Můj život před a po

Docela často se tady zmiňuju o tom, jak jsem s dětmi "přišla" o svůj dosavadní život a jak se mi po něm stýská. Jaký ale vlastně byl? Zkusím si udělat takové malé srovnání.

Můj typický (pracovní) den před těhotenstvím začínal někdy cca po půl šesté ráno. Proběhla klasická ranní hygiena a kolem šesti jsem už odcházela do práce. Ráda jsem si přivstala, jen abych měla odpoledne co nejvíce volného času pro sebe. Vyhovuje mi to tak více než vyspávat do osmi a pak chodit z práce domů za tmy. V práci jsem si hned po příchodu musela udělat kafe a snídani. Žila jsem v domnění, že bez těchto dvou věcí nemůžu fungovat. Haha. Protože jsem úředník, záleželo jestli máme dlouhý úřední den (pondělí, středa do pěti), nebo krátký. Po práci jsem si tak dvakrát do týdne zašla někam zacvičit. A taky tak jednou dvakrát do týdne s nějakou kamarádkou na kafe/vínko. Obvykle jsme taky tak jednou do týdne s mužem strávili venku nějakou aktivitou - dost často kinem (jaký já mívala přehled, co se kde hraje a co stojí za to vidět!) - nebo jsme byli doma a buď měli "počítačový večer" = každý čučel do svého pc, nebo si udělali vodní dýmku, mísu popcornu a koukali na nějaký film. Dnů, kdy jsem z práce přišla domů a trávila odpoledne tam, bylo skutečně minimum. No a tak dvakrát třikrát do týdne jsme měli s mužem sex. Víkendy jsme trávili také výhradně mimo domov - dost často jsme se sbalili už v pátek a odjeli na nějakou chatu či jinou akci a vrátili se až v neděli v podvečer. Nebo jsme si udělali výlet do hor. A nebo jsem odjela s partou parašutistických přátel do Prostějova, kde jsme skákali.

No a jak to semnou vypadá po narození holek. Den začíná cca kolem sedmé. Holky se budí, žvatlají v postýlkách a já vím, že už neusnou a šichta začíná. Dám si je k sobě do velké postele a povídám si s nima a dělám srandy. Nakrmím je. Pak jsou semnou v posteli ještě asi tak hoďku a půl a pak začnou být unavené a protivné. Anička odpadne sama od sebe, ta nepotřebuje uspávat. Zato Adeli... Začíná první kolo uhoupávání. V poslední době to aspoň netrvá tak strašně dlouho, do deseti minut bývá odložitelná. Ale i tak. Deset minut v kuse huštat nahoru dolu skoro osmikilové tělíčko, to není tak docela pro každého. Ještě navíc prvních pár minut u uspávání řve, jako bych se jí snažila zamordovat. A tak to v podstatě funguje celý den. Tříhodinový interval krmení se prolíná s dvouhodinovým intervalem bdění (který vyplňujeme hraním na dece) následovaným půlhodinkou spánku. Občas se do toho tedy přimotá nějaká návštěva, případně doktor/rehabilitace. V poslední době jsme dost málo chodily ven v kočárku, to bych měla napravit, myslím, že nám to udělá všem dobře. Navíc snad už bude hezčí počasí, tak mě to bude i více lákat ven... Kolem 4-5 chodí domů muž, většinou již toužebně očekáván. Obden koupeme. Kolem půl osmé začíná poslední krmení a uspávání. Po osmé hodině tedy máme v podstatě "odrobeno" a volný čas. Jsem bohužel většinou tak unavená, že nejenže nejsou myšlenky na nějaký sex, ale ani na film či podobné aktivity. Pokud běží něco v televizi, tak na to dost často čučím, aniž bych měla ponětí, co se tam vlastně odehrává. Prostě totálně vygumováno. Víkendy jsou vyšperkovány návštěvami - u mých či manželových rodičů či prarodičů. To není špatné, protože se holkám taky věnuje někdo jiný a člověk má chvíli pokoj. Jinak jsem se "někam ven" (bez dětí) dostala za toho půl roku možná tak desetkrát? Z toho jednou nebo dvakrát s manželem. A nikdy to nebylo na déle než tři až čtyři hoďky. Ale pokud vše klapne, tak nás v únoru čeká ples (nemám co na sebe!) a další v březnu - a ten dokonce v Praze (což znamená první noc bez dětí!).

Tak. Tak to je. Jak vidíte, podobnost života před a po neexistuje v podstatě žádná. Pořád je tady ale mé hledění vstříc růžovým zítřkům a víra, že se časem budu moct vrátit k alespoň některým svým aktivitám. Moc bych stála hlavně o skákání, které je ale jednak dost finančně náročné a pak mám taky trochu obavu, jestli budu umět v letadle "vypnout" tak jako dřív. No každopádně to chci na jaře co nejdřív otestovat... A pak taky samožřejmě s holkama podnikat různé výlety a tak. Jak já se těším třeba aspoň na zoo. A nebo pak až budou starší, na dětské hřiště... Ale všechno bude, všechno bude!