že té malé udělá největší radost právě ta zelená hrůzná postavička. To je přesně to upozadění toho, co chci já, co se líbí mně, a upřednostnění a respektování toho, co se líbí tomu mrněti, i když je ještě malé, nemá pořádně z ničeho rozum a není šance, že by si na první narozeniny pamatovala.
Opravdu mě to dojalo ♥.
A o tom to prostě je ;-)
OdpovědětVymazat