10 měsíců aneb za dva měsíce ROK!

Taaaak, zítra mají holky zase "narozeniny" (ale za dva měsíce už je mají fakt, ty vogo!), a to znamená jediné - čas na další souhrnný článek. Pohodlně se usaďte, nohy hore, protože dneska to bude dlouhé - máme za sebou měsíc plný novot.

Začneme spánkovým režimem, který chtě nechtě ovlivňuje celý chod dne. Vzhledem k tomu, že se dámy budí kolem 5:30 (někdy později, ale někdy taky dřív), tak je ráno ospalé, aspoň z mé strany :) Velmi ale kvituju, že holky spí celou noc. Jasně, občas musím podat dudlíka, nebo pohladit po hlavě a zaššššššššumět, ale jinak holky už spí opravdu luxusně. Velkou změnou je to, že už spí jen třikrát denně. Dosud holky byly jak hodinky - po dvou hodinách začly být unavené a muselo se spát. Teď spí dopoledne (kolem 9), pak před obědem (kolem 12-13h) a v podvečer (kolem páté). Už se párkrát stalo, že jsem vyrušila předobědový spánek a holky spaly jen dvakrát, ale nedělalo to dobrotu. Jednak byly tak protivné, že ani nechtěly pořádně sníst oběd, a pak před večerním uspáváním stejně tak - nedalo se s nimi vydržet. Takže se to ustálilo na třech spáncích a jsme všichni spokojení. 
A ještě jeden pozitivní efekt to má - muž s námi zase začal spát v ložnici, tak už se konečně víc  cítím  jako manželka než jako spolubydlící :)

Velké téma u nás bylo uspávání večer. Od té doby, co si Adélka začla stoupat, bylo večerní uspávání hrůza. Předtím ji stačilo uspat (tzn. uhoupat) jen tak napolo, dát ji do postýlky ještě v bdělém stavu a ona už usnula sama. Jenže teď - pokud jsme ji neukládali už totálně tuhou jak prkno, tak se ve vteřině styku s postýlkou otočila na břicho a šla téměř okamžitě do stoje. Zkoušeli jsme ji i nechat, že se unaví a usne sama, ale nebylo tomu tak, byla pak akorát vzteklá a občas se při pádu (neboť spí ve spacím pytli - postavit se v něm není jen tak!) bouchla hlavou do šprušlí. Tak jsme řekli - a dost! Prvních pár pokusů o uložení bez uspávání bylo děsných, protože jsem ještě neměla nic moc zjištěno o Estevillově metodě, a tak Áďa řvala a řvala a pak se vždycky objevil někdo, kdo do mě začal hučet, že to tak přece nemůžu a že chuděra Adélka, a tak jsem vyměkla a vždy ji šla uspat. Pak jsem ale viděla i na muži, že ho štve, že každý den Áďu hodinu uhuštáváme, tak jsem se rozhodla zaútočit na tu správnou strunu a řekla jsem, že to musíme nějak vyřešit. Tak jsme prostudovali Estevilla, sebrali jsme odvahu a další den šli na to. Nebylo to kupodivu vůbec tak hrozné, jak jsem se bála. Myslím, že si poplakala všeho všudy tak deset minut a pak usnula. A to bylo to nejhorší. Následné dny se odehrávalo něco, čemu s mužem zdráháme uvěřit, že se skutečně děje - druhý den si pomrčela asi už jen tři minuty a pak už tak možná 30 vteřin? Opravdu ji uložíme do postýlky, chvilenku si postěžuje (ale minuta to není, opravdu ne - spíš ta půl minuta) a buď usne, nebo se přetočí na bok, chvíli dudle a pak sama usne. Včera dokonce usnula manželovi na rameni ještě před tím, než ji dal do postýlky.

Dnes je to přesně týden, co to praktikujeme, a opravdu jsme nadšení. Jenže k tomu člověk musí tak nějak dospět a dozrát - já jsem prostě toho věčného huštání měla po krk, navíc jsem viděla, že i Adeli to nesvědčí - kolikrát vypadala fakt unaveně, ale prostě mrčela a nechávala se půl hodiny huštat, místo co by hned usnula.

No, nejsme ještě zdaleka u konce - bude to chtít vychytat i denní spánek - na ten ji ukládám do hačky. Už ale bez šumáku - ten jsme také úplně vyrušili. Kdo není v obraze, co je šumák - máme stařičký telefon, do kterého jsme nahráli tento zvuk bílého šumu - který Adeli od malinka velmi intenzivně uklidňoval. Řekla bych, že je to tak cca týden, co ho vůbec nepoužíváme - do té doby ho Adélka měla při každém denním spánku a také při večerní uspávání. Uznejte, že Adélka musela projít opravdu velkým šokem - sebrali jsme jí šumák a ještě jsme ji přestali uhoupávat - prostě krkavčí rodiče!

Taky dost často holky spí v kočárku, jak je teď hezky, chodíme ven klidně i dvakrát denně - včera byly holky dokonce třikrát (jednou je svezli naši).

Vzhledem k tomu, že Anička je za Adeli trošku opožděná a ještě donedávna nelezla, tak jsem jí nechával prozatím v kočárku v hluboké korbě. To je výhoda našeho kočáru - jednak se dají děti otočit různými směry a jednak se dá nakombinovat korbička se sporťákem. Vzhledem k tomu, co dělala Anička na procházce dnes, jsem dospěla k názoru, že je čas na sporťák i pro Aničku. Zde obrazová příloha.

Holky také byly poprvé v životě venku na dece. Já vím, je to docela pozdě - ale buď byly předtím nemocné, nebo země moc chladná, prostě se mi do toho dosud moc nechtělo. Ale teď o víkendu jsme byli pozvaní na oslavu dvouleté dcerky od manželova bratrance a celé se to odehrávalo na zahrádce v zahrádkářské kolonii, takže jsme vzali deky a vypleštili se s holkama na trávu. Anička vypadala, že si pobyt v zeleni oblíbila. Adélka byla umrčená - nevím jestli kvůli novému prostředí, nebo vícero lidem, těžko říct. Ona totiž v poslední době na cizí lidi reaguje pláčem - a to i na příbuzenstvo, které neviděla pár týdnů/měsíců. Ale pak se to docela zalíbilo i jí, takže myslím, že budeme ven chodit častěji, i když holky ještě nechodí.

Holky mají za sebou své první očkování. Z toho jsem měla docela obavu, ale bylo to úplně v pohodě - jak vpich (deset vteřin pláče), tak následné dny (druhý den měly zvýšenou teplotu, jinak zcela ok). První očkování nám otevřelo bránu k náušničkám! Většina doktorů a kosmetických salonů totiž aplikují náušnice za předpokladu, že je dítě aspoň jednou očkované. A tak jsme vyrazili - včera!

Pořád jsem to tak nějak brala jako jasnou věc, ale včera ráno, když jsem si představila ten "průstřel" do maličkých oušek mých holčiček - no nebylo mi vůbec hej! Zakázala jsem si nad tím přemýšlet. Nicméně teda příjemný zážitek to nebyl, holky plakaly mnohem déle než při očkování - a tak srdceryvně, jakoby jim někdo doopravdy ublížil! No zdálo se mi to nekonečné, ale asi víc jak pět minut nebrečely. Áďa si pak ještě pobečela v autě, ale to myslím, že už bylo spíše kvůli únavě, než kvůli nástřelu.

Velký progres jsme zaznamenali na poli růstu zubů - Adélce vyrostly čtyři horní a Aničce dva (jednička a dvojka). Kupodivu taky v podstatě bez nějakých průvodních jevů-prostě se zuby objevovaly jeden za druhým a holky to s elegancí přešly.

Protože jsem si všimla, že holky milují, když si čistím zuby (strašně se tomu smějou), dala jsem jim na okusování jejich vlastní kartáčky. Následně jsem si vyslechla, že když mají holky tolik zubů, tak už bych jim je měla čistit. Děláte to? A berete už mrňouse k zubaři?

Pojďme se podívat na motorické dovednosti - největší novinkou je, že Aňa leze! Věděla jsem, že se rozleze sama, ale měla jsem trochu strach o to, kdy to bude. Doufala jsem, že to bude do data další rizikové poradny, kam jdeme 6.6 - bála jsem se, že by nás paní doktorka zas poslala na rehabky. Ale Áňa to zmákla a už leze jak profík. Taky docela dost maká na sedu - sice se do něj dostane svým osobitým způsobem, ale nechávám ji, ať si na to všechno přijde sama. Co jí ovšem jde bravurně je roztahování nožiček :D Ona kolikrát sedí v postatě v rozštěpu, nebo v překážkovém sedu, ale ty nožičky má chuděra tak rozcapené a zkroucené, tak každý kdo ji vidí, má tendence ji litovat a děsit se :D

Taky teď o hodně méně dudlá dudlíka (má ho skoro jen na spaní a krizové chvíle), což je super, že to omezila nějak sama od sebe a nebudeme ji muset složitě odnaučovat.

Adeli je a jedné straně hrozně šikovná - leze (už dávno), stojí (taky dávno), přelezá různé překážky (nejčastěji Aničku, případně nás) umí jít sama dolů a tak se vůbec dostat tam, kam potřebuje. Na druhou stranu je to ale brutální cholerik a když jí člověk něco sebere, nebo se zachovám nějak mírně proti její vůli (např. ji potřebuju přebalit), tak se spustí hysterická scéna. Nejvíc ji momentálně zajímají Aquababes s touto peckou (haha - proboha, slyšeli jste ty slova??) a dokonce si u toho občas tancuje :) (bordelu si nevšímejte, prosím, prostě dvojčata, no)

A čím nás absolutně šokovala dnes - ona umí baf! Docela často na ni děláme baf třeba zpoza dveří, nebo zpod gauče a tak - a ona dnes stála u skříně a ona sama dělala baf na manžela! Vždycky na chvíli vykoukla a pak se zase schovala. Koukali jsme na to jak z jara, člověk by vůbec nečekal, že je tak chytrá.

To by bylo vše pro tento měsíc - no uznejte, nebylo toho málo! Připočtěte k tomu ještě truhláře, obklady, lustry, vinylové podlahy, umyvadla a baterie, a všechno, co se musí zařídit a koupit do novostavby rodinného domu, a tu šílenost, která vám vznikne, my žijeme! Ale celkem šťastně bych řekla :-)

Tak pokud nám fandíte, dejte nám hlas v mamablogu roku v kategorii Lifestyle :) Dík!